Kompletní výsledky 25. ročníku Deloitte Technology Fast 50 CE najdete na webových stránkách programu.

Jak jste přišli na nápad vytvořit aplikaci „Nenech to být“?

Jan Sláma: Ten projekt měl dvě fáze. Jedna byla nezisková a druhá je komerční, které se věnujeme teď. Za vznikem obou těch fází stálo něco trošku jiného. V případě té školní verze, která vznikla v roce 2017, to byly hlavně zkušenosti z dětství, kdy jsme se všichni s mými co-foundery setkávali často s šikanou ve škole, ať už v roli oběti, nebo mlčící většiny, která sledovala nějakou situaci, chtěla zasáhnout, ale nevěděla jak. A později, když jsme se stali spolužáky na programátorském gymnáziu, došli jsme po několika spíš byznysových projektech k názoru, že bychom chtěli za pomoci technologií udělat něco, co bude mít pozitivní dopad na svět. A spojili jsme se u té myšlenky šikany, s níž jsme se všichni setkávali.

David Špunar: A pak po třech letech, kdy jsme se věnovali neziskové variantě FaceUpu, se na nás začaly obracet samy firmy, jestli bychom nemohli vytvořit něco podobného i pro ně. A jak ta poptávka sílila, řekli jsme si, že dává smysl rozšířit tuto platformu i do komerčního prostředí. Už ne jako aplikaci čistě na boj proti šikaně, ale na řešení čehokoliv, co může zaměstnance ve firmách trápit.

FaceUp Technology na galavečeru Deloitte Technology Fast 50. Cenu převzali Pavel Ihm, spoluzakladatel a CTO, a Jan Sláma, spoluzakladatel a CEO.

Ještě chvíli zůstaňme u vašich začátků. Jak se vám do škol podařilo aplikaci dostat? Oslovili jste je sami?

Jan: Start ve školách byl poměrně rychlý, protože jsme zvolili rovnou dvě strategie. Nejprve jsme rozjeli velké kampaně s influencery, takže jsme do škol šli přes děti, které chtěly tuto aplikaci ve školách využívat. A druhá strategie spočívala v tom, že jsme se spojili s ministerstvem školství a tehdejší ministryní Kateřinou Valachovou, která nám dala záštitu a zorganizovala pro nás tiskovou konferenci, kam osobně pozvala média. Díky tomu jsme to mohli odstartovat poměrně ve velkém, asi po prvním týdnu jsme měli více než stovku škol.

A kolik jich máte teď?

Jan: Tím, jak se teď soustředíme spíše na firmy, školy už tolik nerostou, ale dejme tomu, že jich máme více než 2 tisíce. Obecně platí, že máme více než třetinu všech škol v ČR a pak nějaké desítky až stovky v zahraničí.

Kolik máte v současné době firem?

Jan: Platících klientů je aktuálně asi 1600, často to jsou ale holdingy, takže předpokládáme, že nás využívá asi 2,5 tisíce firem.

Co bylo nejtěžší na vašich začátcích? Jaké překážky jste museli překonat?

David: Úplně nejtěžší bylo, když jsme se první tři roky věnovali pouze školám, nebyl tam prakticky komerční potenciál a bylo strašně těžké přežít. Ono to bez peněz prostě úplně nejde a bylo náročné spoléhat se na nějaké dary, spolupráce, natož dotace. Bylo velmi složité najít tam nějaký byznys model. Plat jsme si jako zakladatelé dávali tři roky deset tisíc měsíčně. Nemohli jsme platit zaměstnance, takže všichni nám s tím pomáhali dobrovolně. Věděli jsme, že nechceme, aby ten projekt skončil, protože nám přišlo, že to má velmi pozitivní dopad na svět. Takže to byl takový nejtěžší moment, kdy jsme si řekli: nemůžeme to zabalit, ale současně nemůžeme pokračovat, protože bychom umřeli hlady.

Co nabízí vaše platforma firmám unikátního?

David: Existuje vícero různých platforem, které slouží k whistleblowingu nebo k oznamování nekalostí. Ale u nás je to o mnohem větší komplexitě a snaze pojmout všechny oblasti firmy, kde jsou anonymita a důvěra klíčové. Chtěli jsme nabídnout typicky HR manažerkám a HR manažerům, což je naše hlavní cílová skupina, platformu, kterou když komplexně využijí, budují reálnou speak-up culture – což jde do češtiny přeložit asi jako otevřenou firemní kulturu, v rámci které se lidi nebojí ozvat. Přičemž naši platformu nemusí využívat jen na oznamování nekalostí, ale můžou přes ni dělat například dotazníkové průzkumy, Q&As během meetingů nebo ji můžeme uzpůsobit jako schránku dobrých nápadů. Takže nabízíme desítky různých use casů, které firmy můžou zkombinovat a dát tak zaměstnancům najevo, že opravdu chtějí slyšet jejich podněty.

Jak jste na tom s expanzí za hranice republiky? Máte nějaké klienty v zahraničí?

Jan: Ano, my jedeme „global from day one“. Náš první klient byl v Jihoafrické republice a dnes pokrýváme asi sedmdesát států. Česko už vlastně skoro neřešíme. Aktuálně tvoří Česká republika sice zhruba polovinu tržeb, ale v rámci přílivu nových klientů je to asi 10 %. Nejsilnějším trhem jsou pro nás dnes Spojené státy, dále anglicky mluvící země, jako je Británie, Kanada či Austrálie, v poslední době se také zaměřujeme na Blízký východ a Latinskou Ameriku. A pak to je tak nějak „rozházené“ z celého světa.

Pomohla vám směrnice o whistleblowingu? Jak váš byznys ovlivnila?

Jan: To je velice diskutabilní, jestli pomohla, nebo uškodila. Ano, v době, kdy v reakci na směrnici vznikal český zákon o ochraně oznamovatelů, což bylo v roce 2023, jsme rostli rychleji než normálně a byla větší přirozená poptávka po našem produktu. Ale souvisela s tím i řada problémů. Tím jedním byl fakt, že spousta firem, které bychom normálně získali už třeba dva roky předtím, to odkládala, protože říkaly, že nevědí, co v tom zákonu bude.

Další problém byl, že za whistleblowingem najednou viděla spousta podnikavců a konzultačních firem cestu k rychlému zbohatnutí. Narychlo vytvořili velmi nekvalitní produkty, přičemž většina z nich už dnes zkrachovala. Jenže nastavili nízkou cenovou kotvu. A i když byl pak náš produkt sebelepší a měl pro klienty bez ohledu na zákon vysokou hodnotu, nemohli jsme ho prodávat 20x dráž než konkurence a museli jsme se přizpůsobit trhu. Ve výsledku jsme tedy získali klientů víc, ale za mnohem míň.

David: A největší malér této směrnice je negativní vibe. Když jsme nějakou firmu oslovili v době před směrnicí, firma vůbec neznala whistleblowing, my jsme jí to vysvětlili a oni to koupili. Teď když zavoláme do nějaké firmy, většina reaguje negativně „jé, byrokracie…“ A vlastně to zkazilo pohled na toto odvětví, které předtím dávalo všem smysl. A v neposlední řadě jsme kvůli neustále se oddalující účinnosti zákona zbytečně vyčkávali s expanzí. Je tedy možné, že bez zákona bychom dnes měli tržby větší.

Jakých dalších cílů byste v nejbližších letech chtěli dosáhnout?

Jan: Nás docela baví růst a celkem se nám to daří, aktuálně máme tržby v desítkách milionů, máme 40 lidí ve firmě a chceme růst dál. Teď směřujeme hlavně do Ameriky, kam kulturně zapadáme nejvíc. V USA a obecně na západě vysvětlujeme, proč je naše řešení na daný problém nejlepší, ne proč se ten problém má řešit. Současně nás baví trhy jako Blízký východ a Latinská Amerika, kde ty státy vůbec nejsou na úrovni Ameriky, ale jsou v počáteční fázi, jako bylo třeba Česko před čtyřmi lety. Takže se snažíme kombinovat hlavní trh, kde už jsme etablovaní, a současně se postupně stávat lídry na trzích, které jsou ještě na počátku. A dále chceme stále více rozšiřovat produkt do mnohem komplexnější platformy.

Na závěr se ještě vrátím ke školní verzi aplikace. Dostávají se k vám nějaké příběhy dětí, kterým vaše online schránka důvěry pomohla?

David: Skrz nás teď prochází nějakých tisíc případů měsíčně. My si je nemůžeme číst, protože zabezpečení našeho systému je nastavené tak, že se nemůžeme dostat k datům, která tam proudí. Ale někdy se stane, že nám některé dítě napíše. A víme, že jsme častokrát předešli sebevraždám a dalším těžkým situacím.

Přečtěte si i další zajímavé příběhy úspěšných firem, které jsou součástí naší Deloitte Technology Fast 50 komunity.