Právo
Legal News [červenec 2025]: NS rozhodoval o nepřipuštění výpovědi klíčového svědka
Červencový výběr čtyř judikátů Nejvyššího soudu nabízí rozmanité právní úvahy. Zabývá se mimo jiné střetem veřejného a soukromého práva při nezkolaudované nemovitosti nebo právem nájemce využívat služebnost. V oblasti pracovního práva soud kritizoval nepřipuštění výpovědi klíčového svědka, konkrétně dítěte, a poukázal na nutnost respektovat zásadu bezprostřednosti. Dále byl význam konkrétního řízení při stanovení přiměřeného zadostiučinění za průtahy soudního řízení zohledněn ve prospěch žalobkyně s omezenou kupní silou. A nakonec Nejvyšší soud rozhodl, že zeď oddělující bytové jednotky je společnou částí domu a vlastníci nemohou svévolně zasahovat do jejího stavu.
- Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 985/2025 zabýval vztahem veřejného a soukromého práva. Odvolací soud dospěl k závěru, že nezkolaudovaná nemovitost neopravňuje nájemce k užívání služebnosti stezky. Jestliže k nemovitosti nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí, nelze ji užívat ani přenechat k užívání jinému. Služebnost svědčící vlastníkovi nemůže být užívána jinými osobami – nájemci nezkolaudované nemovitosti. Nejvyšší soud však na základě ustálené judikatury dovodil, že takový závěr není správný. Porušení veřejnoprávních předpisů nebrání vzniku soukromoprávních vztahů. Sama absence kolaudačního rozhodnutí tedy nebrání vzniku nájmu. Stejně tak je možné, aby nájemce využíval přístup k nemovitosti. Podle Nejvyššího soudu nemá vliv ani to, pokud by přenechání věci k užívání bylo sjednáno bezplatně. Jestliže by třetí osoby rozsah služebnosti rozšiřovaly, může se vlastník zatíženého pozemku bránit žalobou proti vlastníkovi panujícího pozemku.
- Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 34/2025 posuzoval nepřipuštění svědecké výpovědi navržené účastníkem. Věc se týkala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce z důvodu napadení dítěte v péči zaměstnavatele (výchovného ústavu). Žalobce tvrdil, že se jednání nedopustil. Okresní a odvolací soud upustily od výslechu dítěte, neboť jednání žalobce bylo prokázáno i jinak (nepřímá svědectví, záznam o podání vysvětlení poškozeného). Soudy poukázaly na to, že obava z návratu žalobce do ústavu by mohla mít vliv na výpověď dítěte. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že soudy postupovaly v rozporu se zásadou bezprostřednosti a hodnotily věrohodnost tvrzení poškozeného dítěte pouze na základě listinných důkazů a svědectví osob, které se o útoku měly dozvědět od poškozeného. Soudy tím upřely žalobci reálnou možnost prokázat jeho tvrzení. Skutečnost, že by obava z návratu žalobce mohla mít vliv na výpovědi, měly soudy vzít v úvahu při jejím hodnocení, ne při úvahách, zda takový důkaz připustí. Není tedy možné nahradit přímý důkaz nepřímým a fakticky tak upřít žalobci možnost unést jeho důkazní břemeno.
- Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3497/2024 zabýval možností zvýšení přiměřeného zadostiučinění. Žalobkyně žádala náhradu škody za průtahy v řízení, které trvalo 25 let a 9 měsíců. Tvrdila, že soud měl při výši náhrady zohlednit význam řízení proto, že hodnota jeho předmětu (nemovitosti) byla výrazně vyšší než kupní síla žalobkyně. Nejvyšší soud dal žalobkyni zapravdu. Odvolací i obvodní soud neměly paušálně odmítnout poukaz na hodnotu předmětu řízení, a naopak měly zvažovat celkové majetkové poměry poškozeného.
- Nejvyšší soud se v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3153/2024-86 věnoval otázce, za jakých podmínek je možné spojení dvou bytových jednotek provedením stavebních prací. V tomto případě vlastníci probourali příčnou zeď v bytovém domě, která jednotky oddělovala. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tato zeď je společnou částí domu, a nikoliv součástí bytových jednotek, které odděluje. Podle Nejvyššího soudu není rozhodné, zda je zeď nosná. Postačí, že ohraničuje a tím odděluje bytové jednotky. Společenství vlastníků jednotek má tedy právo domáhat se odstranění stavební úpravy – tedy uvedení zdí do původního stavu.
