Právo
Legal News [prosinec 2024]: NS řešil neshodu objednatele a zhotovitele u zhotovení díla
Nejvyšší soud tento měsíc řešil zajímavé otázky zejména v oblasti občanského a obchodního práva. Rozhodl například, že objednatel nemůže blokovat opravu stavební vady, pokud zhotovitel navrhuje řešení odpovídající stavebním předpisům. Objasnil také otázku podmínek pro aktivní legitimaci členů spolků při napadání usnesení. Dále se zabýval poctivostí držby při vydržení vlastnického práva a potvrdil, že je-li držba opřena o omyl, musí tento omyl být omluvitelný. V neposlední řadě potom zdůraznil význam materiální publicity obchodního rejstříku, kdy dle NS obchodní korporace nese odpovědnost za zapsané údaje, pokud třetí strana jedná v dobré víře.
- Nejvyšší soud se ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3132/2023 zabýval otázkou prodlení žalobkyně se zhotovením díla. V daném případě se účastníci opakovaně setkávali za účelem jednání o předání a převzetí díla. Žalovaný postupně vytýkal různé vady, z nichž nejzávažnější byla vychýlená nosná stěna. Účastníci se neshodli, jak by měla být oprava stěny provedena. Žalovaný požadoval vybudování ztužující kolmé příčky podle návrhu statika, zatímco žalobkyně odmítala provést opravu tímto způsobem. Považovala za dostatečnou instalaci dodatečného podpěrného sloupku a odmítla uznat, že by se mělo jednat o funkční vadu, kterou vnímala pouze jako estetickou. S odkazem na § 2615 ve spojení s § 2106 o. z. Nejvyšší soud uvedl, že neodstraní-li zhotovitel vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li objednateli, že vady neodstraní, může objednatel požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu nebo může od smlouvy odstoupit. Pokud objednatel zvolí jako způsob odstranění vady díla opravu, je na zhotoviteli, aby opravu na svou odpovědnost provedl, aniž by bylo třeba dalšího souhlasu objednatele. Pokud by za těchto okolností objednatel neumožnil provedení opravy, pak by v souladu s obecnou úpravou v § 1968 o. z. prodlení na jeho straně vylučovalo prodlení zhotovitele. Současně Nejvyšší soud podotkl, že v tomto případě se jedná o již dříve judikovanou situaci, která zakládá právo žalovaného (tj. objednatele) se domáhat bezplatného odstranění vady konkrétním postupem, jenž odpovídá její povaze, tj. stavebně technickým předpisům. Nižší soudy se proto musí zabývat, jestli oprava vady navržená zhotovitelem odpovídá stavebně technickým předpisům, tedy jestli s odkazem na § 1968 o. z. mohl být zhotovitel v prodlení, či nikoli.
- Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 27 Cdo 3381/2023 řešil otázku aktivní legitimace v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení předsednictva spolku. Předmětem sporu byla usnesení přijatá na valné hromadě spolku dne 4. února 2012 a namítán byl jejich rozpor se stanovami a zákonem. Tato usnesení mj. zahrnovala odvolání a jmenování předsednictva spolku. Krajský soud v Brně v odvolacím řízení rozhodl o změně rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobu zamítl, neboť žalobci nemají aktivní věcnou legitimaci k jejímu podání. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. Zájem hodný právní ochrany je zapotřebí vykládat šířeji než právní zájem. Pod tuto definici mohou spadat i morální, majetkové nebo jiné neprávní zájmy. Aby se takové ochrany mohla domáhat i jiná osoba odlišná od člena spolku, musí být toto porušení v dostatečné intenzitě nebo kvalitě. Pokud je navrhovatelem člen spolku, musí být členem spolku i v době vyhlášení rozsudku ve věci samé. Nejvyšší soud rozhodl, že s ohledem na to, že někteří žalobci přestali být členy spolku, ztratili postavení zakládající jejich aktivní legitimaci. Naopak usnesení o odvolání některých žalobců z předsednictva spolku mění jejich právní postavení a došlo k zásahu do jejich zájmu hodného právní ochrany.
- Nejvyšší soud se ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2163/2024 věnoval problematice poctivosti držby vlastnického práva podle § 992 odst. 1 o. z. V předmětném řízení okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu žalobce o určení vlastnictví k pozemkům v k. ú. Bolehošť, neboť neshledal, že žalobce byl v dobré víře o svém vlastnictví k těmto pozemkům. Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí prvního stupně změnil a určil, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků. Odvolací soud shledal, že byly splněny podmínky pro vydržení předmětného pozemku. Nejvyšší soud se závěry odvolacího soudu nesouhlasil, neboť držba způsobilá k řádnému vydržení musí být podle výslovného znění zákona poctivá (§ 1089 ve spojení s § 992 odst. 2 o. z.) a pravá (§ 993 o. z.); naopak nemusí být řádná ve smyslu § 991 o. z. Oproti řádné držbě se ale musí opírat o právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci (např. kupní smlouva). Musí se proto jednat o omluvitelný omyl držitele o existenci či neexistenci právně významné skutečnosti či práva. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. V posuzované věci Nejvyšší soud vytkl, že pokud měl žalobce objektivně důvodné pochybnosti o svém vlastnickém právu k pozemku parc. č. 1694/13, tím spíše je musel mít i ve vztahu k předmětným pozemkům, které byly k tomuto pozemku připloceny. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a potvrdil tak rozhodnutí soudu prvního stupně.
- Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2126/2024 zabýval účinky materiální publicity obchodního rejstříku na vázanost obchodní korporace právním jednáním učiněným vůči třetím osobám. Spor se týkal platnosti kupních smluv na prodej vozidel, které za žalobkyni podepsal člen statutárního orgánu. Tento člen však podle odvolacího soudu pozbyl způsobilost k výkonu funkce kvůli odsouzení za úmyslný trestný čin, což mělo dle zákona o obchodních korporacích za následek zánik jeho funkce. Přesto byl v době podpisu smluv stále zapsán v obchodním rejstříku jako člen statutárního orgánu. Žalovaná argumentovala principem materiální publicity rejstříku, tedy svou dobrou vírou v zapsané údaje. Nejvyšší soud připomněl, že údaje zapsané v obchodním rejstříku zavazují obchodní korporaci, i pokud neodpovídají skutečnosti, ledaže by třetí osoba nebyla v dobré víře. Důkazní břemeno o nedostatku dobré víry nese ten, kdo se jí dovolává. Soud proto věc vrátil soudu prvního stupně k posouzení dobré víry žalované s ohledem na zásadu materiální publicity rejstříku. Zároveň zdůraznil, že platí presumpce dobré víry podle § 7 občanského zákoníku, která je vyvratitelná důkazy.
