Právo
Legal News [prosinec 2025]: NS řešil chybnou aplikaci obecné právní úpravy při vadách stavby
Prosincový výběr čtyř rozhodnutí Nejvyššího soudu nabízí pestrý průřez aktuální judikaturou. Řešila se platnost doručení výpovědi, pokud zaměstnanec odmítne převzít listinu, a rovněž se potvrdilo, že právní jednání vůči zaměstnanci může činit i osoba pověřená vedením příspěvkové organizace. V jiném případě soud upozornil na nepřípustnost překvapivého rozhodnutí, jestliže odvolací soud nově zpochybní účastenství, aniž by dal stranám možnost se k tomu vyjádřit. Další rozsudek se týká chybné aplikace obecné právní úpravy při vadách stavby, kde měla být zohledněna zvláštní ochrana spotřebitele. A nakonec bylo potvrzeno, že insolvenční správce nemůže v žalobě rozšiřovat důvody popření vykonatelné pohledávky nad rámec těch, které konkrétně uvedl při jejím popření.
- V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2419/2025 řešil Nejvyšší soud platnost doručení odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance a výpovědi z pracovního poměru, odmítl-li zaměstnanec převzetí listin. Dospěl k závěru, že účinky doručení nastávají okamžikem odmítnutí převzetí písemnosti (§ 334 odst. 3 ZP), že pracovištěm ve smyslu § 334 odst. 2 ZP může být i sídlo zřizovatele příspěvkové organizace (magistrát města) a že osoba pověřená jejím řízením je oprávněna činit právní jednání vůči zaměstnancům. Lhůtu cca 40 minut pro přijetí návrhu na jiné pracovní zařazení neshledal nepřiměřenou. Dovolání zamítl.
- V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2523/2025 se Nejvyšší soud zabýval situací, kdy odvolací soud změnil rozhodnutí nikoli kvůli věcnému posouzení platnosti darovací smlouvy, ale kvůli nově uvažovanému nedostatku účastenství manželky zůstavitele – přestože tato otázka v řízení vůbec otevřena nebyla. Podstatou problému bylo, že odvolací soud účastníky neseznámil s odlišným právním názorem na věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem, čímž vydal překvapivé rozhodnutí a porušil právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud uzavřel, že případný nedostatek účastenství měl být řešen již před soudem prvního stupně, a proto obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
- V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 292/2024 Nejvyšší soud řešil, zda odvolací soud správně posoudil včasnost uplatnění práv z vad díla při stavbě domu pro spotřebitele. Podstatou problému bylo, že odvolací soud aplikoval obecná ustanovení o opožděném vytýkání vad (§ 2618 o. z.), aniž zohlednil, že jde o smlouvu o dílo mezi podnikatelem a spotřebitelem, na niž dopadá zvláštní režim zákonné záruky (§ 2165 o. z.) a pětiletá lhůta pro skryté vady stavby (§ 2629 o. z.). Tím dospěl k nesprávnému závěru o opožděnosti reklamace. Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud použil nesprávnou právní normu, jeho právní posouzení je tudíž chybné, a rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
- V rozsudku sp. zn. 29 ICdo 99/2024 se Nejvyšší soud zaměřil na otázku, zda insolvenční správce při popření vykonatelné pohledávky splnil povinnost uvést konkrétní skutečnosti, pro které pohledávku popírá. Správce pouze konstatoval, že „pohledávka nevznikla“, a odkázal na několik soudních rozhodnutí, aniž v popěrném úkonu vymezil jakýkoli konkrétní skutkový důvod. Takový postup však neodpovídá požadavku § 199 odst. 3 insolvenčního zákona, podle nějž může správce v incidenční žalobě uplatnit jen ty skutečnosti, které uvedl už při popření. Pouhý odkaz na jiná rozhodnutí tento požadavek nenaplňuje. Nejvyšší soud proto uzavřel, že popěrný úkon neobsahoval potřebná tvrzení a že následná žaloba nemohla jít nad jeho rámec.
