Právo
Legal News [říjen 2025]: Valná hromada nemá povinnost rozdělit zisk
V říjnovém přehledu judikatury vybíráme čtyři rozhodnutí Nejvyššího soudu, která přinášejí podnětné výklady napříč různými právními oblastmi. Soud řešil otázku, zda žaloba na doložení podmínky vykonatelnosti exekučního titulu spadá pod režim insolvenčního řízení. Dále připomněl, že i jasně formulovaná pracovní smlouva podléhá výkladu vůle stran. V korporátním právu potvrdil, že valná hromada nemusí zisk rozdělit bez výslovné dohody společníků. A nakonec zdůraznil, že odstranění stavby na cizím pozemku nelze nařídit, pokud by šlo o nepřiměřený zásah do práv jejího vlastníka.
- Žalobce se v řízení domáhal podle § 43 odst. 2 exekučního řádu určení, že věřitel skutečně poskytl dlužníkovi částku z úvěru dle notářského zápisu, aby mohl doložit splnění podmínky vykonatelnosti exekučního titulu. Nižší soudy řízení zastavily s odůvodněním, že jde o nepřípustné řízení o pohledávce týkající se majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení (§ 140c, § 141a IZ). Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 2352/2024 uzavřel, že taková žaloba nesměřuje k určení existence či výše pohledávky vůči dlužníkovi, ale jen k určení splnění podmínky exekučního titulu. Nejde tedy o řízení o pohledávkách či právech týkajících se majetkové podstaty ve smyslu insolvenčního zákona, a tudíž nemá být zastaveno.
- Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 185/2025 zabýval výkladem pracovní smlouvy. Žalobce zpochybnil platnost okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro neomluvenou absenci žalobce. Jádrem sporu bylo místo výkonu práce určené písemnou smlouvou jako Praha, zatímco žalobce tvrdil, že skutečná vůle obou stran byla výkon práce v Hodoníně. Nalézací i odvolací soud měly za to, že vůle účastníků byla projevena jednoznačně, a proto nebylo namístě zabývat se výkladem projevu vůle. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je však ustálena v názoru, že výkladu podléhá jakýkoliv projev vůle. Soudy opomenuly například skutečnost, že se žalobce zajímal o pracovní pozici na základě inzerátu, kde byl jako místo výkonu práce uveden Hodonín. Nejvyšší soud proto rozhodnutí obou soudů zrušil.
- Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 27 Cdo 625/2025 řešil platnost usnesení valné hromady o nerozdělení zisku společnosti. Potvrdil, že podle § 161 a § 191 zákona o obchodních korporacích (ZOK) není valná hromada povinna zisk rozdělit, pokud si to společníci výslovně neujednali. Námitku, že je menšinový společník „vyloučen z rozhodování“, soud odmítl – poměry jsou výsledkem jejich vlastní společenské smlouvy. Soud zároveň připomněl ochranu proti zneužití hlasovacích práv podle § 8 a § 212 odst. 2 občanského zákoníku a § 191 až § 193 ZOK, ale konstatoval, že k žádnému zneužití nedošlo. Dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné s tím, že závěry odvolacího soudu odpovídají ustálené judikatuře.
- Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3075/2024 připomněl, že podle ustálené rozhodovací praxe při střetu práv vlastníka pozemku a vlastníka stavby musí soud vždy poměřovat prospěch vlastníka pozemku z odstranění stavby a újmu vlastníka stavby spojenou s jejím odstraněním. Odstranění stavby (zde malé vodní elektrárny) nelze nařídit, pokud by újma vlastníka stavby mnohonásobně převyšovala prospěch vlastníka pozemku – v takovém případě by šlo o zneužití vlastnického práva, které nepožívá právní ochrany.
