Právo
Legal News [únor 2026]: NS řešil výpověď v případě odmítání přidělené práce
V únorovém shrnutí judikatury se Nejvyšší soud zabýval čtyřmi věcně odlišnými spory, v nichž upřesnil výklad klíčových institutů pracovního, insolvenčního i realitního práva. V oblasti pracovněprávních vztahů například vymezil, že pouhá změna rozsahu pracovního úvazku nástupce vedoucího zaměstnance neznamená zrušení pracovního místa a sama o sobě nezakládá nárok na odstupné. V insolvenčním právu soud zdůraznil nepřípustnost toho, aby dlužník vystupoval v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek jako vlastní věřitel. Pozornost si zaslouží i rozhodnutí z oblasti bytového práva, v němž Nejvyšší soud korigoval závěry nižších soudů o možnosti nájmu společných prostor domu a omezil formalistický přístup k posouzení ochrany nájemce.
- V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3286/2024 Nejvyšší soud řešil, zda vedoucímu zaměstnanci po odvolání z funkce a skončení pracovního poměru vzniká nárok na odstupné, pokud zaměstnavatel pracovní místo nadále zachoval, ale později je obsadil s jiným rozsahem pracovní doby. Předmětem sporu bylo posouzení, zda odlišně sjednaný pracovní úvazek u nového ředitele znamená zrušení pracovního místa v důsledku organizační změny. Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodující zůstává další potřebnost druhu práce, nikoli rozsah pracovního úvazku. Samotná změna pracovní doby u nového vedoucího zaměstnance podle soudu neznamená zrušení pracovního místa. Pokud zaměstnavatel nadále potřebuje výkon téhož druhu práce, nevzniká nárok na odstupné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl.
- V rozsudku sp. zn. 29 ICdo 105/2025 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda může insolvenční správkyně dlužníka v insolvenčním řízení přihlásit a incidenční žalobou uplatnit pohledávku dlužníka vůči sobě samému, která vyplývá ze zástavního práva k pohledávkám z bankovních účtů klientů. Předmětem sporu byla pravost a výše podmíněné pohledávky přihlášené bankou v likvidaci do vlastního insolvenčního řízení. Nejvyšší soud potvrdil, že dlužník se nemůže účastnit insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek jako vlastní věřitel, a to ani v postavení zástavního věřitele podle § 1335 odst. 1 občanského zákoníku. Zdůraznil, že přihláška pohledávky do insolvenčního řízení nahrazuje žalobu a nelze připustit, aby tentýž subjekt vystupoval současně na straně žalobce i žalovaného. Odvolacímu soudu vytkl pouze procesní pochybení v právní kvalifikaci. Nejvyšší soud proto změnil napadené rozhodnutí tak, že řízení o incidenční žalobě zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, nikoli že by žalobu odmítl jako podanou neoprávněnou osobou.
- V rozsudku sp. zn. 26 Cdo 1827/2025 Nejvyšší soud řešil spor o vyklizení bývalé strojovny výtahu, kterou družstevní nájemci užívali na základě dodatku k nájemní smlouvě spolu s bytem. Podstatou věci byla otázka, zda mohl vzniknout platný obecný nájem společného prostoru domu a zda se na užívání strojovny může vztáhnout ochrana podle § 2238 občanského zákoníku. Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud pochybil, když nájem strojovny posoudil jako obecný nájem, ačkoli podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nelze společné prostory tímto způsobem pronajmout. Zároveň nesprávně odmítl aplikaci § 2238 o. z. jako nepřípustnou novotu, přestože šlo o právní posouzení vycházející ze zjištěného skutkového stavu. Rozhodnutí soudů obou stupňů proto Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
- V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1103/2024 Nejvyšší soud rozhodoval, zda zaměstnavatel může dát výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce (závažné porušení povinností) zaměstnanci, který odmítl vykonávat jinou práci, na niž byl po pracovním úrazu bez souhlasu převeden. Předmětem sporu byla platnost výpovědi pro neomluvenou absenci po takovém převedení. Nejvyšší soud uzavřel, že převedení na jinou vhodnou práci zakládá povinnost zaměstnance tuto práci vykonávat až do rozvázání pracovního poměru. Odmítl názor, že zaměstnavatel musí přednostně použít výpověď podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pozbytí způsobilosti). Zdůraznil, že všechny výpovědní důvody podle § 52 zákoníku práce stojí na roveň a volba náleží zaměstnavateli. Rozsudek odvolacího soudu proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
