Ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí může spolek uplatňovat námitky na podporu žaloby, pokud odpovídají předmětu jeho činnosti. Není tak oprávněn dovolávat se takové nezákonnosti, která nemá přímý vztah k ochraně životního prostředí či jiným zájmům, k jejichž prosazování byl spolek zřízen.

V citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak tento přístup měl za následek nemožnost environmentálního spolku domáhat se věcné legitimace ve věci bezpečnosti provozu, jelikož bezpečnost provozu nespadala do rozsahu jeho činnosti v souladu se stanovami. Naopak jednotlivcům vystupujícím ve stejné věci Nejvyšší správní soud v rámci věcné legitimace přisvědčil, jelikož prokázali více než hypotetické dotčení novou silniční výstavbou a nebyli limitováni účastí ve spolku, jehož zaměření by tomuto dotčení neodpovídalo.

Vedle nastíněné věcné legitimace spolků jako dotčené veřejnosti stojí i legitimace spolků jakožto reprezentantů svých členů. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že spolek může prosazovat ochranu práv svých členů v soudním řízení, ovšem pouze v rozsahu předmětu činnosti spolku. Tento judikaturní náhled pak zamezuje spolku hájit práva třetích osob, které nejsou jeho členy, i když by jejich práva mohla být rovněž narušena. Neznamená to ale úplné znemožnění ochrany veřejného zájmu jako takového. Proti jeho narušení se mohou dotčené osoby bránit, pokud souvisí s jejich veřejnými subjektivními právy, což může v důsledku nepřímo poskytnout ochranu i třetím osobám.

Je dále důležité rozlišovat mezi účastenstvím spolků ve správním a soudním řízení. Soudní legitimace není striktně vázána na účastenství ve správním řízení, což znamená, že ochrany svých veřejných subjektivních práv se mohou domáhat i osoby, které nebyly účastníky správního řízení. Obdobně pak i rozsah věcné legitimace před správním orgánem je prolomitelný a může být v soudním řízení modifikován, ač by měl z původní věcné legitimace před správním orgánem vycházet.

Spolky se tedy mohou domáhat soudní ochrany práv vlastních i svých členů, pokud jsou tato práva provázána s konkrétními dotčenými zájmy a respektují rámec, který definuje činnost spolku. Přestože se legislativa snaží umožnit širokou ochranu veřejných zájmů, spolkům není přiznána univerzální možnost intervenovat ve všech případech a nemohou se tak například domáhat ochrany veřejných zájmů, pokud se dotýkají jen práv třetích osob.

Hranice ochrany zájmů, které soudy uznávají, bývají v praxi často rozmazané – a právě tam vzniká prostor pro spory mezi spolky, developery či dalšími dotčenými subjekty. Kdo neví, kde přesně legitimace spolků končí, snadno narazí na zdržení, kterému se dalo předejít. Vyplatí se proto řešit možné kolize dřív, než se rozběhne projekt nebo než vznikne samotný spolek. Dobře nastavené právní mantinely totiž dokáží zajistit, aby měl každý z účastníků jasně daný prostor a aby postup projektu probíhal bez zbytečných překvapení.