Můžete nám krátce VR LIFE představit – co je hlavní mise firmy?
Pokud to vezmu úplně jednoduše: naším cílem je zlepšit kvalitu života pacientů a zároveň ulehčit práci zdravotnickému personálu – a to pomocí virtuální reality.

Nabízíte tři hlavní produkty – Pro, Care a HR Care. Který z nich má zatím největší úspěch a čím se liší?
Jednoznačně nejúspěšnější je produkt Pro. I obchodně je to totiž naše hlavní priorita – jde o zdravotnický certifikovaný prostředek určený především pro nemocnice, lázně a rehabilitační ústavy. Liší se hlavně cílovou skupinou a funkčností. Pro je léčebný nástroj – nabízí analýzy, má mnohem širší možnosti využití a splňuje přísné normy. Ostatní produkty jsou spíše aktivizační, nejsou léčebné. Jsou to v podstatě „volnočasové“ aktivity, zatímco Pro je součást terapie.

Produkt Pro může pacientovi po úraze opravdu fyzicky pomoci, nebo „jen“ zlepšuje náladu?
Ano, opravdu může pomoci. Existují studie, které potvrzují, že VR urychluje léčbu a rehabilitaci pacientů.

A v čem je tato metoda lepší než klasická rehabilitace?
Nejde o náhradu klasické rehabilitace – zatím to bez ní nejde. VR je doplněk, který řeší hlavně motivaci a psychiku pacienta. Představte si běžnou rehabilitaci: sterilní prostředí, unavený personál, monotónní pohyby. Pacient myslí na bolest, není soustředěný. Když má po operaci ramene zvednout ruku, přesně ví, kde začíná nepříjemný pocit – a dál už logický zajít nechce. Ve VR ale vidí příjemné prostředí, slyší ptáčky nebo šumění listí. Místo toho, aby 30× zvedl ruku, chytá motýly nebo praská balónky. Přestane se soustředit na tělo a bolest, a to má obrovský efekt.

Máte k dispozici i nějaká čísla, která dokládají lepší účinnost?
Pacienti až o 60 % méně vnímají bolest a o 53 % mají vyšší motivaci ke cvičení. Imerzivní efekt způsobí, že rehabilitace je rychlejší a výsledky se dostavují dříve.

Jaká prostředí mohou pacienti ve VR zažít?
Nabízíme zhruba 15 různých prostředí – moře, vesmír, park, ale třeba i viktoriánský skleník. Na výběr je opravdu mnoho variant.

Napadá mě – pomáhá virtuální realita i psychicky, například pacientům s depresí?
Ano, náš produkt používá například Psychiatrická nemocnice Bohnice, Psychiatrická nemocnice Kosmonosy nebo jiná různá psychiatrická oddělení.

Jak tam takové cvičení vypadá? Tam asi nejde o to, jak vysoko člověk zvedne ruku…
Původně jsme pro psychicky nemocné pacienty nabízeli relaxační cvičení a volné malování. Při testování klienti zjistili, že je vlastně jedno, co pacientům pustí – i fyzická aktivita má uklidňující efekt. Pacienti jsou často pasivní, nemají vůli k pohybu, aktivitě. Virtuální realita je rozpohybuje, zlepší jejich náladu a udělá je přístupnější pro další terapeutické metody.

Kde dál můžu virtuální realitu pro pacienty využít?
Rozsah je opravdu široký – používá se na onkologických odděleních, jednotkách intenzivní péče i v paliativní péči. Jde často o velmi nemocné pacienty, na které zdravotnictví nemá tolik času. VR může být způsob, jak jim dopřát aktivitu, únik a úlevu.

Jak to tak popisujete, říkám si, že pacienti budou mnohdy senioři. Jak na to reagují?
Nemáme prakticky negativní reakce. Ale komické byly chvíle, když naši programátoři ladili hry. Vždy přišli nadšení s nějakým zlepšovákem ve stylu: „Hele, když se zmáčkne tohle tlačítko v kombinaci s tímhle…“. Říkala jsem jim, že náš běžný pacient má 70 let, Parkinsonovu chorobu a mírnou demenci. Nemůžeme tam dávat kombinaci tlačítek. Všechno je proto velmi jednoduché. Pacienti k tomu přistupují, že to je zkrátka nějaká léčebná pomůcka. Když je dáte do CT, taky nepřemýšlí nad tím, jak to přesně funguje.

To máte vlastně pravdu.
A ještě musím dodat, že pánové jsou daleko opatrnější než dámy. Z 99 % začínají cvičit ženy, chlapi to tak vzdáleně pozorují. A jakmile vidí, že ta ženská to zvládne, nevybouchne ji hlava, tak na to jde i ten chlap.

Takže nás mají za zkušební králíky! A mají z této metody benefity i terapeuti?
To víte, že má! Ale nemá je hned – u pacienta je vidíte okamžitě, to zlepšení nálady, delší schopnost cvičit, rychleji rehabilituje. Personál si na to musí zvyknout, aby mu to ulehčilo práci, nabouráváme jejich denní rutinu. Hlavním benefitem pro cvičitele je to, že pacient má lepší náladu, všechny to pak víc baví. Vidí i lépe rozsah pohybu pacienta, s virtuální realitou toho zkrátka dokáže víc. A pak je benefit, který je vidět, až se se zařízením všichni sžijí – pacient díky VR udělá spoustu pohybů sám bez pomoci cvičitele. Nemusí mu tak zvedat těžkou nohu, ruku…

Co vás vlastně inspirovalo spojit rehabilitaci, hru a virtuální realitu?
On to nebyl náš nápad – přišla s tím za námi fyzioterapeutka z Centra Paraple. Napadlo ji, že by virtuální realita mohla pomoct jejím klientům se silnými spastickými bolestmi.  Vytvořili jsme proto první modul, ona ho otestovala – a mělo to obrovský úspěch.
A proč jsme do toho vložili hry? Je to tak přirozené a funguje to. Terapeuti nám ukážou pohyb, který pacient potřebuje dělat, a my kolem toho vymyslíme hru. Třeba chytání motýlů nebo propichování balónků.

Expandovali jste i do Pobaltí a na Ukrajinu. Proč právě tam?
Na Ukrajinu jsme produkt neprodávali – darovali jsme čtyři licence nemocnicím, které pracují s vojáky i civilisty. Jsme malá firma, nemůžeme posílat velké peníze, tak jsme hledali způsob, jak pomoci. A Pobaltí? Byznysově je mnohem jednodušší tam vstoupit než třeba do Německa nebo Anglie. Ale i na tyto trhy pomalu míříme.

Přečtěte si na našem blogu i další příběhy českých firem!