Připravili jsme pro vás praktické srovnání standardů US GAAP a IFRS v oblasti účtování, oceňování a vykazování „nejistoty v souvislosti s daněmi z příjmů“.

Účtování podle US GAAP

Standard ASC 740 vyžaduje dvoustupňový přístup k určování částky případné daňové výhody (benefitu), kterou je třeba vykázat v účetní závěrce podniku.

Prvním krokem je vykázání: podnik určí, zda je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné (více než 50%), že bude daňová pozice při kontrole obhájena. To se týká rozhodnutí v jakýchkoliv souvisejících odvoláních nebo soudních sporech na základě  technické podstaty pozice. Při posuzování, zda daňová pozice splnila pravděpodobnostní limit pro vykázání, by měl podnik předpokládat, že bude pozice prověřena příslušným finančním úřadem, který je plně obeznámen s veškerými příslušnými informacemi.

Druhý krok představuje ocenění: daňová pozice, která splnila pravděpodobnostní limit, je oceněna, aby byla určena částka zvýhodnění, která bude vykázána v účetní závěrce. Daňová pozice se oceňuje nejvyšší částkou výhody (benefitu), u níž je více než 50% pravděpodobnost realizace při konečném zúčtování.

Účtování podle IFRS

Standard IAS 37 – Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva představuje jednostupňovou metodu, která vyžaduje vykázání rezervy, pokud „a) má účetní jednotka současný závazek… ,který je důsledkem minulé události, b) je pravděpodobné, že k vyrovnání závazku bude nezbytný odtok prostředků představujících ekonomický prospěch, a c) může být proveden spolehlivý odhad výše závazku”.

Termín „pravděpodobný“ je ve standardu IAS 37 definován jako spíše pravděpodobné než nepravděpodobné. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, žádné rezervy se nevykazují. Podle odstavce 39 standardu IAS 37 „..nejistoty spojené s částkou, která má být vykázána jako rezerva, se řeší podle okolností různými způsoby. V případě, kdy je vyčíslení rezervy spojeno s velkým množstvím položek, je závazek vyčíslen na základě poměřování všech možných výsledků podle jejich pravděpodobností. Název této statistické metody je „očekávaná hodnota…“

IAS 37 dále vysvětluje, že pokud „…existuje souvislé pásmo pravděpodobných výsledků a každý bod v tomto rozmezí je stejně pravděpodobný jako jakýkoli jiný, použije se bod uprostřed pásma“. IAS 37 dále uvádí, že pokud „…je oceňován individuální závazek, je nejlepším odhadem závazku jediný individuálně stanovený a nejpravděpodobnější výsledek. Nicméně i v takovém případě společnost zvažuje ostatní možné výsledky. Pokud ostatní možné výsledky jsou buď převážně vyšší nebo převážně nižší než ten nejpravděpodobnější výsledek, správný odhad bude vyšší nebo nižší.”

Rozdíl mezi US GAAP a IFRS — vykazování

Podle standardu ASC 740 musí daňová pozice splňovat pravděpodobnostní limit pro vykázání (více než 50 %), aby mohla být v účetní závěrce společnosti vykázána související daňová výhoda. Pokud daňová pozice tento limit pro vykázání nesplní, bude vykázán závazek nebo jiná úprava v plné výši daňové výhody.

Standard IAS 37 neobsahuje zvláštní limit pro vykázání, ale stanovuje jedno kritérium pro vykázání i ocenění rezervy. Proto závazek vykázaný podle standardu IAS 37 může a nemusí představovat stejnou částku, která by byla vykázána podle standardu ASC 740.

Příklad: Předpokládejme, že podnik provede v daňovém přiznání odpočet ve výši 100 USD (z něhož bude vyplývat daňová výhoda 40 USD) a dojde k závěru, že není spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že bude odpočet při kontrole finančním úřadem obhájen. Podle ASC 740 podnik v účetní závěrce vykáže závazek nebo jinou úpravu ve vztahu ke zpochybněné daňové výhodě v plné výši takové daňové výhody (40 USD). Podle standardu IAS 37 podnik vykáže nejspolehlivější odhad částky závazku, který lze provést. Tato částka bude pravděpodobně nižší než plná výše.

Rozdíl mezi US GAAP a IFRS — oceňování

Podle standardu ASC 740 je daňová pozice, která splňuje pravděpodobnostní limit pro vykázání (více než 50 %), oceňována jako nejvyšší částka výhody, u níž je vyšší než 50% pravděpodobnost realizace při konečném zúčtování (přístup kumulativní pravděpodobnosti). Podnik by vykázal závazek vyplývající ze zpochybněné daňové výhody ve výši rozdílu mezi plnou částkou výhody a nejvyšší částkou výhody, u níž existuje vyšší než 50% pravděpodobnost realizace.

Standard IAS 37 neobsahuje zvláštní oceňovací limit, ale stanovuje limit pro vykazování a oceňování rezervy. Podle standardu IAS 37 by podnik vykázal nejspolehlivější odhad částky závazku, který lze provést.

Předpokládejme například, že podnik v daňovém přiznání provede odpočet 100 USD (z nějž vyplyne daňová výhoda 40 USD) a dojde k závěru, že je spíše pravděpodobné než nepravděpodobné, že bude odpočet při přezkoumání daňovým úřadem obhájen. Podle standardu ASC 740 by podnik ocenil související daňovou výhodu nejvyšší částkou zvýhodnění, u níž existuje vyšší než 50% pravděpodobnost realizace při konečném zúčtování. Podnik dojde k závěru, že pro všechny možné výsledky a pravděpodobnosti platí následující tabulka:

Možný odhadovaný výsledek   Individuální pravděpodobnost výskytu (%)  Kumulativní pravděpodobnost výskytu (%)

40 USD                                                                           31                                                                                              31
30 USD                                                                           20                                                                                             51
20 USD                                                                           20                                                                                             71
10 USD                                                                           20                                                                                              91
0   USD                                                                             9                                                                                            100

Podle standardu ASC 740 by měl podnik vykázat daňovou výhodu ve výši 30 USD, protože jde o nejvyšší výhodu s kumulativní pravděpodobností vyšší než 50 %. Dle tohoto, by měl podnik podle standardu ASC 740 vykázat daňový závazek ve výši 10 USD (za předpokladu, že daňová pozice neovlivní odložené daně).

Standard IAS 37 neobsahuje výslovné pokyny, jakou metodu použít při určování nejlepšího odhadu závazku, který má být vykázán. Existuje řada přijatelných metod. Výsledkem použití jakékoli z těchto metod může a nemusí být rozdílná výše vykázaného závazku ve srovnání se standardem ASC 740. Jednou z přijatelných metod by mohla být metoda váženého průměru, která by ve výše uvedeném případě měla za následek vykázání závazku 16 USD, protože vážený průměr všech možných výsledků je 24 USD.

Další rozdíly

Standard ASC 740 také obsahuje pokyny ohledně následného vykazování, odúčtování, oceňování, vykazování úroků a penále, klasifikace a zveřejňování. Tyto pokyny pravděpodobně způsobí další rozdíly mezi US GAAP a IFRS.

Článek je součástí zpravodaje dReport – červen 2018, Účetní novinky