Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1048/2023 zabýval otázkou, zda vzniká právo autora na odměnu podle § 25 odst. 1 písm. b) autorského zákona v souvislosti s uváděním tzv. chytrých mobilních telefonů na trh, a to i přes výjimku, kterou pro „mobilní telefony“ stanovuje § 6 odst. 2 vyhlášky č. 488/2006 Sb. Ve svém rozsudku se ztotožnil s příslušnou evropskou směrnicí a judikaturou SDEU.
Předmětem sporu bylo poskytnutí informací o prodaných, dovezených nebo přijatých paměťových médiích zabudovaných či zabudovatelných do mobilních telefonů, které jsou rozhodné pro výši náhradní odměny v souvislosti s rozmnožováním záznamů děl pro osobní potřebu.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že vyhláška č. 488/2006 Sb. vyjímá v § 6 odst. 2 výrobky označené jako „mobilní telefony“ z okruhu přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, nevylučuje vznik práva na autorskou odměnu podle § 25 odst. 1 písm. b) autorského zákona v souvislosti s takovými výrobky, které při obvyklém používání umožňují pořizování rozmnoženin záznamů děl pro osobní potřebu nad rámec zanedbatelného rozsahu. Toto právo tedy vzniká i u tzv. chytrých mobilních telefonů, a to bez ohledu na jejich vícefunkčnost.
Nejvyšší soud zdůraznil nutnost tzv. eurokonformního výkladu tuzemské právní úpravy v souladu se směrnicí 2001/29/ES a judikaturou Soudního dvora EU. Dle tohoto výkladu musí být se srovnatelnými kategoriemi přístrojů a nosičů zacházeno zásadně srovnatelně z hlediska účelu práva na autorskou odměnu. Soud dodal, že výjimka pro „mobilní telefony“ byla stanovena v době, kdy byly výrobky běžně uváděné na trh pod tímto označením výrazně odlišné od současných chytrých telefonů. Proto je třeba tuto výjimku vykládat restriktivně a vztahovat ji pouze na takové výrobky, které při obvyklém používání umožňují pořizování rozmnoženin záznamů děl pro osobní potřebu jen v minimálním rozsahu. Na tzv. chytré mobilní telefony se tedy výjimka neuplatní.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
