Pro začátek mi vysvětlete jako laikovi, co přesně Oddin.gg dělá a jak vaše technologie funguje v praxi?

Jsme takový mozek sázkových kanceláří. Získáváme data z e-sportu a z nich počítáme pravděpodobnosti, vytváříme analytiku a celý balíček produktů, který dodáváme sázkovým společnostem po celém světě. Bez nás by sázkovky nebyly schopné vypisovat kurzy ani přijímat sázky – jsme takový jejich partner v pozadí.

Jací experti u vás tedy pracují?

Máme odborníky, kteří odehráli tisíce hodin v daných hrách, a pak společně s matematiky vytvářejí naše predikční modely.

Co vás přimělo pustit se právě do tohoto segmentu?

Viděli jsme v e-sportu obrovský potenciál pro rychlý růst. Trh tehdy nebyl dostatečně pokryt kvalitními službami, takže jsme cítili příležitost. Původně jsme sázkovou kanceláří chtěli být, ale brzy jsme přešli na B2B model.

Na jaký e-sport se sází nejvíce?

To je jednoduchá otázka s komplikovanou odpovědí. Každý region to má jinak. Globálně mírně vede Counter-Strike, ale není to velký rozdíl. Například v Asii se Counter-Strike téměř nehraje – tam dominuje League of Legends. V Peru je populární Dota, v Americe je to mix všech tří.

Máte data i z Česka? Na co se tu nejvíc sází?

Tady je to docela vyrovnané – nejsme národ vyhraněný na jednu hru. Hraje se tu Dota, League of Legends i Counter-Strike. Například na sportovní simulátory typu FIFA nebo NHL se obecně moc nesází. E-sport v nich nikdy nezískal větší základnu – nejsou to tituly, které by táhly velké publikum.

Pustil jste se do e-sportu i proto, že jste sám hráč?

Ano, hrál jsem rekreačně League of Legends, takže hernímu prostředí rozumím. Jsem původem softwarový inženýr, takže to do sebe hezky zapadlo.

V čem je práce s daty v e-sportu jiná než v klasickém sportu?

Má to několik rovin. Před zápasem sledujeme běžné informace o týmu – zranění, nemoc, náhradníky, soupisky. Během zápasu pak zpracováváme obrovské množství dat – pohyb myši, kam se hráči dívají, co mají nakoupeno, kolik je jich ve hře. Z toho průběžně počítáme pravděpodobnosti a nabízíme live betting. Specifické jsou také tzv. patche – pravidelné aktualizace her, které často mění herní mechaniky. Přirovnal bych to k fotbalu, kde by někdo jednou za půl roku změnil pravidla tak, že přidá další míč nebo se zvětší branka. Tyto změny udržují hru atraktivní, ale pro nás znamenají nutnost modely neustále přetrénovávat.

Jak populární je e-sport mezi diváky?

Velmi! Například v Katovicích se turnaje konají v hale pro 20 000 diváků – bývá vyprodaná.

Dá se tím dnes uživit?

Ano, určitě. Dříve byly platy přestřelené, teď se trh stabilizoval, ale je to práce jako každá jiná – podobně jako u profesionálních fotbalistů. Rozdíl je v tom, že hráči v e-sportu vyhoří mnohem dříve. Musíte mít totiž šíleně rychlé reflexy, které vám s věkem bohužel klesají. Nefunguje to jako v klasickém fotbalu, ve kterém jde hrát například do 35 let, ale pak vám odejdou kolena. Tady vám odcházejí reflexy.

Jak vypadají tréninky takových hráčů?

Trénují týmovou strategii, taktiku i individuální mechaniku. V Counter-Striku třeba házení granátů, v League of Legends rychlost a přesnost reakcí nebo čtení situací ve hře.

Mluvil jste o vyhoření – je v e-sportu otevřené téma mentálního zdraví? Přeci jen sedí hráči celý den u počítače.

Profesionální týmy mají běžně fitness i psychologickou podporu. Hráči často žijí společně v gaming housech, kde mají fyzické i mentální tréninky. Týmy to berou jako investici – čím déle hráč vydrží, tím lépe.

Jaký je průměrný věkový „peak“ hráče?

Kolem třicítky. Někteří vydrží déle, ale většinou pak přecházejí do rolí koučů nebo stratégů.

Oddin má sídlo v Praze, ale také kancelář v Limě. Jak tato kombinace vznikla?

Potřebovali jsme diverzifikovat trading, tedy kontrolu živých zápasů. Tím, že fungujeme 24/7, tak se nám tu v Česku stávalo, že tradeři nebyli spokojení s nočními směnami. Hledali jsme proto místo s výhodným časovým posunem – a Peru vyšlo ideálně.

Jak vnímáte Latinskou Ameriku z hlediska potenciálu pro e-sport a sázení?

Velmi pozitivně. Lidé v Latinské Americe jsou otevřenější, energičtější, hravější. Navíc trh dobře funguje – na rozdíl od Evropy, kde jsou největší trhy, jako Německo a Francie, přeregulované a sázení na e-sport tam není povolené.

Ve společnosti probíhá diskuze o zařazení e-sportu na Olympijské hry. Jaká je budoucnost tohoto odvětví?

Pokud bude poptávka, bude i nabídka. Pro hráče je přirozené, že se chtějí zlepšovat, chtějí se porovnávat, soutěžit mezi sebou. Část mladých zkrátka hraje hry ráda, mají své vzory, své fanoušky. Nějakou formou se e-sport na olympiádu dostane. Fundamentálnějším problémem je ale to, že většina z těch jer jsou násilnějšího charakteru. Není to jako fotbal. S tím mají na olympiádě asi největší problém, zároveň ale vědí, že mladí lidé to chtějí a oni je potřebují přitáhnout.

Přečtěte si na našem blogu i další příběhy českých firem!