Právo 

5 otázek na téma bankovní identita

Od 1. ledna tohoto roku žijeme v zemi, která jako další zavedla pravidla pro existenci digitální identity. Iniciativy se chopily banky, proto nese označení Bankovní identita. Napadá mě v té souvislost pět otázek ohledně stavu digitalizace v naší zemi a jeho dalších vyhlídek.

1. Kdo vlastně posouvá digitalizaci Česka kupředu?

Je to hlavně soukromý sektor. To není překvapivé, ale i náš kandidát na zákon roku by bez privátní iniciativy nevznikl. Byly to banky a jejich asociace, které s konceptem bankovní identity přišly. Stát digitalizaci příliš nepomáhá. Většího uživatelského rozšíření jsme dosáhli u datových schránek, insolvenčního rejstříku či rejstříku obchodního (a i když je to pradědeček, díky za jeho bezplatnou přístupnost!). S napětím očekáváme, jak si stát poradí s digitalizací celého portfolia služeb (zákon o právu na digitální služby, loňský vítěz). Elektronická identita ale byla nad jeho možnosti. Státem realizovaná řešení jsou buď těžkopádná, nebo mají pro identifikaci jen omezenou využitelnost (e-identita, občanské průkazy s čipy, datové schránky). A digitalizaci naproti nejdou ani soudy, třeba judikaturou v oblasti elektronického podpisu.

2. Pomáhá nám Evropská unie?

Už nám významně pomohla. Jestli něco povede k průlomu do české legislativy v oblasti elektronické kontraktace, tak to bude nařízení eIDas. Jeho článek 25 říká, že „elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu“. Jednou se tenhle článek bude tesat do kamene (digitální variantu tohoto úsloví zatím nemáme…), jelikož zakotvuje zákaz diskriminace elektronického právního jednání. Jako norma nadřazená českým zákonům má potenciál změnit zdejší judikaturu i praxi.

3. Co ještě zbývá digitalizovat?

Je toho spousta. Z nejpalčivějších pohrobků můžeme uvést třeba oblast HR, které zákoník práce klade do cesty hned několik „šrapnelů“ (požadavek na uznávaný elektronický podpis, doručování při elektronickém podepisování). Dalším kandidátem je nemožnost využití videa při AML identifikaci (třeba při otevření bankovního účtu), kterou už zavedli i naši sousedé v Německu a na Slovensku. Bankovní identita či složitý postup tzv. penny transferu představují jediné digitální alternativy identifikaci za fyzické přítomnosti klienta.

4. Kdo bude z bankovní identity nejvíc profitovat?

Těžko nyní předvídat, ale zřejmě stát. Budou to složky státu, které budou při poskytování svých služeb identifikovat své klienty – občany a firmy – za pomoci bankovní identity. Ušetří tím náklady na přepážky či úředníky a třeba – kdo ví? – zbyde více peněz na další digitalizaci…

5. Není bankovní identita či digitalizace samotná riziková?

Jako každá věc mají i bankovní identita a digitalizace svá rizika. Důležité je, nakolik jsme si jich vědomi a můžeme je usměrňovat a řídit. S nástupem digitalizace určitě vzroste význam zabezpečení, v prvé řadě proti kybernetickým útokům. To bude klíčová otázka v nejbližším období a její úspěšné zvládnutí i na mikroúrovni je podmínkou dalšího rozvoje. Je třeba, aby si každý uživatel byl vědom rizik phishingu či klikání na neznámé odkazy. Ani digitalizace však neznamená, že klasicky poskytované služby, ať komerční či státní, nemají své místo na slunci. Když před necelými čtyřmi lety vypadl na několik dní jedné české bance internetbanking, říkalo se, že kamenné pobočky jsou vlastně určitým obranným opatřením pro tyto případy. Když před rokem udeřila pandemie COVID-19, ukázalo se, že tím, co umožnilo řadě firem nadále fungovat, byla digitalizace jejich byznysu i práce zaměstnanců. Některé věci mají i v digitální éře rozhodující přínos ve „fyzické“ podobě, v prvé řadě vzdělávání na všech typech škol a stupňů. A nesmíme zapomenout ani na ty, kteří se této digitální transformace neúčastní, ať z důvodu věku, majetkových poměrů či nedostatku (digitálního) vzdělání.

Článek vyšel dne 19. 3. 2021 v časopisu Právní rádce.

Bankovní identita dReport zpravodaj
Právo 

Legal News [červenec 2021]: Je možné udělit zaměstnanci souhlas s konkurenční činností s podmínkou?

Formulací „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ nelze podle rozhodnutí Nejvyššího soudu vymezit předmět podnikání. V případě dluhu, který vznikl před uzavřením manželství, není možné za předpokladu, že byla sepsána dohoda o odděleném jmění, vést exekuci proti manželovi povinného. Nejvyšší soud definoval rozdíl mezi překročením zástupčího oprávnění a jednáním bez zmocnění. Přečtěte si červencové Legal News, v nichž vám i tentokrát přinášíme významná stanoviska a rozhodnutí soudů. 

29. 7. 2021
Právo 

Soukromé finanční instituce jsou novými strážci environmentální regulace, mění se i postoj soudů

Regulací v oblasti environmentálního práva neustále přibývá, což značí, že udržitelnost je stále důležitějším tématem, které se přímo týká jednotlivců, firem i států. Dohled nad dodržováním nových pravidel už však nezajišťují pouze inspekce životního prostředí, ale nově i soukromé finanční instituce. A nový přístup k problematice mají i soudy, jejichž rozhodnutí přímo ovlivňují odpovědnost firem a států za klimatickou změnu. Přečtěte si, co nejdůležitějšího se událo ve druhém čtvrtletí roku 2021 ve světě environmentálního práva, a seznamte se s regulatorními novinkami, které budou mít vliv na budoucnost udržitelného byznysu celé Evropské unie. 

28. 7. 2021
Právo 

EU chce dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, poté bude usilovat o negativní emise

Existenční hrozba vyplývající z klimatické změny vyžaduje, aby EU i členské státy zvýšily své ambice a zintenzivnily svá opatření. To se promítá nejen v postoji Unie k evropskému právnímu rámci pro klima a v neustálém získávání a analýze dat (například ve vztahu k uhlíkovým sazbám), ale také ve změně rozhodovací soudní praxe. V nedávném přelomovém rozsudku nizozemský soud totiž poprvé nařídil soukromé společnosti, aby své počínání uzpůsobila potřebě boje s klimatickou změnou. 

28. 7. 2021