Podívejte se i na další témata, kterým se věnujeme v EnviLaw zpravodaji #10:

• EU pokračuje v naplňování klimatického cíle, do roku 2030 plánuje o 55 % méně emisí
• Transparentnost jako nástroj korporátní udržitelnosti
• Evropská unie posiluje ochranu přírody, zaměří se na poškozené ekosystémy
• Evropská komise upřesnila požadavky na zveřejňování informací o udržitelnosti
• Vyhlášení dotačních výzev se zaměřením na inovace, úspory energií i obnovitelné zdroje

Pokud chcete, aby vám v budoucnu neunikla žádná důležitá novinka, přihlaste se k odběru EnviLaw zpravodaje!

Městský soud v Praze: Mitigační opatření v boji proti klimatické změně nejsou dostačující

V červnu došlo k významnému rozhodnutí ve věci první české klimatické žaloby šesti různých žalobců – spolku Klimatické žaloby, lesníků a rolníků a obce Svatý Jan pod Skalou, přičemž žalovanými byla Vláda České republiky, Ministerstvo životního prostředí ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvo zemědělství ČR a Ministerstvo dopravy ČR jako subjekty, které mají na starost jednotlivé části klimatické agendy.

Žalobci vytýkali žalovaným zejména nedostatečnou aktivitu v přijímání mitigačních a adaptačních opatření. Žalobci měli za to, že nejsou přijímaná dostačující opatření, která by zamezila dalšímu zhoršování klimatické změny, a opatření, která by českou krajinou adaptovala na nezvratitelné změny, které environmentální krize přinesla.

Co se týče mitigačních opatření, dal soud žalobcům za pravdu – stát opravdu nemá stanovená dostačující pravidla, díky kterým by bylo možné zamezit vypouštění emisí. Stát prostřednictvím svých ministerstev musí navrhnout takovou legislativu, která bude ambicióznější a konkrétnější. Zároveň nemůže žalovaným uložit povinnost provést konkrétní kroky, neboť se jedná o otázku politickou, nikoliv právní. Nicméně soud, narozdíl od navrhovaného petitu, neurčil žádnou lhůtu, ve které by mělo k přijetí těchto opatření dojít. Ve vztahu k adaptačním opatřením soud shledal, že jsou dostačující a vzhledem k nim žalobu zamítl.

Klimatická změna a její vliv na bezpečnost

Stockholmský mezinárodní institut pro mírový výzkum vydal publikaci s názvem Environment of Peace: Security in a New Era of Risk (česky Prostředí míru: Bezpečnost v časech nových rizik), která se zabývá zvyšujícími se bezpečnostními riziky v návaznosti na klimatickou krizi. Autoři identifikují dvě souběžné krize – bezpečnostní a environmentální. Dle dostupných dat se v posledních deseti letech počet ozbrojených konfliktů až zdvojnásobil. Tyto konflikty mají za následek rozšíření energetické chudoby, snížení potravinové bezpečnosti, která může vést až k hladomoru v chudších částech světa. Obdobné důsledky však může mít přírodní katastrofa, která je vyvolána klimatickou změnu – může totiž narušit globální dodavatelský řetězec a ohrozit tak obživu lidí. Jako příklad lze uvést vlnu veder v Rusku a změny v americké energetické legislativě, které ovlivnily mezinárodní trh s potravinami natolik, že došlo ke znatelnému zvýšení napětí na Středním východě.

Autoři se dále zaměřují na sociálně spravedlivý přechod k nízkouhlíkové společnosti a analyzují možnosti, jakými této tranzice dosáhnout. Upozorňují, že je nezbytné budovat zdroje obnovitelné energie 3x až 5x rychleji než v současné době, v případě rozšíření elektromobilové dopravy dokonce 5x až 12x rychleji. Nicméně účinná řešení mají často vedlejší důsledky – jako příklad lze uvést budování vodních elektráren, kvůli kterým přišlo dle odhadů o domov přes 80 milionů lidí, přičemž přehrady mají navíc vliv na biodiverzitu, zabírají zemědělskou a lesní půdu a zvyšují riziko povodní. Ne každé řešení může být vhodným adaptačním řešením, je nutné brát ohled na celou řadu faktorů, aby nedocházelo k nucené migraci obyvatel. Je tedy patrné, že vlády musejí brát v potaz, že bezpečnostní a klimatická krize jsou úzce propojené a je nezbytné je řešit ve vzájemných souvislostech.

Klíčové ukazatele klimatické změny potvrzují, že lidská činnost má vliv na planetu

Světová meteorologická organizace ve své zprávě upozorňuje na to, že čtyři klíčové indikátory klimatické změny, tj. emise skleníkových plynů, zvyšování hladin oceánů, zvyšování teploty oceánů a okyselování oceánů, opět v roce 2021 lámaly své rekordy. Dle dostupných dat má navíc docházet k dalšímu nárůstu těchto sledovaných kategorií. Světová meteorologická organizace se věnuje i celé řadě ukazatelů, na kterých lze ilustrovat klimatickou změnu.

V roce 2021 byla naměřena průměrná teplota o přibližně 1,11 °C vyšší oproti předindustriálnímu globálnímu teplotnímu průměru. Zároveň posledních sedm let bylo zaznamenáno jako nejteplejších v historii. Report rovněž upozorňuje na fakt, že v důsledku toho, že oceány pohlcují okolo 23 % ročních emisí uhlíku vypuštěných člověkem, dochází k chemické reakci slané vody s pohlcovaným oxidem uhličitým, jejímž důsledkem je okyselení oceánů. Tento proces má za následek ohrožení organismů a celých ekosystémů, čímž sekundárně dochází k snížení fyzické a finanční dostupnosti dostatečného množství kvalitních potravin pro obyvatelstvo, ale například také turismu. Ačkoliv došlo v minulém roce k mírnému zpomalení tání ledovců, stejně tak během posledních osmi let došlo ke zvýšení hladin oceánů, a to v průměru o 4,5 mm. Všechna tato data potvrzují, že je naprosto nezbytné činit dobře promyšlené kroky, které zabrání dalšímu oteplování.

Mitigační opatření ve světě

Mezinárodní panel pro změnu klimatu aktualizoval celosvětové hodnocení mitigačních opatření – jejich pokrok a nastíněná budoucí řešení. Pracovní skupina se mimo jiné zaměřila na mitigaci v kontextu udržitelného rozvoje. Autoři dokumentů zdůrazňují potřebu spravedlivého a inkluzivního procesu, a to zejména s ohledem na ochranu zranitelných populací a spravedlivý svět bez emisí uhlíku.

Řešení nabízí tzv. SDG rámec (social development goals, cíle sociálního rozvoje), který představuje 17 cílů, které by měly být co nejdříve naplněny – jedná se zejména o zamezení chudoby, hladu, zavedení dostupné zdravotní péče, vzdělávacího systému atp. – za účelem hodnocení dlouhodobých důsledků zmírňování dopadů na udržitelný rozvoj. Pochopení vedlejších výhod spojených s mitigací je totiž klíčem k zamezení klimatické změny.

Alternativní mitigační opatření jsou však spojen s různými problémy proveditelnosti – záleží totiž nejen na dostupných technologiích, ale i sociálních a politických trendech v místě a čase. Technologický rozvoj je totiž znatelně rychlejší než tempo, ve kterém dochází ke změnám v zavedených institucích. Klíčovým faktorem v zastavení klimatické změny v co nejkratším termínu se tudíž jeví právě nedostačující institucionální kapacita a ekonomické důvody.

Závěrem autoři studie nastiňují základní zásady, jak vymezených cílů dosáhnout – myslet dopředu, ale zároveň jednat, posílit spolupráci vlád a být připraven se adaptovat. Nakonec připomínají, že jen sociálně spravedlivá tranzice má šanci na úspěch a že se musí zapojit všichni na všech úrovních rozhodovacího procesu, aby byly vidět výsledky.