Celosvětová pandemie nepostihuje pouze existující či dojednané projekty. Naopak, zcela zásadně a negativně dopadá i na závazkové vztahy, které teprve vznikají, či na smlouvy, které jsou tzv. před podpisem. Je to logické, protože budoucnost dojednávaného obchodu může být nejistá. Často kladenou otázkou proto je, zda lze jednání o smlouvě z důvodu nastalé krizové situace bez postihů ukončit či jak v dané situaci nejlépe postupovat?
V zásadě ano, i když vždy bude nezbytné zohlednit individuální okolnosti každého případu. Platí, že je na svobodném uvážení a rozhodnutí stran, zda smlouva bude uzavřena a s jakým obsahem. Tedy slovy zákona: každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře.
Ze shora uvedeného pravidla však zná právo několik výjimek. Jednou z nich jsou situace, kdy strany při svém jednání dospějí tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, resp. prakticky jisté. Nastane-li taková situace, pak jedná nepoctivě (protiprávně) ten, kdo přes důvodné očekávání druhé strany jednání o smlouvě ukončí. Právní řád však i v takovém případě umožňuje ukončit jednání bez postihu. Pro takový postup ovšem musí existovat spravedlivý důvod.
Není pochyb o tom, že stávající pandemická situace může být takovým „spravedlivým důvodem“ pro ukončení jednání a vyvinění se z případné odpovědnosti za vzniklou škodu, a tedy z odpovědnosti za újmu, která smluvnímu partnerovi v souvislosti s ukončením jednání vznikla. Nicméně tento závěr neplatí paušálně, bude vždy nutné situaci posoudit na ad hoc bázi.
Jsou-li jednání o smlouvě na počátku či prozatím nepostoupila do pokročilejší fáze, není potřeba splnit žádné zvláštní podmínky. V takovém případě postačí smluvního partnera informovat o záměru ukončit jednání a v jednáních dále nepokračovat.
Jedná-li se však o situaci, kdy se uzavření smlouvy jeví v zásadě jistým, je třeba ukončení jednání zdůvodnit tzv. spravedlivým důvodem. Zákon nám přímo neříká, jaké skutečnosti mají být považovány za spravedlivý důvod pro ukončení jednání. Jak bylo uvedeno, vždy bude záležet na konkrétních okolnostech jednotlivého kontraktačního procesu. Lze ovšem shrnout, že za spravedlivý důvod se považuje taková objektivní skutečnost, která nemohla být stranami při náležité obezřetnosti předvídatelná. Nastalá pandemická krize by podle našeho názoru měla být považována za takovou objektivní skutečnost (spravedlivý důvod), na základě které bude možné ukončit jednání o některých (nikoliv všech) smlouvách.
Pokud jste již odeslali potenciálnímu partnerovi nabídku (např. ve formě podepsané smlouvy), je dobré si uvědomit, že i takováto nabídka je zrušitelná. Je však důležité, aby zrušovací projev došel druhé straně před doručením samotné nabídky nebo alespoň současně s ní. V této souvislosti tedy platí, že je nutné jednat s protistranou bez odkladu a nabídku zrušit či odvolat ve lhůtě, jak je uvedeno. Rovněž doporučujeme klientům, aby vždy pečlivě zkontrolovali svoji související smluvní dokumentaci, která může obsahovat specifická pravidla pro rušení odeslaných nabídek.
To závisí předně na tom, jak strany dosud o smlouvě komunikovaly. Pokud jejich kontraktační proces byl smluvně formován např. v „letter of intent“ či jiném podobném dokumentu, je nutné postupovat podle tam sjednaných pravidel.
Pro ostatní případy zákon nestanoví žádné konkrétní obsahové či formální požadavky. Lze proto doporučit, aby rozhodnutí o ukončení jednání bylo druhé straně sděleno způsobem, kterým probíhala dosavadní komunikace. Takové sdělení doporučujeme odůvodnit. Pro posílení právní jistoty je pak možné zvážit i více formální komunikaci, např. cestou doporučeného dopisu.
V každém případě doporučujeme vést komunikaci v písemné formě, aby ji bylo možné řádně uchovat pro případný spor. Rovněž doporučujeme jednat promptně. Je proto nutné bez zbytečného odkladu informovat smluvního partnera o všech skutečnostech bránících pokračovat v jednání i důvodech, proč se uzavření smlouvy nejeví v dané situaci vyvolané pandemií koronaviru nadále opodstatnitelné či spravedlivé.
Tuto otázku bohužel nelze paušálně zodpovědět, vždy bude záležet na okolnostech konkrétního případu.
Lze zobecnit, že bude-li možné pandemickou krizi v konkrétním případě považovat za spravedlivý důvod k ukončení jednání, pak po smluvním partnerovi nebude možné žádat uhrazení nákladů spojených s jednáním o smlouvě. Pokud by se však ukázalo, že pandemická krize neměla, resp. nemohla mít na konkrétní obchod vliv, pak by bylo možné považovat ukončení jednání za nepoctivé. Tedy i protiprávní. V takovém případě lze po smluvním partnerovi žádat mimo jiné i náhradu vynaložených nákladů.
Pro náhradu škody je možné shora uvedené závěry aplikovat obdobně. Pokud došlo k ukončení jednání z důvodu pandemie a tu lze v daném vznikajícím smluvním vztahu považovat za spravedlivý důvod pro ukončení jednání, poté nárok na náhradu škody nevznikne. V opačném případě by mohlo být ukončení jednání o smlouvě považováno za protiprávní. Ovšem vždy za předpokladu, že jednání již byla v pokročilém stádiu. Jinými slovy na COVID-19 se nelze vždy „vymluvit“.
Ke škodě je dále nutné uvést, že ztrátu z neuzavřené smlouvy budou tvořit zejména náklady vynaložené na jednání o takové smlouvě a ušlý zisk. V této souvislosti upozorňujeme i na specifickou zákonnou limitaci náhrady škody z neuzavřené smlouvy. Náhradu škody nebude možné požadovat ve větším rozsahu, než je ztráta z neuzavřené smlouvy v obdobných (srovnatelných) případech. Zde je zákonem promítnut princip, že se lze domáhat úhrady pouze takové škody, která je předvídatelná.
V každém případě doporučujeme jakékoliv rozhodnutí týkající se exitujícího či sjednávaného smluvního vztahu, které bude učiněno v souvislosti se stávající pandemickou situací, konzultovat s právníky. Pouze tak lze zajistit, že takové rozhodnutí vaši společnost nepoškodí. Případně vám umožní cestou práva modifikovat, či dokonce ukončit smluvní závazky nebo jednání o nich.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
