Korporátní právo

• Nový nález Ústavního soudu (II. ÚS 1889/19) říká, že pro odstoupení od konkurenční doložky není nutné mít sjednané důvody, což byl dosud obecně platný názor. ÚS v nálezu uvádí, že není možný plošný judikaturní zákaz ujednání, kdy zaměstnavatel může odstoupit bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu, jak tomu bylo dosud. Zároveň je ale třeba, aby obecné soudy pečlivě zkoumaly, zda zaměstnavatel tuto možnost nezneužil.
• Rozsudek z oblasti korporátního práva vydal Nejvyšší soud pod sp. zn. 27 Cdo 3451/2020. Podle něj je rozhodnutí soudu o neexistenci usnesení valné hromady závazné i pro soud rozhodující ve věci zápisu do obchodního rejstříku. Ten tak stejnou otázku nemůže posuzovat ani jako předběžnou.
• Ověřování podpisů – povaha veřejné listiny 29 Cdo 1310/2019. Odvolací soud posuzoval pravost ověřených podpisů na směnkách a došel k závěru, v němž sice přiznal ověřovacím doložkám povahu veřejné listiny, ale současně měl za vyvrácenou pravdivost osvědčovaného (podpisů). Zápisy v ověřovací knize totiž vykazovaly zásadní vady znemožňující ztotožnění údajů v knize s údaji v doložkách. Před NS však taková úvaha neobstála. Mají-li totiž ověřovací doložky vskutku povahu veřejné listiny, potom potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
• Rozdíl mezi „odbornou péčí“ a „péčí řádného hospodáře“ opět zdůrazňuje Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 ICdo 38/2019. Činí tak ve vztahu k popěrnému oprávnění insolvenčního správce, který má s tímto standardem péče rozhodnout o popření pohledávky. Zároveň dovozuje, že ačkoli je pohledávka vykonatelná na základě rozhodčího nálezu vydaného na základě zcela mylně posouzeného skutkového stavu, není přesto insolvenční správce v souladu s § 199 a 200 InsZ oprávněn tyto skutečnosti použít jako argument pro popření pohledávky.

Insolvenční rozhodnutí

Do kategorie insolvenčních judikátů se řadí zajímavý rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 17/2020 týkající se přihlášení nadhodnocených pohledávek do insolvenčního řízení. Podle něj nenastanou v takovém případě sankce za nadhodnocení o více než dvojnásobek nejen při zpětvzetí přihlášky, ale též při uzavření smíru v incidenčním sporu týkajícím se této pohledávky.

Dalším insolvenčním judikátem (sp. zn. 29 ICdo 55/2019) pak Nejvyšší soud dovodil, že není-li k přihlášce vykonatelné pohledávky připojeno rozhodnutí, na jehož základě je vykonatelná, nejedná se o vadu přihlášky.

Občanský zákoník v praxi

Do oblasti dědického práva spadá rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1820/2020, podle kterého jsou na základě nového občanského zákoníku relevantní důvody pro vydědění i ty, které nastaly až po sepsání listiny o vydědění.

Z kategorie bezdůvodného obohacení na základě zrušeného rozhodnutí je rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3487/2020. Bezdůvodné obohacení podle něj nastává vždy jen mezi původními účastníky řízení (sporu), a to bez ohledu na to, že povinný na základě výslovného pokynu oprávněného plnil ve prospěch třetí osoby. Tato třetí osoba tak není pasivně legitimována ve sporu o bezdůvodné obohacení.

Další judikaturní novinky

• Při zkoumání návaznosti práva vkládaného do katastru nemovitostí na dosavadní zápisy je dle Nejvyššího soudu (sp. zn. 24 Cdo 279/2020) rozhodující stav zápisu v době podání návrhu na vklad. To platí i tehdy, pokud následně došlo k opravě chybného zápisu. Z oblasti práva nemovitostí je i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3583/2020, podle kterého dluhy související se správou domu a pozemku, přecházející na nabyvatele při převodu jednotky, nejsou právní vadou váznoucí na jednotce.
• Zaujal nás také poněkud kuriózní případ krádeže. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 18/2021 jde o krádež i tehdy, jestliže se nepodaří zjistit vlastníka odcizené věci. V daném případě si pachatel odvezl jízdní kolo značky Madison, které kolem půlnoci „našel“ opřené na ulici o zeď domu. Dovolatel (marně) argumentoval tím, že se jednalo o věc opuštěnou ve smyslu § 1045 občanského zákoníku.
• Výkladu výrazu používaného ve specifickém odvětví se týká další doporučované rozhodnutí (32 Cdo 3654/2020). Šlo konkrétně o oblast obchodování s informačními technologiemi a NS se zde vyhradil vůči výkladu termínu „uvolnění SW“, který použil odvolací soud. Podle NS je totiž zásadní, aby se odvolací soud zabýval objektivními hledisky při posouzení významu specifického výrazu v tomto segmentu trhu. Důležitou roli také hraje role modelového obchodníka a úvaha o tom, jak by určitý projev vůle chápal.
• Nejvyšší soud v pracovněprávním kontextu pod sp. zn. 21 Cdo 3382/2020 dovodil, že je-li tak sjednáno, nastává účinnost dohody jejím podpisem oběma smluvními stranami, a to i když akceptace nebyla následně doručena oferentovi (i když je jím zaměstnanec).
• Poměrně vlekoucí se judikaturu k otázce úhrady nájmu náhradního vozidla pojišťovnou z titulu povinného ručení rozšiřuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2015/2019. Podle něj je takto vynaložený náklad hospodárný, dokud není zřejmé, zda půjde poškozené vozidlo opravit. Ve chvíli, kdy je objektivně zřejmé, že již opravit nepůjde, se již nejedná o hospodárně vynaložený náklad. Ten pak nebude proplácen pojišťovnou.

V advokátní kanceláři Deloitte Legal pečlivě analyzujeme aktuální rozhodnutí soudů, novou judikaturu a legislativu. Pokud máte zájem s námi některý judikát nebo právní novinku prodiskutovat, neváhejte nás kontaktovat.