Právo Legal News [duben 2023]: NS se vyjádřil k legitimnímu očekávání u nenárokové dotace
Mohou zaměstnavatel a zaměstnanec platně uzavřít dohodu o prodloužení výpovědní doby v době, kdy již výpovědní doba běží? Rozborem této otázky se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku se spisovou značkou 21 Cdo 2861/2022. O tomto a dalších soudních usneseních, která nás zaujala, si přečtěte v aktuálních Legal News.
- Ve svém rozsudku 29 ICdo 32/2021 se Nejvyšší soud zabývá otázkou, zda lze do insolvenčního řízení vedeného na majetek směnečného rukojmího přihlásit dosud nevyplněnou avalovanou blankosměnku, a to jako pohledávku podmíněnou. Blankosměnka se stává směnkou vyplněním chybějících náležitostí s účinky ex tunc. Ke vzniku směnečné pohledávky tak dochází zpětně vyplněním blankosměnky. Nejvyšší soud proto uzavřel, že majitel blankosměnky může přihlásit svou pohledávku za dlužníka, který je na blankosměnce podepsán jako směnečný rukojmí, do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávku vázanou na podmínku, že bude blankosměnka doplněna o chybějící náležitosti, a stane se tak (s účinky ex tunc) směnkou úplnou.
- Otázku možnosti založení legitimního očekávání příjemce dotace, že dotaci obdrží, před právní mocí rozhodnutí o přidělení dotace řeší Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1529/2022. Ustanovení rozpočtových pravidel (§ 14), která výslovně určuje podmínku rozhodnutí poskytovatele a též zásadně nenárokový charakter dotace, nedávají prostor pro výklad, podle kterého by před vydáním rozhodnutí o nenárokové dotaci žadatel mohl nabýt legitimního očekávání ohledně obdržení dotace. Jinak by dle názoru Nejvyššího soudu došlo k úplnému popření minimálně těchto ustanovení rozpočtových pravidel. O legitimním očekávání žadatele (resp. příjemce) o nenárokovou dotaci lze hovořit až po rozhodnutí poskytovatele o poskytnutí dotace. Nejisté postavení žadatele o dotaci je zcela ospravedlnitelné s ohledem na skutečnost, že dotace představuje ze strany poskytovatele dobrodiní, o nějž se žadatel uchází.
- Otázce náhrady škody způsobené na podzemní síti elektronických komunikací se Nejvyšší soud věnoval ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 627/2022. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že kabelová síť elektronických komunikací není součástí pozemku, ale je částí liniové stavby ve smyslu § 509 občanského zákoníku, a nelze ji (její část) přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. Proto je nemovitou věcí. Na posuzovaný případ, kdy došlo k poškození sítě elektronických komunikací výkopovými pracemi za pomoci buldozeru, tak dopadá § 2926 občanského zákoníku. Jde o absolutní odpovědnost, kdy liberace není možná. Tento přísný typ povinnosti hradit škodu v určitém omezeném okruhu skutečností (tj. dotčení nemovitosti stavební činností) je odůvodněn společenským zájmem na dostatečné ochraně vlastníka před technickým působením provozovatele činností, které mají potenciál působit škody i při zvýšené opatrnosti.
- V usnesení sp. zn. 21 Cdo 2861/2022 řešil Nejvyšší soud otázku, zda (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) mohou zaměstnavatel a zaměstnanec platně uzavřít dohodu o prodloužení výpovědní doby v době, kdy již výpovědní doba běží. S odkazem na charakter současného občanského zákoníku, který klade větší důraz na princip autonomie vůle a umožňuje větší míru smluvní volnosti, dospěl Nejvyšší soud k závěru odlišnému od závěru judikovanému za platnosti starého občanského zákoníku. Konstatoval, že uzavření dohody o prodloužení výpovědní doby podle § 51 odst. 1 zákoníku práce v průběhu výpovědní doby je možné. Z obsahu takové dohody však musí jednoznačně vyplývat, kdy (který den) má pracovní poměr účastníků dohody skončit. Zároveň musí být výpovědní doba sjednána tak, aby její délka po prodloužení byla přiměřená okolnostem konkrétního případu. Jinak by šlo o (relativně) neplatné právní jednání ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
- Ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3497/2021 se Nejvyšší soud zabývá určením, zda se jedná o spotřebitele, a to za situace, kdy v obchodním styku dvou podnikajících osob jedna nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a odbornou literaturu potvrdil, že ustanovení na ochranu spotřebitele mají být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová. K ujednání omezujícímu či vylučujícímu práva spotřebitele na náhradu újmy se proto nepřihlíží i v případě, že s podnikatelem uzavřel smlouvu jiný podnikatel mimo rámec své podnikatelské činnosti. S ohledem na skutkové okolnosti Nejvyšší soud dodal, že otázka vlastnictví (v tomto případě koně) není pro posouzení povahy žalobce jako smluvní strany významná. Svěřit na základě smlouvy koně k ustájení může jak jeho vlastník, tak osoba vlastníkem k tomu zmocněná a k uplatnění nároku na náhradu škody podle § 2944 o. z. je aktivně legitimována osoba, která smlouvu uzavřela. Pro posouzení otázky, zda lze přihlížet k ujednání, jímž smluvní strana omezila svá práva na náhradu újmy, není podstatné, zda je daná smluvní strana vlastníkem věci, jíž se smlouva týká, ale to, zda smlouvu uzavřela v rámci svého podnikání.
- Dále přinášíme shrnutí loňského usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 141 Af 14/2022-14 ohledně právní povahy vyrozumění o předpisu úroku z prodlení podle § 251a odst. 3 daňového řádu. Soud konstatoval, že toto vyrozumění není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s. ř. s. K tomuto závěru dospěl i přes existenci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 128/2022-37, podle kterého „rozhodnutí o námitkách (§ 159 odst. 3 daňového řádu) proti vyrozumění o nedoplatku na dani (§ 153 odst. 3 daňového řádu) není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., jelikož nezasahuje do práv a povinností plátce daně“. Krajský soud však má za to, že je třeba rozlišovat vyrozumění o nedoplatku na dani a vyrozumění o předpisu úroku z prodlení. O dani jako takové totiž muselo být před vydáním vyrozumění pravomocně rozhodnuto (dodatečným) platebním výměrem, proti němuž lze podat odvolání, a dosáhnout tak vydání rozhodnutí samostatně přezkoumatelného ve správním soudnictví, zatímco před vydáním vyrozumění o předpisu úroku z prodlení vůbec o tomto úroku nemuselo být rozhodnuto. Soud je proto přesvědčen, že je namístě umožnit soudní přezkum vyrozumění o předpisu úroku z prodlení podle § 251a odst. 3 daňového řádu, a to na základě žaloby proti rozhodnutí o námitkách podle § 159 daňového řádu podaných proti tomuto vyrozumění.
- Nedovoleným střetem zájmů člena statutárního orgánu společnosti a společnosti v poměrech obchodního zákoníku se Nejvyšší soud zabývá ve svém rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2863/2022. Konstatoval, že vzhledem k tomu, že valná hromada společnosti nebyla z důvodu nepřítomnosti většinového společníka usnášeníschopná, nemohla platně dát souhlas s uzavřením smluv o zápůjčkách vyžadovaný dle § 196a obchodného zákoníku. Tehdejší právní úprava (na rozdíl od současné) striktně vyžadovala aktivitu společníků projevenou formou předchozího souhlasu valné hromady. Pouhé informování společníků nebylo dostačující. Jednal-li člen statutárního orgánu v nedovoleném střetu zájmů, není žalobkyně smlouvami o zápůjčkách vázána, ledaže by smlouvy bez zbytečného odkladu dodatečně schválila.
- V rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2292/2022 řešil Nejvyšší soud určení věcné příslušnosti soudu pro spory mezi společníky týkající se smluvních vztahů, jimiž se převádí podíl. Nejvyšší soud potvrdil, že bez ohledu na to, že občanský soudní řád mezi spory uvedenými v § 9 odst. 2 výslovně nevypočítává spory mezi společníky (členy) navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl v obchodní korporaci, patří tyto spory (i po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb., účinné od 1. 1. 2014) do věcné příslušnosti krajských soudů.
