Právo 

Legal News [duben 2024]: Je neomluvená absence důvodem k výpovědi?

Neslušné chování úředníka samosprávného celku, porušení povinností zaměstnance při neomluvené absenci, povinnost valné hromady poskytnout společníkům vysvětlení nebo určovací právní žaloba v souvislosti s učením vlastnického práva k podílu. Nejen tato pracovně-právní a korporátně-právní témata najdete v aktuálních Legal News.

  • V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 346/2023 se Nejvyšší soud zabývá porušením povinností zaměstnance spočívajícím v neomluvené absenci, které vedlo k okamžitému zrušení pracovního poměru. Nejvyšší soud potvrdil svou dosavadní ustálenou rozhodovací praxi, dle které neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Jednání zaměstnance však ani zde nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, jež mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu. V daném případě, kdy se jednalo o řidiče autobusu, tak Nejvyšší soud konstatoval, že je pro hodnocení intenzity porušení povinnosti nezbytné vzít do úvahy rovněž rozvržení pracovní doby zaměstnance na dané dny a nesoulad mezi sjednaným místem výkonu práce zaměstnance (Královéhradecký kraj) a tím, v jakém místě mu byla nařízena práce pro dny, které neomluveně zameškal (mimo Královéhradecký kraj).
  • Otázku, zda nedodržování pravidel slušného chování úředníkem územního samosprávného celku představuje nesplňování požadavků pro řádný výkon práce nebo porušení povinnosti a jaký výpovědní důvod může zaměstnavatel v takovém případě použít, řešil Nejvyšší soud ve svém nejnovějším rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3701/2023. Důvody podle ustanovení § 52 písm. f) a g) zákoníku práce představují samostatné důvody pro rozvázání pracovního poměru výpovědí, jejichž naplnění vyžaduje splnění odlišných předpokladů. Zachovávání pravidel slušnosti při úředním jednání patří mezi základní povinnosti úředníka územního samosprávného celku stanovené zákonem o úřednících. Naopak nejde o zákonný předpoklad pro výkon práce ani (v tomto konkrétním případě) o požadavek pro řádný výkon práce. Do úvahy tak přichází pouze rozvázání pracovního poměru dle písm. g), tj. pro porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahujícího se k zaměstnancem vykonávané práci. Při posuzování platnosti výpovědi z tohoto důvodu je tak (na rozdíl od výpovědi z důvodu nesplňování předpokladů/požadavků) nezbytné zkoumat mimo jiné zavinění (když zákon vyžaduje alespoň nedbalost) a intenzitu jednání daného zaměstnance.
  • Nejvyšší soud se ve svém nejnovějším rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1879/2022 věnoval otázce účinků věcného předkupního práva. Konkrétně řešil vzájemný vztah odst. 1 a odst. 2 ustanovení § 2144 občanského zákoníku. Odstavec 1 příslušného ustanovení zakládá předkupníkovi tzv. právo retraktu, tj. právo domáhat se vůči nástupci povinného z předkupního práva, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednání o předkupním právu na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Právo retraktu vzniká předkupníkovi tehdy, jestliže původní vlastník porušil svou povinnost z předkupního práva nabídnout převáděnou věc předkupníkovi ke koupi. V odstavci je řešena odlišná situace, kdy vlastnické právo nabude třetí osoba jiným způsobem, při kterém původního vlastníka netíží povinnost učinit nabídku předkupníkovi. Nejvyšší soud konstatoval, že v takovém případě předkupníkovi nevzniká právo retraktu vůči nástupci. Nástupci ukládá, aby mu věc nabídnul ke koupi, ovšem až tehdy, když nastanou právní skutečnosti zakládající možnost uplatnit předkupní právo. Přechod vlastnického práva k předmětnému pozemku na základě přeměny rozdělením odštěpením či sloučením společnosti představuje tzv. jiný způsob nabytí vlastnického práva (presumovaný v odst. 2). Za této situace přešla na žalovanou povinnost nabídnout žalobci jako předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými byla vázána její předchůdkyně. Žalobce však vůči žalované nemá právo tzv. retraktu podle § 2144 odst. 1 o. z., tj. nemůže se po žalované domáhat, aby mu předmětný pozemek převedla.
  • Nejvyšší soud v rámci svých nejnovějších rozsudků přináší dva zajímavé korporátní rozsudky. V prvním z nich (sp. zn. 27 Cdo 1535/2023) se soud zabývá povinností valné hromady poskytnout společníkům vysvětlení k určitým záležitostem a s tím souvisejícím právem společníků na soudní nápravu, pokud jim takové vysvětlení nebylo poskytnuto. Právo na vysvětlení lze u soudu uplatnit do jednoho měsíce od konání valné hromady, na které bylo odmítnuto poskytnutí vysvětlení, případně od odmítnutí nebo neposkytnutí informace v zákonné lhůtě. Jde o lhůtu prekluzivní, která však nemůže nikdy začít běžet před konáním valné hromady, na které byla záležitost, ohledně níž bylo vysvětlení požadováno, projednána. To platí i v případě, kdy bylo poskytnutí vysvětlení představenstvem odmítnuto ještě před touto valnou hromadou.
  • Druhý rozsudek (sp. zn. 27 Cdo 2163/2023) se týkal přezkumu zprávy o vztazích znalcem v rámci soudního řízení. Z hlediska obsahu zprávy o vztazích je jejím základním účelem podat informaci o tom, zda ovládané osobě vznikla v souvislosti s jejím členství v podnikatelském seskupení újma, popřípadě jak byla takto vzniklá újma vyrovnána, jaké výhody a nevýhody plynou z členství ovládané osoby v podnikatelském seskupení, zda převládají výhody nebo nevýhody a jaká z toho pro ovládanou osobu plynou rizika. Tyto údaje jsou důležité především proto, aby bylo možné informovaně posoudit případný úspěch či neúspěch při uplatňování nároků podle § 71 a § 72 zákona o obchodních korporacích – zejména pak nároku ovládané osoby na náhradu újmy. Aby zpráva o vztazích mohla tento účel plnit, musí být dostatečně určitá a konkrétní. Dojde-li v rámci soudního řízení k přezkumu zprávy znalcem jmenovaným soudem a ten dojde k názoru, že přezkoumávaná zpráva o vztazích z hlediska svého obsahu či rozsahu neobstojí, nebude postačovat prosté konstatování této skutečnosti. I znalecký posudek znalce jmenovaného pro přezkum zprávy o vztazích musí být natolik podrobný (určitý a konkrétní), aby jeho adresáti mohli informovaně posoudit případný úspěch či neúspěch při uplatňování nároků podle § 71 a § 72 ZOK.
  • Otázkou, zda musí být účastníkem řízení o určení vlastnického práva k podílu i společnost, o jejíž podíl jde, aby existoval naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2129/2023. Nejvyšší soud s ohledem na svoji dosavadní rozhodovací praxi konstatoval, že ani v řízení o určení společníka ve společnosti s ručením omezeným není žádného důvodu nutit žalobce, aby žalobu vždy (bezpodmínečně) směřoval i proti společnosti, jejímž společníkem má být určen. Její případná neúčast v řízení nemá bez dalšího za následek nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Nejvyšší soud v této souvislosti neakceptoval ani argumentaci odvolacího soudu zdůvodňující nezbytnost účasti společnosti v řízení týkající se zápisu do obchodního rejstříku a zápisu do seznamu společníků.
Legal News dReport zpravodaj

Nadcházející akce

Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.

    Zobrazit vícearrow-right