Právo
Legal News [duben 2026]: Je smlouva o studiu spotřebitelskou smlouvou?
V dubnovém přehledu přinášíme čtyři judikáty z různých oblastí práva. Nejvyšší soud se nejprve odchýlil od své dosavadní praxe a posoudil smlouvu o studiu na soukromé vysoké škole jako spotřebitelskou, čímž otevřel prostor pro přezkum smluvních ujednání optikou ochrany spotřebitele. V dalším rozhodnutí vymezil, kdy lze postoupit nárok zaměstnavatele na náhradu škody vůči zaměstnanci, upřesnil počátek běhu lhůty ke složení jistoty v incidenčním sporu a zároveň potvrdil, že spoluvlastník může samostatně vymáhat vydání bezdůvodného obohacení za užívání společné věci v plném rozsahu.
- V rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1737/2025 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda je možné smlouvu o studiu uzavřenou mezi soukromou vysokou školou a studentem označit jako spotřebitelskou smlouvu, a uzavřel, že ano, jestliže jde o poskytování vysokoškolského vzdělání za úplatu hrazenou převážně školným. Tím se odchýlil od své dosavadní judikatury, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že ujednání o automatickém obnovení studia po přerušení, o povinnosti hradit školné za celý akademický rok i o smluvní pokutě musí být nově posouzena optikou spotřebitelské ochrany, nikoli jen podle dobrých mravů či zákona o vysokých školách.
- V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 202/2025 řešil Nejvyšší soud, zda lze postoupit pohledávku zaměstnavatele vůči zaměstnanci na náhradu škody a kdy jde ještě o pracovněprávní nárok. Uzavřel, že zákaz postoupení podle § 346d odst. 4 zákoníku práce dopadá i na nároky z náhrady škody podle části jedenácté zákoníku práce, ale jen tehdy, byla-li škoda způsobena při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. NS proto potvrdil zamítnutí žaloby ohledně škody způsobené požárem ve výši 82 339 Kč, ale zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů v části týkající se částek 494 649 Kč a 23 714 Kč i navazující smluvní pokuty, protože soudy dostatečně nezkoumaly tvrzení, že žalovaná svěřené prostředky použila pro vlastní potřebu a jednala v úmyslu se na úkor zaměstnavatele obohatit, což by znamenalo vybočení z mezí plnění pracovních úkolů a otevřelo by prostor pro občanskoprávní režim i přípustnost postoupení takové pohledávky.
- Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 29 ICdo 103/2025 zaměřil na otázku, kdy začíná běžet lhůta ke složení jistoty na náklady incidenčního sporu po popření pohledávky, a uzavřel, že rozhodující je okamžik skončení přezkumného jednání o dané pohledávce, nikoli pozdější „další“ přezkumné jednání k jiné pohledávce. Proto potvrdil závěr odvolacího soudu, že lhůta začala běžet již 21. listopadu 2024 a žalobce složil jistotu opožděně, takže jeho žaloba byla správně odmítnuta.
- V usnesení sp. zn. 22 Cdo 1248/2025 řešil Nejvyšší soud, zda podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za užívání věci ve spoluvlastnictví je správou společné věci a zda takovou pohledávku může uplatnit jeden spoluvlastník sám. NS uzavřel, že nejde o správu společné věci, takže žalobu může podat kterýkoli spoluvlastník bez předchozího rozhodnutí ostatních, přičemž pohledávka spoluvlastníků na vydání bezdůvodného obohacení je solidární a každý ze spoluvlastníků ji může vůči třetí osobě vymáhat v celém rozsahu.
