Vláda na své poslední březnové schůzi jednohlasně schválila návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Dlouho očekávaný zákon předkládaný Ministerstvem zdravotnictví by měl kromě zavedení nároku na odškodnění újmy na zdraví vzniklé v důsledku povinného očkování přispět také k vyšší míře proočkovanosti a k prevenci šíření infekčních nemocí v České republice.
Odškodnění újmy způsobené povinným očkováním je dlouhodobě diskutovanou právní otázkou. Dříve občanský zákoník Ustanovení § 421a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů upravoval objektivní odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Tato odpovědnost se vztahovala i na poskytování zdravotnických služeb. Pacient poškozený očkováním se tak mohl domáhat náhrady škody na lékaři, případně poskytovateli zdravotních služeb, i v případě, že ji lékař anebo poskytovatel zdravotních služeb nezavinil. Po účinnosti nového občanského zákoníku (Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) došlo v úpravě náhrady újmy k zásadním změnám a poškození pacienti se mohou domáhat náhrady újmy jen v případě, kdy byla způsobena nesprávným postupem lékaře, případně poskytovatele zdravotních služeb, nebo vadnou očkovací látkou. Současná právní úprava tak nepokrývá situace, ve kterých nelze prokázat vadu očkovací látky nebo postup odporující lege artis lékaře při její aplikaci.
Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním inspirovaný zahraniční úpravou navrhuje, aby nově za újmu způsobenou povinným očkováním odpovídal (při splnění zákonem daných podmínek) stát, a to v některých případech i bez nutnosti prokázání příčinné souvislosti mezi provedeným očkováním a vzniklou újmou.
Návrh v rozsahu pouhých devíti paragrafů stanoví především pravidla pro vznik práva na náhradu újmy, rozsah osob, kterým nárok na náhradu újmy vzniká, a postup pro uplatnění nároku na náhradu újmy.
Zásadní novinkou je domněnka příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a povinným očkováním, kterou návrh zákona zavádí v § 3. Nastane-li tedy u očkovaného ve stanovené době po provedení povinného očkování újma na zdraví, která je pravděpodobným následkem povinného očkování, má se za to, že tato újma byla způsobena právě tímto povinným očkováním. Seznam pravděpodobných následků jednotlivých povinných očkování, tak i dobu, ve které se musí újma projevit tak, aby se uplatnila domněnka příčinné souvislosti, stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.
Návrh vyhlášky například stanoví, že v případě očkovací látky proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám nebo kterékoli její složce je pravděpodobným následkem anafylaxe nebo anafylaktický šok, který nastane do 4 hodin, případně encefalopatie (nebo encefalitida), která nastane ve lhůtě 5 až 15 dní od provedení povinného očkování.
Výše uvedená domněnka značně usnadňuje důkazní pozici očkovaným osobám, případně jejich osobám blízkým, které mají právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené duševními útrapami v případě, že došlo v důsledku povinného očkování k usmrcení očkovaného nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.
Očkovaný (případně osoba očkovanému blízká v případech uvedených výše) je dle návrhu zákona oprávněn požádat Ministerstvo zdravotnictví o poskytnutí náhrady újmy. Žádost by měla kromě identifikačních údajů očkovaného obsahovat především označení očkovací látky, popis příčin vzniku újmy (včetně uvedení údajů o době projevení příznaků újmy a jejich projevu) a požadovanou výši náhrady újmy. Očkovaný bude dále povinen k žádosti připojit podklady potřebné pro její posouzení, mimo jiné také související lékařské zprávy, které prokazují nárok na náhradu újmy.
Pokud Ministerstvo zdravotnictví zjistí, že očkovanému byla újma způsobena povinným očkováním, rozhodne o přiznání náhrady újmy a vyplatí ji nejpozději do šesti měsíců od obdržení žádosti (prvního půl roku od účinnosti zákona bude náhrada újmy vyplácena v delší, dvanáctiměsíční lhůtě). V případě, že Ministerstvo zdravotnictví náhradu újmy poškozenému nepřizná, je povinna jej o tom vyrozumět.
Uplatnění práva na náhradu újmy u Ministerstva zdravotnictví má být podle návrhu zákona podmínkou pro případné uplatnění práva na náhradu újmy u soudu. Pokud Ministerstvo zdravotnictví nevyplatí náhradu újmy v požadované výši ve lhůtě šesti měsíců od doručení žádosti očkovaného, má očkovaný právo domáhat se náhrady újmy soudní cestou. V tomto ohledu návrh zákona dle našeho názoru vhodně stanoví, že po dobu řešení otázky práva na náhradu újmy Ministerstvem zdravotnictví (tedy nejdéle po dobu šesti měsíců od doručení žádosti očkovaného) promlčecí lhůta týkající se práva na náhradu škody neběží.
Návrh zákona však nijak neřeší postup stanovení výše náhrady nemajetkové újmy ani metodiku, jíž se má Ministerstvo zdravotnictví při posuzování žádostí očkovaných osob řídit.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
