Národní účetní rada vydala v dubnu 2026 interpretaci I 54: Ocenění finanční investice při vkladu a rozdělení vyčleněním (dále „interpretace“), která reaguje na praktické problémy při účtování nepeněžitých vkladů a nově také rozdělení vyčleněním (relativní novinka v právní úpravě přeměn z roku 2024).
Tato oblast byla dosud v české účetní legislativě upravena neúplně, což vedlo k rozdílným přístupům v praxi, zejména na straně vkládajících (rozdělovaných) společností. Interpretace přináší důležité sjednocení, ale zároveň se v některých závěrech vědomě odklání od řešení obsaženém v Českých účetních standardech.
Základní myšlenkou je, že vyčleněním nebo vkladem se u vkladatele nemá měnit jeho finanční pozice, protože fakticky dochází pouze k přeměně nebo můžeme říkat přesunu vyčleněných/vkládaných čistých aktiv na podíl v dceřiné/přidružené společnosti.
Ačkoliv v dané interpretaci se zjednodušeně používá pojem „vklad“ pro oba typy transakcí, z právního i účetního pohledu je vhodné rozdíl mezi nimi vysvětlit.
Nepeněžitý vklad představuje situaci, kdy společník (typicky mateřská společnost) vloží majetek nebo jeho část do jiné společnosti a získá za něj podíl. Jde tedy o klasickou kapitálovou operaci mezi dvěma samostatnými účetními jednotkami podle zákona o obchodních korporacích.
Rozdělení vyčleněním je naproti tomu formou přeměny podle zákona o přeměnách, kdy dochází k vyčlenění části jmění do nové nebo již existující společnosti, přičemž rozdělovaná společnost za tuto vyčleněnou část získává podíl. Ekonomický efekt je velmi podobný jako u vkladu – dochází k „výměně majetku za podíl“ – ale právní forma je odlišná. Právě tato ekonomická podobnost vede interpretaci k závěru, že na straně mateřské (rozdělované) společnosti mají mít obě transakce stejný účetní dopad.
Zásadní rozdíl je ale na straně společnosti, která majetek přebírá (obvykle dceřiná nebo přidružená společnost). Zatímco u nepeněžitého vkladu musí být převzatý majetek vždy oceněn reálnou hodnotou (ve smyslu reprodukční pořizovací ceny), u vyčlenění, pokud nedochází ke vzniku nového základního kapitálu, převezme nástupnická účetní jednotka historické účetní hodnoty.
Hlavní dopad interpretace se týká účetnictví rozdělované (obvykle mateřské) společnosti. Ta při vkladu nebo vyčlenění získává podíl v jiné účetní jednotce a musí rozhodnout, v jaké hodnotě jej vykáže.
Interpretace stanoví, že ocenění tohoto podílu má vycházet z netto účetní hodnoty převáděného jmění. Jinými slovy, od účetní hodnoty veškerých převáděných aktiv se po ponížení o vykázané opravné položky odečtou převáděné závazky a rezervy. Opravné položky ani rezervy nejsou před transakcí rozpouštěny do výsledku hospodaření, ale přímo ovlivňují hodnotu investice. Tento přístup je odlišný od dosavadní praxe některých účetních jednotek, kdy se při vkladech často vytvářely „umělé“ výnosy pouze v důsledku rozpouštění rezerv a opravných položek, které se opíralo o analogii s Českým účetním standardem 011: Operace s obchodním závodem řešícím prodej obchodního závodu. A to z toho důvodu, že rezerva transakcí nezaniká, tj. nemůže být vyúčtována do výsledovky, ale je převedena na jinou entitu, a tedy se musí projevit v ocenění podílu v této entitě.
Častou otázkou při těchto transakcích na straně vkladatele bylo také co s odloženou daní a případným oceňovacím rozdílem / goodwillem, který se váže k vkládaným aktivům, závazkům či rezervám. Odpověď je v podstatě jednoduchá. Odložená daň je aktivum, resp. závazek těsně se vážící k určitým aktivům a závazkům, a proto je také v rámci transakce převáděna, tedy tvoří část hodnoty čistých aktiv. Pokud má společnost vykázán oceňovací rozdíl, resp. goodwill, který se váže ke vkládané/vyčleňované části podniku, pak je nutné také tyto položky zahrnout mezi převáděná čistá aktiva.
Zásadní změna nastává i v případě záporné netto hodnoty převáděného jmění. Tato situace může snadno nastat v případě, že se převádí úvěr a nemovitost, která je ale v účetnictví v historických hodnotách a jejíž reálná hodnota výrazně tuto hodnotu převyšuje. Vkládaná čistá aktiva tak mají kladnou reálnou hodnotu, ačkoliv jejich účetní hodnota je záporná. Podle zákona o účetnictví nemůže být hodnota podílu záporná, a je tedy nutné ho ocenit nulou. Dle interpretace se vzniklý rozdíl zaúčtuje přímo do vlastního kapitálu.
Uvažujme, že společnost A vyčlení část svého podnikání do dceřiné společnosti B. Na dceru přechází majetek v účetní hodnotě 7 500 (brutto 10 000 a korekce 2 500), součástí majetku je i odložená daňová pohledávka ve výši 200 a závazky a rezervy ve výši 7 800. Netto hodnota převáděného jmění je tedy –300.
Mateřská společnost v souladu s interpretací vykáže podíl v hodnotě nula a rozdíl 300 zaúčtuje přímo do vlastního kapitálu (nejvhodnější jsou ostatní kapitálové fondy). Nevzniká žádný výnos. Na straně dceřiné společnosti, pokud se jedná o přeměnu bez přecenění, jsou převzata jak aktiva (brutto i korekce), včetně odložené daňové pohledávky, tak závazky a rezervy. Výsledkem tak bude ponížení vlastního kapitálu dceřiné společnosti o 300.
Pokud by stejná transakce proběhla formou nepeněžitého vkladu nebo přeměny s přeceněním, dceřiná společnost by musela ocenit převzatý majetek reálnou hodnotou a z přecenění rozeznat související odloženou daň. Výsledkem by byl velmi pravděpodobně nárůst vlastního kapitálu.
Výše popsaný postup účtování záporné hodnoty vkladu přímo proti vlastnímu kapitálu je v přímém rozporu s Českým účetním standardem č. 014: Dlouhodobý finanční majetek. Ten v případě záporné hodnoty vkladu předpokládá zaúčtování rozdílu do výnosů. Interpretace tuto odchylku řádně zdůvodňuje tím, že pouhý přesun majetku nemůže představovat výnos. V této souvislosti upozorňujeme na povinnost stanovenou v § 36 zákona o účetnictví, který ukládá účetním jednotkám odchylku od standardů a její důvody uvést v příloze účetní závěrky.
Z pohledu individuálních účetních závěrek jsou rozdíly mezi vkladem a vyčleněním významné. Z pohledu konsolidace je však situace odlišná.
Při sestavování konsolidované účetní závěrky dochází k eliminaci vzájemných vztahů mezi mateřskou a dceřinou společností, včetně samotného podílu. Ekonomicky tedy skupina „stále vlastní stejný majetek“, pouze se tento majetek přesunul. Transakci je třeba v konsolidaci neutralizovat. Pokud by při transakci došlo u dceřiné společnosti k přecenění, je nutné toto přecenění eliminovat. Proto řada společností uvítala nový druh přeměny vyčleněním. Nejen kvůli leckdy snazšímu administrativnímu procesu, ale také z důvodu omezení následných úprav při sestavování konsolidované účetní závěrky.
Interpretace I‑54 přináší významné vyjasnění v oblasti, která byla dlouhodobě nejednotná. Zdůrazňuje ekonomickou podstatu transakcí, sjednocuje přístup k vkladům a vyčlenění na straně vkládající/rozdělované společnosti. Zároveň zdůrazňuje povinnost vkládající/rozdělované společnosti před zaúčtováním této transakce vyhodnotit správnost ocenění vkládaného majetku (a to buď s ohledem na znalecký posudek, nebo na jiný způsob využití v nástupnické společnosti).
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
