Dle zakázkových směrnic může být předmětem veřejné zakázky na dodávky pouze výrobek ve smyslu čl. 2 odst. 1 pododst. 8 věty první směrnice Evropského parlamentu a Rady 201/24/EU, o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES. Naopak, v případě, že pojem „věc“ dle ZZVZ odpovídá definici věci dle § 489 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku („OZ“), pak se pravidla zadávání veřejných zakázek vztahují na „vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“.

Celé znění konečného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu si můžete přečíst na webových stránkách NSS.

Krajský soud v Brně v předchozím rozhodnutí aplikoval eurokonformní výklad s tím, že nebylo úmyslem zákonodárce rozšířit rozsah zadávacích směrnic. Nejvyšší správní soud však odmítl argumentaci předestřenou Krajským soudem v Brně a ve shodě s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže přináší opačný pohled na věc. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pojem „věc“ dle ZZVZ má být vykládán v souladu s § 489 OZ, přičemž jak závod, tak akcie jsou věcmi ve smyslu občanského zákoníku a zadavatel tedy byl povinen zadat pořízení akcií a obchodního závodu v zadávacím řízení.

Nyní je proto nutné vycházet z toho, že pořízení akcie, obchodního podílu ve společnosti či obchodního závodu spadá do právní regulace ZZVZ, a proto je nezbytné takové akvizice v tomto režimu také realizovat. Přestože sám Nejvyšší správní soud vznesl určité pochybnosti o vhodnosti této zákonné úpravy, nezbývá než doufat, že bude tato věc definitivně vyřešena plánovanou novelou ZZVZ, jejímž cílem je do tohoto zákona zavést výjimku pro akcie, závod a obchodní podíly ve společnostech.