Představy o práci auditora bývají u lidí mimo obor leckdy zkreslené. Je pravdou, že to není práce jednoduchá a občas vyžaduje značné množství času i energie. Rád bych ale na tomto místě vyvrátil alespoň dva nejčastější mýty. Jednak je to tvrzení, že když se člověk stane auditorem, ztrácí veškerý volný čas a osobní život, a jednak představa, že práce v auditu je jen o sezení v kanceláři. Jmenuji se Tomáš Podešva a bezmála rok a půl jsem auditorem v ostravské kanceláři Deloitte. A z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že tato práce je vším možným, jenom ne nudná nebo stereotypní.
Stejně jako nejspíš v každém zaměstnání a oboru, i v auditu se čas od času objeví projekt, který zkrátka vyžaduje více pozornosti. A když se v sezóně nahromadí projekty a deadliny, je tomu pak potřeba věnovat i nějaký ten večer. Na druhou stranu, pokud se to náhodou stane, člověk si potom zaslouženě zarelaxuje s o to větší chutí – někdo zapne televizi, někdo otevře knížku, někdo si jde zaběhat… A já si rád pročistím hlavu při šermování.
Zvažujete kariéru finančního detektiva? Pak pokračujte na jsmedeloitte.cz, kde najdete profesní příležitosti v auditu pro studenty, absolventy i zkušené uchazeče.
Ve volném čase se totiž věnuji kontaktnímu šermu. Jedná se o specifický druh tohoto sportu, který v sobě kombinuje prvky historického šermu a adrenalinových sportů. Z prvního jmenovaného si půjčuje především zbraň – v našich rukou proto neuvidíte ani tak moderní, sportovní kordy, jako historicky věrné druhy zbraní, jako jsou šavle, meče a podobně. Ty jsou skutečně kovové, ale ostří je tupé. I přes přítomnost větších „zbraňových kalibrů“ však toto kontaktní odvětví šermu nepostrádá dynamiku a důležitá je nejen síla, ale i rychlá mysl a pohyby.
Šermu (a sportům obecně) však současná doba covidová příliš nepřeje, a proto jsem se ve volném čase začal věnovat více aktivitám jiným, které lze lépe vykonávat z domova. V posledních měsících mě tak oslovilo hlavně řemeslo redaktorské a kdykoli je to možné, píši články na různá témata (často z oblasti financí), o které se pak dělím se čtenáři ve světě internetu.
Když ale mluvím o tom, jak trávím svůj čas, jedním dechem zkrátka musím mluvit i o své práci, která je mou významnou součástí. Jako auditor jsem se dostal do lecjaké zajímavé situace. A z řady takových jsem se nejen hodně naučil, ale zvláště díky nezvyklým zážitkům se nyní můžu podělit i o nejednu příhodu. Abych byl konkrétní, pro příklad zmíním poměrně čerstvou zkušenost z jedné neobvyklé inventury.
Jednalo se o inventuru ve slévárnách, jejíž součástí byla samozřejmě i fyzická návštěva budov firmy, provozní část nevyjímaje. Jak je asi zřejmé, nejednalo se v tomto případě o žádné uhlazené kanceláře – prostředí, kde jsem se pohyboval, bylo hlučné, horké a nepříliš čisté. Shodou okolností jsem nedlouho předtím navštívil farmaceutickou společnost, kde bylo naopak všechno mimořádně čisté a uspořádané, takže asi není potřeba popisovat, o kolik silnější můj dojem z budovy sléváren byl… A že jsem si „drsnost“ prostředí vyzkoušel téměř doslova na vlastní kůži! Ještě teď se nad sebou musím pousmát, když si sebe vybavím, jak se tam v polobotkách brodím šedým pískem po celé hale sléváren, vedle mě buchar, kousek dál oheň a já hledám nějaký mnohatunový odlitek ve tvaru kola, který nakonec ani skoro nejde vidět, protože ještě chladne zabořený v písku.
Ptáte se, jaké si odnést z mého krátkého vyprávění poučení? Především asi fakt, že práce v auditu není ani nudná, ani stereotypní. Je to práce, která člověka obohatí, a leckdy se díky ní dostane i na místa, která by za normálních okolností nikdy nenavštívil. Na což navazuje poučení druhé: polobotky do sléváren nepatří!
Přečtěte si u nás na blogu i o dalších zajímavých příbězích, které napsaly životy auditorů z Deloitte.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
