Snížení počtu společností, které podléhají povinnému reportingu, i zjednodušení pravidel pro vykazování spustil v únoru 2025 návrh balíčku Omnibus pro CSRD a CSDDD (směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti). Detailní popis hlavních změn vycházejících ze schválené verze tohoto balíčku si můžete prostudovat na odkazu pod tabulkou, níže uvádíme stručný přehled.

Zdroj: iGAAP in Focus — European co-legislators finalise omnibus package on certain corporate sustainability reporting and due diligence requirements

 Co přináší tyto změny v praxi?

Vlivem navyšování limitů se část firem dostává mimo přímou působnost regulací.

To však neznamená, že by ESG ztratilo význam. I společnosti bez povinnosti CSRD často čelí očekávání různých zúčastněných stran. Jedná se zejména o investory, banky a pojišťovny, ale také o zákazníky či obchodní partnery a další subjekty v hodnotovém řetězci. Zapomínat se nesmí ani na zaměstnance a další zainteresované strany.

ESG se tak posouvá z oblasti „regulatorní povinnosti“ do roviny tržního očekávání a strategické nutnosti.

ESRS: standardy jako opora, nikoli cíl

Evropské standardy ESRS definují společný „jazyk“ ESG v EU. Pokrývají environmentální, sociální i governance témata a pomáhají firmám strukturovat informace tak, aby byly srozumitelné a porovnatelné.

Aktuální vývoj ESRS reaguje na praktické zkušenosti firem:

• zachovává základní principy (včetně konceptu „double materiality“);
• ale klade větší důraz na materiálnost a dostupnost informací;
• staví do popředí věrné zobrazení oproti rigidnímu souladu s pravidly.

ESG informace a jejich ověření: důvěryhodnost pro stakeholdery

Jak je řečeno výše, informace o udržitelnosti jsou dnes klíčové pro široké spektrum stakeholderů. Jejich kvalita a důvěryhodnost proto hrají zásadní roli.

Externí ověření výrazně zvyšuje spolehlivost a kredibilitu informací o udržitelnosti jak pro účely interního rozhodování, tak pro potřeby trhu a externích obchodních partnerů.

Stejně jako lze na dobrovolné bázi připravit ESG zprávu o různém rozsahu a obsahu, je možné přizpůsobit i rozsah ověření. To se může zaměřit například jen na konkrétní ukazatele ve zprávě, třeba na uhlíkovou stopu nebo jiné environmentální či sociální metriky.

Ověření informací o udržitelnosti tak může být nastaveno flexibilně, aby co nejlépe kopírovalo měnící se potřeby a zvyšující se kvalitu ESG reportingu.

Jak jsme na tom v České republice?

V České republice je CSRD zatím částečně transponována prostřednictvím zákona o účetnictví a zákona o auditorech. Reporting udržitelnosti je součástí výroční zprávy a je navázaný na digitální formát zveřejňování a povinné ověření.

Pro české firmy to znamená potřebu:

• jasně definovat governance ESG;
• zajistit kvalitu a dostupnost dat;
• propojit ESG reporting s finančním řízením.

Nad rámec povinností ale i některé české firmy postupně mění vnímání ESG – od externí regulace k nástroji, který podporuje lepší rozhodování a dlouhodobou stabilitu.

Závěrem

Současný vývoj regulace ukazuje, že ESG reporting není cílem sám o sobě. Regulace nastavuje minimální standard, ale skutečný přínos vzniká tehdy, když firmy přirozeně integrují ESG principy do svého business modelu a řízení.

Společnosti, které začnou ESG řešit včas – i nad rámec povinností –, získávají lepší přehled o rizicích a příležitostech, dokáží rychleji reagovat na vývoj trhu a budují důvěru klíčových stakeholderů. ESG se tak stává nástrojem pro dlouhodobé budování hodnoty firmy, nikoli jen otázkou compliance.