Evropský rámec pro ESG reporting prochází zásadní proměnou. Směrnice EU o podávání zpráv podniků o udržitelnosti („CSRD“) spolu se standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti („ESRS“) se staly realitou, zároveň však stále dochází k jejich úpravám. Výsledkem je prostředí, ve kterém už nejde jen o to, kdo musí reportovat, ale především jak firmy s ESG informacemi pracují a jakou hodnotu jim přinášejí.
Snížení počtu společností, které podléhají povinnému reportingu, i zjednodušení pravidel pro vykazování spustil v únoru 2025 návrh balíčku Omnibus pro CSRD a CSDDD (směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti). Detailní popis hlavních změn vycházejících ze schválené verze tohoto balíčku si můžete prostudovat na odkazu pod tabulkou, níže uvádíme stručný přehled.
| Oblast |
Hlavní změny |
Limity/detaily |
| CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) |
Omezení rozsahu povinného reportingu |
· > 1 000 zaměstnanců
· Obrat > 450 mil. eur
· Reporting za období začínající od ledna 2027 |
| CSDDD (Corporate Sustainability Due Diligence Directive) |
Zúžený rozsah a pozdější účinnost |
· > 5 000 zaměstnanců
· Obrat > 1,5 miliard eur
· Účinnost za období začínající od ledna 2030 |
| ESRS (European Sustainability Reporting Standards) |
Zjednodušené standardy |
· Snížení počtu povinných údajů, zaměření na kvantitativní informace
· Méně administrativy |
| Menší dodavatelé/subjekty |
Snížení povinného reportingu |
· Subjekty bez povinnosti vykazovat podle CSRD nemusí poskytovat rozsáhlá data v rámci hodnotového řetězce |
| Ověření |
Odstoupení od přiměřené jistoty |
· Pouze omezená jistota namísto plánované přiměřené (úroveň prověrky, nikoli plného auditu) |
Zdroj: iGAAP in Focus — European co-legislators finalise omnibus package on certain corporate sustainability reporting and due diligence requirements
Co přináší tyto změny v praxi?
Vlivem navyšování limitů se část firem dostává mimo přímou působnost regulací.
To však neznamená, že by ESG ztratilo význam. I společnosti bez povinnosti CSRD často čelí očekávání různých zúčastněných stran. Jedná se zejména o investory, banky a pojišťovny, ale také o zákazníky či obchodní partnery a další subjekty v hodnotovém řetězci. Zapomínat se nesmí ani na zaměstnance a další zainteresované strany.
ESG se tak posouvá z oblasti „regulatorní povinnosti“ do roviny tržního očekávání a strategické nutnosti.
ESRS: standardy jako opora, nikoli cíl
Evropské standardy ESRS definují společný „jazyk“ ESG v EU. Pokrývají environmentální, sociální i governance témata a pomáhají firmám strukturovat informace tak, aby byly srozumitelné a porovnatelné.
Aktuální vývoj ESRS reaguje na praktické zkušenosti firem:
- zachovává základní principy (včetně konceptu „double materiality“);
- ale klade větší důraz na materiálnost a dostupnost informací;
- staví do popředí věrné zobrazení oproti rigidnímu souladu s pravidly.
ESG informace a jejich ověření: důvěryhodnost pro stakeholdery
Jak je řečeno výše, informace o udržitelnosti jsou dnes klíčové pro široké spektrum stakeholderů. Jejich kvalita a důvěryhodnost proto hrají zásadní roli.
Externí ověření výrazně zvyšuje spolehlivost a kredibilitu informací o udržitelnosti jak pro účely interního rozhodování, tak pro potřeby trhu a externích obchodních partnerů.
Stejně jako lze na dobrovolné bázi připravit ESG zprávu o různém rozsahu a obsahu, je možné přizpůsobit i rozsah ověření. To se může zaměřit například jen na konkrétní ukazatele ve zprávě, třeba na uhlíkovou stopu nebo jiné environmentální či sociální metriky.
Ověření informací o udržitelnosti tak může být nastaveno flexibilně, aby co nejlépe kopírovalo měnící se potřeby a zvyšující se kvalitu ESG reportingu.
Jak jsme na tom v České republice?
V České republice je CSRD zatím částečně transponována prostřednictvím zákona o účetnictví a zákona o auditorech. Reporting udržitelnosti je součástí výroční zprávy a je navázaný na digitální formát zveřejňování a povinné ověření.
Pro české firmy to znamená potřebu:
- jasně definovat governance ESG;
- zajistit kvalitu a dostupnost dat;
- propojit ESG reporting s finančním řízením.
Nad rámec povinností ale i některé české firmy postupně mění vnímání ESG – od externí regulace k nástroji, který podporuje lepší rozhodování a dlouhodobou stabilitu.
Závěrem
Současný vývoj regulace ukazuje, že ESG reporting není cílem sám o sobě. Regulace nastavuje minimální standard, ale skutečný přínos vzniká tehdy, když firmy přirozeně integrují ESG principy do svého business modelu a řízení.
Společnosti, které začnou ESG řešit včas – i nad rámec povinností –, získávají lepší přehled o rizicích a příležitostech, dokáží rychleji reagovat na vývoj trhu a budují důvěru klíčových stakeholderů. ESG se tak stává nástrojem pro dlouhodobé budování hodnoty firmy, nikoli jen otázkou compliance.