Pojem udržitelnosti se objevuje od 70. let 20. století a přes četné diskuze, konference a proklamace byl donedávna používán spíše v kontextu zlepšování image společností, a to na dobrovolné bázi. V posledních letech jsou však na úrovni EU přijímána konkrétní opatření za účelem prosazení prvků udržitelnosti.

Jedním z takovým opatření je tzv. taxonomie udržitelných činností stanovená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852. Tato regulace ze dne 18. června 2020 se zaměřuje na finanční sektor, skrze který se promítá do širokého spektra oborů. Prakticky se jedná o začlenění environmentálních, sociálních a governance aspektů do interních a rozhodovacích procesů v rámci investičního a bankovního sektoru a sektoru pojišťovnictví.

Téma udržitelných financí se tedy dostává do popředí zájmu, a přispívá tak k řešení aktuálních celospolečenských výzev, jako je změna klimatu a negativní vlivy na jednotlivé složky životního prostředí. Hlavním cílem agendy je podpora investic do udržitelných hospodářských činností a zajištění dostatečného kapitálu pro přechod k nízkouhlíkovému hospodářství. Veřejné i soukromé prostředky mají být investovány na základě sjednocených konceptů environmentálně udržitelných hospodářských aktivit, transparentního informování o rizicích dopadů činností jednotlivých aktérů a zmírnění těchto rizik.

Screeningová kritéria pro hospodářské činnosti

Koncem roku 2021 vstoupilo v účinnost nařízení Evropské komise stanovující technická screeningová kritéria pro jednotlivé hospodářské činnosti sledované v rámci zmíněné taxonomie. Tato kritéria upřesňují, za jakých podmínek konkrétní hospodářská činnost „spadá“ pod rámec taxonomie, a jsou upravena pro celkem 9 oblastí (např. zpracovatelský průmysl, energetiku nebo stavebnictví a činnosti v oblasti nemovitostí).

Zmíněné činnosti (ale i řada dalších) jsou velmi často úzce spjaty s externím financováním. Nová screeningová kritéria tak budou muset instituce zohlednit např. při podávání žádosti o financování v rámci hodnocení udržitelnosti dílčích činností. Samy instituce pak tedy budou muset zveřejnovat, jaký podíl jejich celkových investic proudí dle těchto kritérií do udržitelných projektů.

Nefinanční reporting a související povinnosti

S tlakem na udržitelnost projektů financovaných externími zdroji (zpravidla skrze bankovní úvěry) souvisí také budoucí povinnost nefinančního reportingu. Ta vychází z tzv. směrnice o nefinančním reportingu (NFRD), resp.  její aktualizace (CSRD), jejíž návrh byl představen v roce 2021. Aktualizovaná směrnice rozšiřuje působnost na všechny velké společnosti a na všechny malé, střední a velké společnosti obchodující své cenné papíry na burze (s výjimkou mikropodniků).

Nefinanční reporting, také označován jako ESG nebo sustainability reporting, je dnes již pro většinu velkých společností běžnou praxí. Spouštěcími faktory bývají zpravidla regulace nebo tlak ze strany investorů, případně jiných stakeholderů. Společnostem přináší reportingová povinnost řadu pozitiv, například zlepšení procesu identifikace a řízení ESG rizik, základ pro nastavení dlouhodobé strategie a cílů, efektivnější nastavení interních struktur řízení, větší množství analyzovaných dat, zvýšení atraktivity zaměstnavatele či celkové zlepšení reputace.

Aktualizovaná regulace (CSRD) navíc slibuje vlastní technické standardy a detailnější pokyny, které budou společnosti ve svém reportingu využívat. V současnosti mohou podniky volit z několika mezinárodně uznávaných metodik a rámců, které mají za cíl sjednotit přístupu a přinést srovnatelná dat napříč sektory, podobně jako klasické standardy pro finanční výkaznictví.

I v této oblasti proběhlo v nedávné době několik změn. Jedním z nejvyužívanějších rámců zůstávají GRI standardy (mírně aktualizované v roce 2020). Zároveň došlo ke sloučení metodik SASB a IIRC (Integrated Reporting), na jejichž základech nově vzniká platforma VRF (Value Reporting Foundation) specializující se na standardy, které propojují nefinanční informace s finančními. Další novinkou je vznik ISSB (International Sustainability Standards Board) pod záštitou IFRS Foundation, která bude rovněž vytvářet IFRS standardy pro nefinanční reporting.

Budoucnost ESG reportingu

Soulad s nastavenými pravidly může mít vliv na možnosti financování hospodářských činností i konkrétních projektů, stejně jako na možnosti zpeněžení vybudovaných projektů v horizontu budoucích let. V současnosti již probíhá transformace sledování udržitelných aspektů projektů či společností z dobrovolné báze na povinnosti dané právními předpisy. Z našeho pohledu se bude ESG reporting nadále vyvíjet, zejména směrem k vyšší transparentnosti, množství, porovnatelnosti a kvalitě dat. Z vývoje na trhu vidíme, že se povinnost bude rozšiřovat také na střední a menší podniky. Nefinanční reporting bude podmínkou pro získání jakéhokoli externího financování, protože na straně finančních institucí nebude možné poskytnout prostředky společnostem či projektům, které jim tyto informace neposkytnou.