Vzhledem k vývoji v posledních desetiletích je otázkou, zda a jak digitální revoluce pomohla adaptabilitě našich plánů. Digitalizace bezpochyby nabídla inovativní řešení, možnosti pro vyšší nákladovou efektivitu, zvýšení produktivity a mnoho dalších výhod. Při pohledu na podnikové plánování a rozhodování lze ale spatřit neustále to samé:

• stejné procesy,
• stejné reporty,
• stejné rozhodování na bázi pocitů,
• stejné schůzky se stejnými účastníky,
• stejné agendy a powerpoint prezentace.

 Selhávají tradiční plánovací nástroje?

Společnosti stále často tráví mnoho měsíců zdokonalováním ročního obchodního plánu, jen aby zjistily, že všechny klíčové předpoklady se drasticky změnily již v prvním fiskálním měsíci. Obvykle tak každý měsíc dochází k iteracím, kdy se vysvětlují významné odchylky od reality, dokud nedojde k pololetní revizi. Mezitím může dojít k opomenutí jiných důležitých faktorů, které ovlivňují podnikání.

Další příklad, jak je současný stav nedostačující, lze spatřit i v tom, jak dnes vypadají typické rozhodovací procesy za podpory „legacy“ transakčních systémů. V mnoha společnostech je poměrně běžné, že mezi žádostí o informace a skutečným rozhodnutím uplynou dny, ne-li týdny.

Systémová a aplikační infrastruktura, kterou dnes najdeme ve většině společností, byla postavena s ohledem na automatizaci a kontrolu, bohužel však zřídka zohledňuje rychlost a agilitu. Často lze v podnicích spatřit případy, kdy jsou tradiční plánovací nástroje spíše uložištěm plánů. Skutečné rozhodování se pak stále děje typicky v „offline“ tabulkových nástrojích. V takových případech nelze čekat rychlou odezvu na nečekané externí vlivy.

Naučme se chodit, než začneme létat

Společně se smělostí podniků adoptovat různé formy konektivity – senzory, čipy či jiné softwary pro vzájemnou interakci zařízení – vzniká jiná výzva a tou je objem těchto dat.  A současně vedou většinou podniky odvěký boj s kvalitou dat už ve svých MES systémech. Pokud ani zde nejsou kvalitní data, objevují se ve vyhodnocení a různých formách Business Intelligence či cloudových platformách těžko interpretovatelné výsledky. Ty mohou být pro business zavádějící a v důsledku toho dochází k poklesu důvěry v digitální iniciativy. Je tedy důležité tuto bariéru včas identifikovat, adresovat a definovat, jak tato data spravovat, kde a hlavně kým. Na druhou stranu je potřeba zamezit generování dat, která bez hlubší koncepce zůstávají v datových skladech a čekají, než je někdo přetvoří v poznatek nebo přidanou hodnotu.

Než se tedy podniky pustí do transformace a digitalizace rozhodovacích procesů, je důležité si mentálně uvědomit souslednost kroků a předpokladů pro jejich úspěšné zavedení. V rámci digitalizačních vrstev je nutné se posouvat postupně a zajistit, abychom měli stabilní základy. Pro smysluplné využití dat k řízení firemních procesů je předpokladem důvěra v jejich spolehlivost a porozumění jejich vzniku. Vznikají automaticky? Co je spouštěčem záznamu? Jsou zadávána manuálně několik dní poté, co akce proběhla? Nejprve se musíme naučit chápat a interpretovat data, až poté lze směle experimentovat se zavedením vrstev pro systematickou podporu rozhodování.

Jak budou vypadat rozhodovací procesy zítřka?

Současné podnikové procesy pro podporu rozhodování jsou vesměs založené na deskriptivní a diagnostické analýze – tedy víme, co se stalo, a jsme schopni odhalit příčinu daného jevu. Tyto přístupy jsou vhodné v době, kdy pro řízení podnikové výkonnosti dostačují standardní transakční systémy s využitím datových skladů a kdy jsou zároveň obchodní vztahy relativně stabilní v čase, nevznikají významné odchylky a výstupy analýz z těchto systémů nevyžadují rychlé korekce obchodních plánů. Dynamika vývoje externích a interních vlivů však dostává člověka na hranici jeho kognitivních schopností a ten není s to zachytit ani anomálie, natož pozvolné trendy. Dnes již existují i technologické platformy umožňující tzv. kognitivní automatizaci, která spočívá v podpoře či úplné automatizaci rozhodovacího cyklu v podniku. Takto lze monitorovat mírné odchylky a výjimky a poskytovat upozornění. Takové platformy pak generují v reálném čase návrhy úprav operativních rozhodnutí, či dokonce umožní nechat prvky umělé inteligence rozhodovat samostatně bez zásahu člověka v rámci pevně nastavených mantinelů.

Pokud se dnes podíváme na naši klasickou ranní rutinu, jsme zvyklí používat jeden nástroj (telefon, tablet), abychom zkontrolovali harmonogram dne, jak ho strávíme, jaké je počasí, kde a jaké jídlo si objednáme, co je ve zprávách, zkontrolujeme dopravu, možná si objednáme taxi do práce. Představme si moment, kdy jsme schopni stejným způsobem zodpovědět důležité otázky o výkonnosti podniku:

• Naplňují má strategická rozhodnutí cíle společnosti?
• Existují vnější faktory, které ovlivňují poskytování hodnoty akcionářům?
• Směřují moji lidé správným směrem?
• Existuje nějaké riziko, kterého si musím být vědom?
• Jaké jsou hlavní příčiny mé nízké výkonnosti?
• Jaká rozhodnutí nebo akce bych měl udělat, abych zlepšil svůj výkon?

Představme si, že se rozhodovací procesy v podniku dějí kontinuálně v reálném čase, kdy můžeme téměř okamžitě přizpůsobit své plány realitě a vyvažovat výhody či nevýhody manažerských rozhodnutí. Otázka, kterou by si dnešní lídři měli položit, zní: „Dokázal bych jednat s proaktivnějšími zásahy a mít konkurenční výhodu bez všech těch e-mailů a schůzek?“ Odpověď je více než zřejmá.