Sdílení videonahrávek prostřednictvím různých internetových platforem a videoportálů je masově vyžívanou mediální službou, která doposud nebyla specificky regulována. Dopadala na ni jen obecná pravidla evropské směrnice o elektronickém obchodu – v České republice implementovaná do zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.

Tyto služby nebylo možné podřadit mezi tradiční mediální služby (televizní vysílání, audiovizuální mediální služby na vyžádání), neboť ty se vyznačují redakční odpovědností jejich poskytovatele. Poskytovatel má rozhodující vliv na výběr pořadů a dalších částí vysílání nebo služeb a na jejich chronologické uspořádání v programové skladbě vysílání. V případě platforem pro sdílení videonahrávek tomu tak není. Jsou to samotní uživatelé, kdo tvoří obsah, za který poskytovatel platformy nenese redakční zodpovědnost.

Na základě směrnice č. 2018/1808, která novelizuje směrnici č. 2010/13 o audiovizuálních mediálních službách, se platformy pro sdílení videonahrávek staly nově vymezeným segmentem služeb, který byl zařazen do evropského regulačního rámce audiovizuálních mediálních služeb. V digitálním světě se tak poprvé na evropské úrovni reguluje obsahová náplň určité digitální platformy. Regulace dopadá především na velké nadnárodní hráče. Bude se vztahovat i na národní služby. Podléhat jí budou též některá sociální média.

Do českého právního řádu budou nová pravidla implementována prostřednictvím zákona o službách platforem pro sdílení videonahrávek, který připravilo Ministerstvo kultury. Českému zákonodárci nezbývá mnoho času. Implementační lhůta je stanovena do 19. září 2020. Předpisový rámec je založen na principu minimální harmonizace. Bude záležet na českém zákonodárci, v jakém rozsahu bude chtít poskytnutého prostoru pro regulaci využít.

Co je platforma pro sdílení videonahrávek?

Které internetové platformy budou podléhat této regulaci? Odpověď na tuto na první pohled triviální otázku nemusí být až tak jednoduchá. Lze očekávat, že národní zákonodárci převezmou právní definici ze směrnice.

Definice staví na tom, že jde o službu informační společnosti, která je charakterizována svým účelem. Hlavním účelem celé platformy nebo hlavním účelem její oddělitelné části, anebo její podstatnou funkcí musí být poskytování pořadů nebo videonahrávek vytvořených uživateli široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací.

Zároveň jejich řazení určuje poskytovatel platformy pro sdílení videonahrávek, a to i prostřednictvím automatických prostředků nebo algoritmů, zejména na základě zobrazování, označování a určování pořadí. Neoddělitelnou charakteristikou této služby je to, že poskytovatel platformy nenese redakční zodpovědnost za obsah sdílený uživateli. Které digitální platformy to bude zahrnovat? Typickým příkladem je YouTube, Vimeo, Dailymotion a další obdobné platformy, které slouží k nahrávání videa svými uživateli.

Z právní definice vyplývá její široký aplikační dosah. Pojmově dopadá i na platformy sociálních sítí, neboť i na ně uživatelé nahrávají nebo mohou nahrávat svá videa. Směrnice (recitál 5) naznačuje, že by služba sociálních médií měla být zahrnuta, je-li poskytování pořadů a videonahrávek vytvořených uživateli její zásadní funkcí. To nastává v případě, kdy audiovizuální obsah není pouze doplňkovým prvkem činnosti dané služby sociálních médií nebo netvoří jejich menší část.

K zodpovězení této otázky vydala nedávno Evropská komise pokyny k praktickému uplatňování kritéria zásadní funkce. Podle těchto nezávazných pokynů se rozlišuje několik ukazatelů, které by měl národní regulátor vzít v potaz. Zohledňuje se podíl audiovizuálního obsahu na celkové službě. Definice není pojmově naplněna, bude-li pouze doplňkovým prvkem nebo menší částí činností služby (např. videa k podpoře ekonomických transakcí).

Regulace se nebude vztahovat na videoklipy, které jsou součástí redakčního obsahu elektronických verzí novin a časopisů, a na pohyblivé obrazy, jako jsou například grafické soubory (GIFs). Dále ji nebude možné vztahovat ani na činnosti nehospodářské povahy, jako je poskytování audiovizuálního obsahu na soukromých internetových stránkách a nekomerčních zájmových společenství.

Od obsahu nabízeného uživateli se odlišují pořady a videonahrávky, které nabízí veřejnosti sám poskytovatel služby. Takový obsah se nepovažuje za službu platformy pro sdílení videonahrávek, neboť se nevyznačuje absencí redakční odpovědnosti. Za tento obsah nese poskytovatel platformy redakční zodpovědnost. Ve vztahu k obsahu těchto pořadů a videonahrávek se na poskytovatele služby platformy pro sdílení videonahrávek budou vztahovat ustanovení zákona o službách na vyžádání.

Jaká pravidla na platformy dopadnou?

Smyslem regulace je zajistit ochranu pro uživatele těchto platforem na stejné úrovni jako pro ostatní média. Zakotvují se pravidla pro reklamu uváděnou na platformách poskytovatelem, tak i samotnými uživateli. Obchodní sdělení umisťovaná poskytovatelem na platformy musí být snadno rozpoznatelná. Skrytá reklama není dovolena. V obchodních sděleních se nesmí používat podprahové techniky, nesmí narušovat lidskou důstojnost a nesmí mít diskriminační charakter. Reklamou se také nesmí podporovat chování ohrožující zdraví, bezpečnost nebo hrubě ohrožující ochranu životního prostředí. Zakázaná je reklama na cigaretové výrobky, včetně elektronických cigaret. Omezena je i reklama na alkoholické nápoje a léky.

Druhou skupinou je ochrana před škodlivým obsahem. Chráněni jsou v prvé řadě děti a nezletilci. Poskytovatelé platforem je musí ochránit před pořady a videonahrávkami, které mohou narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj (především samoúčelné násilí a pornografie).

Všichni uživatelé platforem pak musí být chráněni před videonahrávkami a obchodními sděleními s obsahem podněcujícím k násilí či proti nenávistným projevům, anebo pokud by šlo o trestný čin, zejména veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, trestné činy týkající se dětské pornografie a trestné činy související s rasismem a xenofobií.

Poskytovatelé platformy pod dohledem RRTV

Poskytovatelé služby platformy pro sdílení videonahrávek se stávají regulovanými subjekty. Mají povinnost oznámit provozování této služby Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Úkolem rady bude vést seznam poskytovatelů služeb platforem pro sdílení videonahrávek, vykonávat dozor nad plněním povinností těchto subjektů a ukládat jim opatření k nápravě. Rada má sledovat, zda poskytovatelé zavedli funkční opatření k ochraně před násilnými a nenávistnými projevy a k ochraně před podněcováním k terorismu a ochraně nezletilých osob před závadným obsahem.

Regulovaný subjekt bude povinen zavést ochranná opatření ve vztahu k pořadům a videonahrávkám vytvořenými uživateli platformy pro sdílení. Mezi ochranná opatření patří nástroje pro ověřování věku, systémy rodičovské kontroly, systémy oznamování obchodních sdělení a škodlivého obsahu a jiná technická opatření zamezující dostupnost těchto pořadů. Za porušení předepsaných povinností může Rada ukládat pokuty v rozmezí od 100 000 Kč do 500 000 Kč.

Ve srovnání se současně vedenou evidencí poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání se nicméně očekává, že tato agenda bude zřejmě okrajového charakteru. Poskytovatelé těchto služeb budou regulováni na základě principu země původu neboli podle místa, kde jsou usazeni. Odhaduje se proto spíše nižších počet poskytovatelů podléhajících českému regulátorovi.

Zvýšená odpovědnost platforem za sdílený obsah

Podle dosavadní úpravy založené na směrnici o elektronickém obchodu mají platformy pouze povinnost odstraňovat nelegální obsah, pokud jsou na to upozorněny. Nevyžaduje se, aby technicky kontrolovali obsah umísťovaný na platformy před jeho zveřejněním.

Nová regulace zvyšuje odpovědnost za umístěný obsah. Provozovatelé platforem budou mít povinnost kontrolovat a odstraňovat obsah, který podněcuje k násilí a nenávisti. Ohlídat musí i reklamní sdělení obsažená ve videonahrávkách uživatelů. Škodlivý obsah budou moci hlásit i samotní uživatelé služeb. Tyto platformy by měly dát uživatelům, kteří nahrávají videa, k dispozici funkcionalitu pro oznamování škodlivého obsahu. Zvýšenou odpovědnost by měly promítnout i do svých smluvních podmínek a požadovat dodržování podmínek i po uživatelích služby.

Samostatnou kapitolou je dodržování práv duševního vlastnictví. Platformy nenesou zodpovědnost za to, že uživatel nasdílel video bez souhlasu autora. Podle harmonizované právní úpravy, která nalezla v ČR svůj odraz v zákoně o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, mají však povinnost sdělit oprávněné osobě jméno osoby a její adresu, která sporné video na platformu nahrála.

Sdělení osob porušujících autorské právo na platformách lze vymáhat soudně. Stávající úprava má ale své nedostatky. Podle aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ve věci Constantin Film Verleih ze dne 9. července 2020 právní úprava neukládá soudním orgánům povinnost nařídit provozovateli platformy pro sdílení videí, aby poskytl e-mailovou adresu, IP adresu nebo telefonní číslo uživatele, který film nahrál.

Členské státy ale mají možnost tuto právní úpravu změnit a přiznat nositelům práv duševního vlastnictví právo na získávání úplnějších informací o uživatelích služby.

Článek vyšel na webu lupa.cz dne 20. 8. 2020.