Mezi nominacemi na Zákon roku je v letošním roce i nález Ústavního soudu, který se týká oblasti veřejných zakázek, kdy Ústavní soud zrušil poplatek za podnět k zahájení řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, zákonem stanovený na 10 000 Kč. Záměr zavést tento poplatek byl od počátku poměrně kontroverzní a do textu zákona se dostal až cestou pozměňovacího návrhu. Jakkoliv můžeme mít určité pochopení pro snahu zákonodárce regulovat počty podaných podnětů k ÚOHS, které mohou mít leckdy šikanózní charakter, nesmíme zapomínat, že zcela v rozporu s poplatkovou povinností je fakt, že ÚOHS je povinen z moci úřední zahájit řízení vždy, když získá důvodné podezření, že ze strany zadavatele došlo k porušení zákona. A to bez ohledu na to, jakým způsobem toto podezření získal. Plénum Ústavního soudu poukázalo na absurditu poplatku za podnět, neboť jeho nezaplacení vylučuje vyřízení věci, ke kterému je Úřad na základě jiného ustanovení povinen, což je základní principiální rozpor.

Také je třeba vzít v úvahu samotnou bezprecedentní výši tohoto poplatku, která má spíš odstrašující charakter a v podstatě sankcionuje kohokoliv, kdo upozorní na porušování zákona. Soud rovněž připomněl zásadu primátu jednotlivce před státem, kdy stát slouží všem občanům, a nikoliv občané státu. Rozhodnutí Ústavního soudu tak lze považovat za jednoznačně správné.

Kontroverzní poplatek v praxi

Ze statistického hlediska lze konstatovat, že ještě v roce 2015 bylo v oblasti veřejných zakázek dle údajů ÚOHS přijato 1 014 podnětů a v roce 2018 jich bylo jen 254, přičemž pouze u 98 z nich byl poplatek zaplacen. Je tak viditelný významný pokles prošetřených podnětů po stanovení poplatkové povinnosti.

Nález Ústavního soudu tedy bude jistě mít značný dopad na možnost kontroly zadávacích řízení ze strany veřejnosti a lze očekávat opětovný nárůst využívání institutu podnětu.

Akvizice ve veřejných zakázkách: transparentnost vs. strategické utajení

V oblasti veřejných zakázek zůstává i nadále řada obtíží, od nadbytečné administrativní zátěže v určitých oblastech zadávání až po některé výkladové nejasnosti. Pokud bychom měli vypíchnout jednu konkrétní věc, pak je to skutečnost, že v poslední době se problematika veřejných zakázek objevuje také v oblasti akvizic podílů ve společnostech či pořizování obchodních závodů, kde je v důsledku rozhodnutí ÚOHS nutné dle aktuální právní úpravy nakupovat podíly v obchodních společnostech a obchodní závody v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (ZZVZ). Podíl v s.r.o., akcie či obchodní závod jsou chápány jako předmět dodávky a optikou ÚOHS tak podléhají standardnímu zadávacímu procesu. To znamená, že na dokoupení strategického podílu, například v městské vodárně, je nutno pohlížet podobně jako na nákup kancelářského nábytku.

Kdo působí v oblasti akvizic, ví, že jedním z důležitých prvků akvizičního procesu je utajení. Na druhou stranu v oblasti veřejných zakázek jsou základními aspekty transparentnost a otevřenost a zde na sebe tyto dva protichůdné principy naráží. Pokud chce státní podnik nebo akciová společnost ve vlastnictví státu koupit podíl v konkurentovi, měla by to dle pravidel veřejných zakázek otevřeně sdělit celému trhu – a takto akvizice provádět nelze. Koneckonců se takto k akvizicím nepřistupuje ani v jiných zemích EU, kde je transponována stejná zakázková směrnice. V připravované novele ZZVZ se už na tento problém pamatuje a příslušná úprava znění zákona, pokud úspěšně projde legislativním procesem, opět umožní pořizovat akcie, podíly v s.r.o. a obchodní závody mimo zadávací řízení.