V oblasti oceňování pro účely stanovení přiměřeného protiplnění a v následných soudních sporech se běžně setkáváme s argumenty, které jsou z ekonomického i právního pohledu neopodstatněné a ve svém důsledku chybné. Jedním z nejčastějších je svévolné vyloučení některých oceňovacích metod.

Specifické metody nemají oporu v judikatuře

V naší analýze s názvem Oceňovací metody pro účely vytěsnění jsme se zaměřili na skutečnost, že mezi znalci, kteří provádějí ocenění pro účely vytěsnění, panuje častý názor, že některé metody nemohou využít. Zcela běžně pak lze při zdůvodnění oceňovacích metod narazit např. na výroky typu „vzhledem k účelu ocenění neshledáváme aplikaci dalších prémií v diskontní míře za dostatečně zdůvodnitelnou a opodstatněnou”. Taková je praxe.

Ustálená judikatura a metodika dohledového orgánu finančního trhu (dříve ZNAL, dnes OCE) však u definice klíčového pojmu „spravedlivá hodnota akcie“ zmiňují jen konkrétně cílená omezení ohledně diskontů za omezenou obchodovatelnost a za menšinový podíl. Definice hodnoty akcie tedy nijak nezasahuje do znalcovy volby metody ocenění či použití určitých oceňovacích konceptů.

Na základě naší analýzy jsme zjistili, že jakákoliv úprava jinak běžných oceňovacích metod s odkazem na údajně specifický účel ocenění je typicky neopodstatněná. Jinými slovy: není pro ni rozumný důvod. Znalec by pro ocenění pro účely stanovení přiměřeného protiplnění měl v principu postupovat jako při běžném odhadu tržní hodnoty jmění s důrazem na maximální kvalitu ocenění a s využitím metod dle nejvyššího vědeckého poznání (de lege artis).

Příklad z praxe: tržní vs. spravedlivá hodnota

V případové studii jsme poukázali na zmatení pojmů při volbě metody a standardu hodnoty. Tato konkrétní chyba se dlouhodobě objevuje v řadě přezkumných ocenění objednávaných soudy. Konkrétně jde o zdánlivě obvyklé variantní ocenění spočívající v kalkulaci dvou variant. Rozdíl spočívá v použití (nebo nepoužití) přirážky za malou velikost společnosti:

• První varianta, ve které přirážka je použita, je označena jako tržní hodnota.
• Druhá varianta, ve které přirážka použita není, nese označení jako spravedlivá hodnota.

Označení těchto variant je však matoucí, neboť hodnoty spočtené pod oběma variantami ve své podstatě odpovídají definici standardu spravedlivé hodnoty definované judikaturou a metodikou kontrolního orgánu. Zavádějícím pojmenováním však znalec nepřímo „nabádá“ příjemce svého ocenění k výběru „spravedlivé“ varianty, kde není použita přirážka za velikost, přestože z ekonomického ani judikaturního hlediska neexistuje jediný důvod pro její nepoužití. S ohledem na komplexnost problematiky je pak poměrně náročné toto pochybení, jež má zcela zásadní dopad na výsledek ocenění, srozumitelně vysvětlit.

Analýza a její závěry byly publikovány v časopise Obchodněprávní revue č. 3/2021.