Typickým příkladem jsou Spojené státy americké. V Česku si v poslední době zvykáme na to, že ‎investovat do amerických akcií může být z mnoha ohledů výhodné (a výnosné), ne každý však přemýšlí, ‎co „bude, až tu nebude“, tj. jakým způsobem bude zdaněno dědictví.‎

Osoby s trvalým pobytem mimo USA podléhají americké dani z pozůstalosti v případě určitých aktiv ‎umístěných v USA. Tato aktiva obecně zahrnují nemovitý a jiný hmotný osobní majetek nacházející se v ‎USA, obchodní aktiva umístěná v USA, ale i akcie amerických společností.‎

Sazby daně z pozůstalosti se v současné době pohybují progresivně v rozmezí od 18 % do 40 %. Pro ‎daňové nerezidenty je k dispozici pouze základní osvobození ve výši 60 000 USD (které se uplatní proti ‎hodnotě aktiv zahrnutých do zdanitelného majetku jednotlivce v USA, jenž neměl ve Spojených státech ‎bydliště). Daní se tedy celá hodnota majetku, nikoli pouze zisk.‎

Upozorňujeme rovněž, že v tomto případě nepomůže ani uzavřená smlouva o zamezení dvojího zdanění ‎mezi Českou republikou a USA, neboť tato daň z pozůstalosti není smlouvou pokryta. Spojené státy mají ‎k 1. lednu 2024 uzavřeny smlouvy o dani z pozůstalosti pouze se 16 jurisdikcemi a Česká republika mezi ‎nimi není.‎

A to není bohužel zdaleka všechno. Slyšeli jste o „One Big Beautiful Bill Act“ („zákon“), který aktuálně ‎prochází americkým legislativním procesem? Tento zákon má potenciální daňové dopady nejen na ‎americké daňové rezidenty, ale rovněž na české společnosti s americkými dceřinými společnostmi, ‎české jednotlivce investující v USA (např. do akcií amerických společností) i osoby podnikající v USA.‎

Pro zahraniční daňové rezidenty je důležitou součástí tohoto zákona oddíl 899. Ten obsahuje ‎ustanovení, které by mohlo zvýšit daně osobám z tzv. „diskriminační cizí země“. Diskriminační cizí země ‎je taková země, která má zavedenu daň, již USA považují za „nespravedlivou zahraniční daň“.‎

Nespravedlivá zahraniční daň zahrnuje například daň z digitálních služeb nebo pravidla nedostatečně ‎zdaněných zisků („UTPR“). UTPR je součástí pravidel Pilíře II, což je globální minimální daň ve výši 15 %, ‎přičemž v České republice jsou tato pravidla v procesu implementace.‎

Pokud by byla Česká republika považována za diskriminační cizí zemi, návrh zákona (pokud by byl ‎implementován v současném stavu) by mohl současnou nebo budoucí daňovou zátěž pro české fyzické i ‎právnické osoby zvýšit. Sazby daně uvalené na tyto diskriminační země by se obecně měly každoročně ‎zvyšovat o 5 procentních bodů (až do maxima 20 procentních bodů nad zákonnou sazbu). Návrh zákona ‎je koncipován tak, že by se toto zvýšení mohlo uplatňovat bez ohledu na uzavřené smlouvy o zamezení ‎dvojího zdanění.‎

Aplikaci tohoto návrhu zákona je možno demonstrovat na příkladu amerických dividend přijatých ‎českým rezidentem, které jsou typicky zdaněny v USA se sazbou omezenou smlouvou o zamezení ‎dvojího zdanění uzavřenou mezi Českou republikou a USA (při splnění podmínek pro její využití) na 5 % ‎nebo 15 %. Návrh zákona by obecně zvýšil tuto sazbu o 5 procentních bodů za každý rok, kdy je Česká ‎republika považována za diskriminační cizí zemi (maximálně 20 procentních bodů nad zákonnou sazbu). ‎

Stojí za zmínku, že zvýšené sazby daně by se pravděpodobně nevztahovaly na příjmy, které jsou ‎americkým právem výslovně vyloučeny z aplikace daně (např. portfoliové podíly a pravděpodobně ‎kvalifikované penzijní fondy).‎

Na závěr považujeme za důležité podotknout, že daň z pozůstalosti je již platná a účinná, zatímco „One ‎Big Beatuful Bill Act“ ještě schválen není. V této souvislosti tedy nezbývá než vyčkávat. Přesto je vhodné ‎mít na paměti zásadu, že „kdo je připraven, není překvapen“.‎