Právo
Legal News [srpen 2025]: Nejvyšší soud se zabýval výší příplatku za práci přesčas
V srpnovém výběru judikatury nechybí rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž upřesnil, že příplatek za práci přesčas se zaměstnancům mimo veřejný sektor určuje dle jiné právní úpravy, než soudy původně použily. V dalším rozhodnutí se věnoval výkladu obsahu dohody o rozvázání pracovního poměru s přihlédnutím ke skutečné vůli smluvních stran. Následně posuzoval odpovědnost za porušení zákazu konkurence, kterou dovodil přímo u člena statutárního orgánu, nikoli právnické osoby, v jejíž prospěch jednal. A na závěr se vyjádřil k otázce, kdy je soud oprávněn zkoumat schopnost dárce plnit příslib finančního daru v rámci oddlužení.
- Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 817/2025 řešil výši příplatku za práci přesčas. Žalobce pracoval jako správce budovy pro soukromou vysokou školu, přičemž zaměstnavatel po něm požadoval práci přesčas. Soudy nárok žalobce uznaly, neboť evidence docházky žalované nesplňovala všechny náležitosti. Naopak žalobce prokázal, že podle pracovní smlouvy pracoval také o víkendech a že jeho týdenní fond pracovní doby 40 hodin byl vyčerpán v pondělí až pátek. Soudy poukázaly na to, že elektronická docházka není ve věci relevantní mimo jiné proto, že žalobce nemusel příchody a odchody evidovat, protože v jedné z budov žalované užíval služební byt. Výši soudy určily jako 50 % průměrného výdělku podle § 127 odst. 1 ZP. Žalovaná však podala dovolání, neboť podle ní soudy v totožné věci manželky žalobce rozhodly opačně a shledaly, že žalovaná evidovala pracovní dobu podle právních předpisů. Nejvyšší soud uzavřel, že ve věci manželky žalobce vycházely soudy ze zcela jiného skutkového stavu. V této věci se totiž prokázalo, že manželka žalobce nemohla pracovat přesčas. Nejvyšší soud však shledal dovolání přípustné a důvodné v otázce výše příplatku za práci přesčas. Soudy totiž měly výši vypočíst podle § 118 odst. 1 ZP, nikoliv podle § 127 odst. 1 ZP, který se vztahuje na zaměstnance, kterým je poskytován plat. Tím žalobce nebyl.
- Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 21 Cdo 1451/2024 řešil výklad právního jednání. Žalobce uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů. V řízení vyšlo najevo, že o obsahu dohody strany opakovaně jednaly, aby žalobci vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti. Dokazování se tedy vedlo o skutečném záměru stran. Odvolací soud shledal, že prostor pro výklad ustanovení dohody není dán a současně svědecké výpovědi odmítl jako nerelevantní. Nejvyšší soud konstatoval, že každé právní jednání připouští výklad. Současně uvedl, že odvolací soud měl zopakovat svědecké výpovědi, pokud se chtěl odchýlit od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně.
- Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 127/2024 zabýval zákazem konkurence podle § 5 odst. 1 ZOK. Jednatel žalobkyně byl společníkem a jednatelem žalované. Nejvyšší soud řešil, zda odpovědnost za porušení zákazu konkurence nese právnická osoba, v jejíž prospěch jednal porušitel (člen statutárního orgánu). Soud dospěl k závěru, že prospěchem podle § 5 odst. 1 ZOK je pouze plnění, které obdrží samotný porušitel, ne osoba, v jejíž prospěch jednal. Proto nelze žalovat právnickou osobu, ale pouze samotného porušitele (jednatele).
- Nejvyšší soud se ve věci sp. zn. 29 NSČR 27/2025-B-157 zabýval darem do majetkové podstaty dlužníka pro účely oddlužení. Dlužníkovi se třetí osoba zavázala přispívat měsíčně 5 500 Kč po dobu schváleného oddlužení. Dlužník přes opakované výzvy nedoložil schopnost této osoby dar poskytovat. Proto insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka a řízení zastavil. Nejvyšší soud shledal, že pokud je poskytnutý dar jediným příjmem, z nějž dlužník bude splácet pohledávky věřitelům, pak je insolvenční soud oprávněn před schválením oddlužení žádat posouzení schopnosti této osoby plnit z darovací smlouvy. Informace o tom, že dárce nepobírá důchod ani sociální dávky, že není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, že je osobou samostatně výdělečně činnou a že proti němu není vedena žádná exekuce ani insolvenční řízení, samy o sobě neosvědčují předpoklad, že dojde k plnění darovací smlouvy.
