Okolnosti případu

Společnost uzavřela s programátory rámcovou smlouvu o spolupráci, na jejímž základě programátoři jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) vykonávali pro společnost programátorskou činnost osobně, po delší dobu, podle pokynů vedoucího projektu, který jim stanovoval termíny splnění jednotlivých pracovních úkolů a zároveň kontroloval jejich plnění. Zadanou práci byli programátoři oprávněni odmítnout pouze v případě prodlení společnosti s úhradou sjednané odměny. Programátoři se koordinovali s dalšími kolegy – zaměstnanci společnosti a účastnili se porad ve stanovený čas. Za svoji práci programátoři na OSVČ neodpovídali a společnosti udělili bezúplatnou výhradní licenci ke všem autorským dílům, která vytvořili. Pracovali pouze pro společnost v rozsahu 8 hodin denně a odměňováni byli podle počtu hodin, které strávili činností pro společnost a které jim společnost pro tyto účely evidovala.

Inspektorát práce vyhodnotil činnost programátorů pracujících na OSVČ jako závislou práci, jež byla vykonávána mimo pracovněprávní vztah. Proto společnosti uložil pokutu za umožnění výkonu nelegální práce, proti které se společnost bránila u správních soudů. Krajský soud i NSS shodně konstatovaly, že z faktického začlenění těchto programátorů do organizační struktury společnosti a celkového nastavení pracovního vztahu je zřejmé naplnění znaků závislé práce, a pokutu za umožnění výkonu nelegální práce potvrdily.

Závěry NSS

Okolnosti spolupráce programátorů na OSVČ a společnosti naplňovaly podle NSS jednotlivé znaky závislé práce a zároveň neodpovídaly rovnocennému postavení dvou podnikajících subjektů. Stěžejní je podle NSS komplexní hodnocení konkrétních okolností případu. Zde byla důležitou okolností také skutečnost, že programátoři na OSVČpracovali se zaměstnanci společnosti na společných projektech a za velmi podobných podmínek. Fakticky tak neexistoval rozdíl mezi OSVČ a zaměstnanci.

Společnost neúspěšně argumentovala, že v případě činností obojetné povahy, mezi něž programování patří, je aspekt svobodné volby a absence donucení zásadním kritériem pro závěr, že jde o samostatnou činnost.  Podle NSS však ani dobrovolnost zvolené formy spolupráce ze strany programátorů nemůže prolomit zákonný požadavek, aby práce naplňující znaky závislé práce byla vykonávána v pracovněprávním vztahu. Proto v případě, kdy jsou naplněny znaky závislé práce, mají smluvní strany omezenou smluvní volnost.

NSS pak připomenul, že z daňové judikatury sice vyplývá, že činnosti obojetné povahy lze vykonávat jak v rámci pracovněprávního vztahu, tak samostatně a smluvní strany si mohou sjednat formu spolupráce, která jim bude více vyhovovat. Avšak pokud daná činnost zjevně naplní všechny znaky závislé práce, takovou volbu smluvní strany nemají ani podle daňové judikatury.