Interpretace Národní účetní rady

Interpretace vyjadřují odborný názor Národní účetní rady na praktickou aplikaci českých účetních pravidel. Cílem interpretací je přispívat k formulaci optimálních a jednotných postupů v oblasti účetnictví a účetního výkaznictví. Zabývají se především otázkami, které nejsou českými účetními předpisy řešeny nebo jsou řešeny nedostatečně, a oblastmi, které jsou v účetní praxi řešeny nejednotně.

I když interpretace nejsou právně závazné, Nejvyšší správní soud je již několikrát akceptoval jako hodnotný zdroj doplňující účetní legislativu.

Interpretace I-53 Ocenění cenných papírů a podílů ekvivalencí v individuální účetní závěrce podnikatelů

Interpretace I-53 Ocenění cenných papírů a podílů ekvivalencí v individuální účetní závěrce podnikatelů (dále jen „interpretace“) přináší výklad pojmu „podíl na vlastním kapitálu“, který používá pro definici metody ekvivalence vyhláška č. 500/2002 Sb., pro podnikatele (dále jen „vyhláška“). Výklad interpretace se odlišuje od dosavadní převažující praxe a zejména u podílů, které byly pořízeny koupí, může vést k významně odlišnému ocenění.

Dosavadní převažující praxe

Doposud většina účetních jednotek při používání metody ekvivalence (tj. ocenění cenných papírů a podílů v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem k rozvahovému dni) interpretovala ustanovení § 51 odst. 3 vyhlášky, dle kterého „změny v ocenění cenných papírů a podílů oceňovaných podílem na vlastním kapitálu (ekvivalencí) ovládané osoby nebo osoby pod podstatným vlivem se účtují prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41“. Hodnota podílu v takových společnostech byla k rozvahovému dni stanovena aplikací vlastnického podílu na vlastní kapitál vykázaný v jejich účetní závěrce k tomuto dni. Ukažme si to na příkladu.

Příklad

Společnost A koupila 40% podíl ve Společnosti B k 1. 1. 2025 za 10 mil. Kč. Společnost B je velmi úspěšný start-up s růstovým potenciálem. Vlastní kapitál Společnosti B ke dni akvizice byl dle její účetní závěrky 100 tis. Kč. Společnost B vygenerovala za rok 2025 zisk ve výši 2 mil. Kč, což bylo dokonce půl milionu korun nad plánem, a její vlastní kapitál dle účetní závěrky tak k 31. 12. 2025 činil 2 100 tis. Kč.

Podle dosavadní většinové praxe by Společnost A k 31. 12. 2025 vzala 2 100 tis. Kč a aplikovala vlastnický podíl 40 %. Výsledkem by bylo ocenění podílu ve výši 840 tis. Kč (2100*0,4) a zároveň zaúčtování „ztráty“ ve výši 9 160 tis. Kč do vlastního kapitálu – fond z přecenění. Otázkou je, zda takové razantní snížení hodnoty odpovídá ekonomické realitě neboli zda – podle slov zákona o účetnictví – podává věrný a poctivý obraz. Odpověď je poměrně nasnadě. Kupní cena mezi nespřízněnými subjekty je nejlepší doklad reálné hodnoty. U Společnosti B během roku nenastaly žádné skutečnosti, které by vedly ke snížení takové hodnoty, naopak, její výsledek předčil původní očekávání. Objektivně tedy k žádnému významnému snížení v hodnotě aktiva nedošlo. Zdá se tedy, že dosavadní většinová výkladová praxe byla v rozporu se základní zásadou, na které je postavena účetní závěrka, a to podání věrného a poctivého obrazu finanční situace účetní jednotky.

Výklad v interpretaci I-53

Interpretace ustanovení § 51 odst. 3 vyhlášky vykládá obdobně, jako je vykládáno ustanovení § 63 odst. 6 vyhlášky pro metodu konsolidace ekvivalencí (protihodnotou), resp. jak je metoda ekvivalence v samostatné účetní závěrce definována vyhláškou č. 501/2002 Sb., pro banky a jiné finanční instituce. Vychází ze základní premisy, že pořizovací cena cenného papíru má být následně upravována o podíl na změně vlastního kapitálu mezi datem pořízení a datem ocenění ekvivalencí. Aby se hodnota ocenění ekvivalencí v samostatné účetní závěrce podnikatelů a finančních institucí a v konsolidované účetní závěrce rozcházela co nejméně, zavádí tato interpretace ještě další povinné úpravy, z nichž nejvýznamnější je odpis rozdílu mezi pořizovací cenou podílu a podílem na reálné hodnotě nabytých čistých aktiv (tento rozdíl známe pod pojmem goodwill v samostatné účetní závěrce nebo konsolidační rozdíl v konsolidované účetní závěrce). V tomto případě není tento „goodwill“ vykazován samostatně, ale zůstává nedílnou součástí ocenění investice. To, co interpretace nemění, je skutečnost, že dopad z přecenění ekvivalencí (ať už se jedná o dopad změny ve vlastním kapitálu, nebo o odpis „goodwilu“) je zúčtován proti vlastnímu kapitálu – fondu z přecenění – a ve výsledovce jsou vykazovány pouze přijaté dividendy. Ukažme si tento koncept na stejném příkladu jako výše.

Příklad

Podle výkladu v interpretaci by Společnost A musela nejprve stanovit hodnotu „goodwillu“, tj. rozdílu mezi pořizovací cenou podílu ve Společnosti B a podílem na reálné hodnotě nabytých čistých aktiv k datu pořízení. Předpokládejme, že hodnota čistých aktiv (aktiva mínus cizí zdroje) Společnosti B oceněných reálnou hodnotou je rovna účetní hodnotě vlastního kapitálu, tj. 100 tis. Kč. „Goodwill“ k datu pořízení je tak 9 960 tis. Kč (10 000 – 100*0,4). Vedení Společnosti A musí rozhodnout, po jakou dobu bude tento „goodwill“ odpisovat. Vzhledem k povaze businessu a očekávané návratnosti investice rozhodlo vedení společnosti o době odpisování 10 let. Roční odpis bude činit 996 tis. Kč.

K 31.12. 2025 bude investice ve Společnosti B oceněna následovně:

Pořizovací cena (10 000 tis. Kč) – odpis goodwillu (996 tis. Kč) + podíl na výsledku hospodaření za rok 2025 (2 000*0,4) = 9 804 tis. Kč. Rozdíl mezi pořizovací cenou podílu 10 000 tis. Kč a novým oceněním k rozvahovému dni ve výši 9 804 tis. Kč představuje „ztrátu“ ve výši 196 tis. Kč, která bude zúčtována proti vlastnímu kapitálu – fondu z přecenění.

Vidíme, že i výklad v intepretaci vede v tomto konkrétním případě ke snížení hodnoty investice. Toto snížení je způsobeno právě lineárním odpisem „goodwillu“ a je možné, že bude v následujících letech, pokud bude zisk Společnosti B růst, plně eliminováno.

Porovnání obou metod

062 – Podíly v účetních jednotkách pod podstatným vlivem

414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků

Zveřejnění v příloze účetní závěrky

V příloze účetní závěrky je nutné zveřejnit jednak popis použité metody, jednak také ostatní relevantní číselné informace, včetně rozdělení účetní hodnoty podílu oceněného ekvivalencí na podíl na vlastním kapitálu a na goodwill, a dobu odpisování goodwillu.

Další úpravy vyžadované interpretací

Interpretace ale nezůstává pouze u stanovení a odpisování goodwillu. Obdobně jako v metodě konsolidace ekvivalencí je nutné zohlednit i:

• Rozdíl mezi účetními hodnotami jednotlivých aktiv a dluhů a jejich ocenění reálnou hodnotou ke dni akvizice. Toto bude relevantní zejména pro investice do společností, které vlastní nemovitosti. Tento rozdíl je také nutno odpisovat, a to po dobu životnosti takového aktiva (po zohlednění případné odložené daně).
• Investice v cizích měnách. Pokud se jedná o investici v cizí měně, interpretace na příkladu ukazuje, že samotná pořizovací cena a goodwill se k rozvahovému dni nepřepočítávají a aktuálním kurzem je přepočtena právě jen změna vlastního kapitálu od okamžiku akvizice.
• Investice ve společnostech s jiným účetním rámcem. Pokud se jedná o investici ve společnosti, která pro sestavení účetní závěrky nepoužívá české účetní předpisy, potom je prvním krokem sjednocení účetních metod. Vlastní kapitál i změny vlastního kapitálu nelze brát přímo z účetních závěrek, ale je nutné je nejprve upravit na hodnoty, jaké by byly vykázány, pokud by byla účetní závěrka sestavena v souladu s českou účetní legislativou.
• Znehodnocení investice. Výklad interpretace a ponechání zůstatkové hodnoty goodwillu v ocenění investice jde ruku v ruce s možností, že investice může být znehodnocena, protože její hodnota je vyšší než hodnota čistých aktiv v její účetní závěrce. V okamžiku, kdy se dceřiné/přidružené společnosti nedaří tak, jak bylo plánováno/očekáváno, by měl být proveden test na znehodnocení a popřípadě by k investici oceněné ekvivalencí měla být vytvořena opravná položka.
• Dopad přeměn. Pokud v rámci skupiny dojde k přeměně s přeceněním na reálné hodnoty, nemělo by toto přecenění mít dopad na ocenění ekvivalencí. Tj. změna vlastního kapitálu z důvodu přeměny by měla odpovídat pouze účetním hodnotám převedených čistých aktiv.

Pokud se vaší společnosti některá z výše uvedených situací týká, je vhodné prostudovat text interpretace I-53 i k ní připojené příklady detailně. Další možností je se zúčastnit podzimního školení Aktuality v českém účetnictví, které každoročně v Deloitte pořádáme a kde se této interpretaci budeme v detailu věnovat.

Přijetí nového výkladu

Interpretace Národní účetní rady nejsou právně závazné, nicméně obvykle vedou k vykázání, které lépe naplňuje zásadu věrného a poctivého obrazu, což je v tomto případě zřejmé z příkladu uvedeného výše. Dále samotný text interpretace poukazuje na to, že metoda ekvivalence je definována v evropské směrnici EU č. 341/2013, se kterou by měla být česká účetní legislativa plně v souladu. Tato směrnice primárně definuje metodu ekvivalence pro konsolidaci a umožňuje její použití i pro samostatnou účetní závěrku (se zohledněním určitých specifik). Je tak jasné, že ocenění ekvivalencí má být pouze jedno a fakticky totožné s případnou konsolidovanou účetní závěrkou. Aplikace výkladu této interpretace je tak v souladu s evropským právem.

Domníváme se, že změna výkladu by měla být chápána obdobně jako změna metody a stejně tak i promítnuta v účetní závěrce společnosti. Při změně metody je nutné upravit srovnatelné údaje tak, jako by stejná metoda byla používána i v přechozím účetní období, a zároveň tuto změnu popsat v příloze v účetní závěrce společně s vyčíslením jejího dopadu na finanční pozici (rozvahu) společnosti.

Závěrem  

Interpretace skutečně přináší revoluci do způsobu oceňování ekvivalencí v samostatné účetní závěrce, nicméně tato revoluce se primárně dotkne pouze těch investic, které byly pořízeny koupí a kde se kupní cena významně lišila od účetní hodnoty podílu na vlastním kapitálu. Dále je třeba zpozornět v případě, kdy došlo k přeměně s přeceněním na reálnou hodnotu, protože od tohoto přecenění má být abstrahováno. Pro ty účetní jednotky, které ekvivalencí oceňují pouze podíly ve společnostech, které samy založily a zároveň u nich nedošlo k žádné přeměně s přeceněním, se žádná revoluce nekoná.

Ještě je vhodné zdůraznit, že návrh nového zákona o účetnictví ve znění, ve kterém je právě projednáván Poslaneckou sněmovnou, přistupuje k ocenění ekvivalencí v samostatné účetní závěrce totožně jako interpretace I-53. Pokud se vedení společnosti rozhodne postupovat v souladu s touto interpretací, bude tak mít při přechodu na nový zákon o starost méně.

Zdroj: www.nur.cz