Deloitte živě

„Hlavním úkolem bude získat velké lokální klienty,“ prozradil David Batal, nový Growth Leader pro Deloitte audit ve střední Evropě

Šéf, který si ze sebe umí udělat legraci, připravuje pro své lidi zábavné programy, ať už je to třeba auditní superstar, nebo tematické pub kvízy, a přitom se může pyšnit mimořádnými byznysovými výsledky, kterých oddělení pod jeho vedením dosáhlo – to je David Batal. „Nejsem typický auditor,“ říká o sobě. Nyní se po osmi letech loučí s rolí vedoucího partnera Audit & Assurance pro Českou republiku a Slovensko a přesouvá se na pozici growth leadera ve střední Evropě. V rozhovoru přiblížil, jaké má v nové funkci plány, na co je nejvíc pyšný a také proč ho práce v Deloitte i po 27 letech stále baví.

Davide, po osmi letech jsi předal velení a pozici vedoucího partner (PiC) v auditu Mirkovi Mayerovi. Jak se cítíš?

Dobře. Máme povinné rotace, kdy člověk může být na pozicích v leadershipu dvakrát čtyři roky. Takže proto se teď po osmi letech střídáme. A upřímně řečeno, já jsem docela rád, protože na jednu stranu mě to sice baví, ale už mi trošku docházejí nápady. A myslím si, že i lidi potřebují změnu, trošku jiný vítr, třeba i jiný styl komunikace, a že to tomu týmu prospěje.

Když se ohlédneš za těmi osmi lety, na co jsi nejvíc pyšný?

Tohle se těžko říká, byla to opravdu dlouhá cesta, která má několik rovin. Jedna je ta byznysová, kdy jsme za těch osm let vyrostli, máme mnohem větší tržní podíly a postavení v rámci konkurence a mimořádným způsobem jsme zlepšili efektivitu. Zavedli jsme plno různých nových motivačních systémů a máme obrovskou míru flexibility. V auditu máme v rámci Deloitte největší flexibilitu ze všech, máme nejvíc kolegů a kolegyň na částečných úvazcích a naučili jsme se pracovat se studenty. Jsem také pyšný na naše portfolio, myslím, že nikdo jiný v centrální Evropě takovou strukturu jako náš česko-slovenský klastr nemá. My máme víc než polovinu klientů tzv. nereferovaných, což je absolutně unikátní. To je ta byznysová rovina. Ale za mě nejdůležitější jsou pořád lidi. To je to, co mě na tom vlastně nejvíc bavilo.

Všichni partneři v auditu začali v Deloitte hned po vysoké škole a postupně tady vyrostli. Vždycky říkám: tady ti nešéfuje nikdo, kdo by si předtím neprošel tím samým jako ty.

Jak se audit změnil za tu dobu, co ho děláš – tedy za těch 27 let?

Každá doba má svoje výzvy. Když jsme začínali, byli jsme rádi, že jsme první rok dostali mobilní telefon a notebook, internet prakticky nefungoval. To, co si dnes najdeš v řádu sekund, to bylo martyrium na měsíc. Další věc je home office nebo dress code. Kdybychom tehdy nosili oblečení, které nosí lidi dnes, vyhodili by nás na hodinu. Nebyl den, abych neměl oblek s kravatou, to vůbec nepřipadalo v úvahu.

Jak bys popsal sám sebe jako šéfa?

Já jsem měl vždycky politiku extrémně otevřených dveří a přijde mi to obohacující, protože se člověk nezavře do takové té zlaté věže a neobklopí se lidmi, kteří mu lezou až nechci říct kam, což vede ke strašným věcem. A ono na druhou stranu krása auditu je obzvlášť v tom, že jak každý rok nabíráme velké počty mladých lidí, člověka to „refreshuje“, zůstává v kontaktu s mladou generací a tak nějak nezatuchává. A proto si myslím, že je důležité, že máme open kulturu a můžeme se otevřeně bavit každý s každým. Další věc je, že člověk by neměl přenášet stres na svůj tým a měl by se snažit maximálně ho podržet. A není to o tom, že by se problémy měly ignorovat, to vůbec ne, ale hledět na ně s chladnou hlavou, poradit se, pracovat s tím, ale nepropadat panice a hysterii.

S jakými největšími výzvami ses musel během svého osmiletého období potýkat?

Na jednu stranu to byly fatální věci jako třeba covid, kdy ze dne na den přešlo na úplně jiný operační model. Pak byly zase roky, kdy jsme přicházeli o velké klienty. Ale jsou to i takové každodenní záležitosti, které jsou těžké a kdy člověk musí dělat obtížná rozhodnutí. Pro mě bylo vždycky důležité, že u nás v auditu pracujeme hodně v týmu, takže člověk na to není nikdy sám, může se spolehnout na lidi kolem sebe, kteří mu pomůžou, takže se ta kaše nikdy nejí tak horká.

Výhoda auditu je, že máš s klienty opravdu dlouhodobé vztahy, založené na důvěře. Procházíš s nimi různými obdobími, lehkými i těžkými, musíš s nimi diskutovat problematické věci a ten vztah musí ustát i to, když řekneš: ne, takhle to nebude.

Kam se vyvíjí audit v Česku a na Slovensku? Vidíš nějaké trendy?

Myslím, že klasický audit v České republice a na Slovensku je na úrovni západních zemí a celého globalizovaného světa. Takže to určitě není tak, že bychom doháněli nějaký trend v oblasti legislativy nebo běžného fungování. Ty trendy jsou stejné jako v jiných oborech, hlavní hype je teď umělá inteligence. Máme různé boot campy a konečně do našich hlavních auditních softwarů vstupuje umělá inteligence ve velkém. Ale samozřejmě z toho plyne i riziko, kdy si AI občas vymýšlí. Takže určitě plno práce ušetří a plno práce zase nadělá, protože ji člověk musí kontrolovat a dávat si pozor, protože z toho lezou někdy nebezpečné věci. Zkrátka dobrý sluha, zlý pán. Na druhou stranu, nejsem tak depresivní a nemyslím si, že teď lidi nebudou mít práci. Přežili jsme plno jiných věcí. My jsme byli jeden z prvních ročníků, co při nástupu dostal vlastní notebooky. A to byla sakra změna, protože předtím se vše dokumentovalo z velké části manuálně a dělaly se tam zelené a červené fajfky atp. A pak přišel mobil, přišel internet, zavádělo se ADC (audit delivery centrum, pozn. red.). To bylo vlastně velmi podobné jako dnes s AI, říkalo se: a jak teď budeme učit ty mladé, když se jednoduchá práce předá do ADC? No a taky jsme se to naučili. Já říkám, berte to tak, že ti mladí tu práci, co dnes vykonávají ADC, různá IT řešení nebo právě AI, stejně nechtěli dělat.

Nedávno ses ujal nové role Growth Leadera pro audit ve středoevropském regionu. Jaké sis na této pozici stanovil cíle?

Já bych si představoval, že to, co jsme dokázali v Čechách a na Slovensku, se nám podaří v celém regionu. A je to o tom zaměřit se na lokální trh, dostat se k velkým hráčům a zajímavým klientům. Protože to jednak posiluje pozici Deloitte jako uznávané autority v oboru, jednak lidi na takových klientech rádi pracují a je to i pro ně dobrá reference. Takže hlavním úkolem bude získávat velké lokální klienty. Dále bych chtěl trošku rozpohybovat tu partnerskou, direktorskou a manažerskou strukturu. Tím chci říct, že my jsme sice auditoři, jsme vlastně takoví účetní, poskytujeme odborné poradenství, ale pořád děláme byznys. A je strašně důležité si uvědomit, že každý nový klient přináší kariérní pozice a možnosti pro mladé, a i s tím musí firma pracovat a snažit se získávat nové zakázky. A za třetí se chci zaměřit na Assurance, kde je obrovský růstový potenciál, a já bych to chtěl trošku zaktivizovat, abychom se této oblasti věnovali a měli nejen super produkty, ale hlavně je byli schopni nabízet a prodávat klientům.

Na co se v nové roli nejvíc těšíš?

Já jsem měl tu pozici „PiCe“ velmi rád, to je fakt krásná pozice, byl jsem v kontaktu s lidmi, ale přece jen člověku už docházejí nápady. A teď, v nové roli, je to zase nové hřiště, jiný typ činností, kdy člověk spolupracuje s lidmi přes celou centrální Evropu, zase to koordinuje trochu jinak, vyžaduje to trochu něco jiného, takže to pro mě bude refresh pro mozek.

Vím, že to může znít jako klišé, ale máme skvělou firemní kulturu, lidi si pomáhají a po těch letech už jsou to často skutečně přátelé a vím, že se na ně můžu stoprocentně spolehnout. A to je k nezaplacení.

Davide, v Deloitte už pracuješ 27 let. Co je na této firmě tak zvláštního, že jsi nikdy nezatoužil jít někam jinam?

Upřímně, neplánoval jsem tady být takhle dlouho, když jsem v roce 1999 nastupoval. Ale mně se tady prostě zalíbilo. Nikdy nepřišla taková nabídka, která by to převážila. A fakt je ten, že jsem nikdy neměl pocit, že jsem 27 let na jedné pozici. Jak se tady člověk kariérně neustále posouvá, je to vlastně pořád něco jiného. Najednou vedeš tým, pak musíš začít prodávat, pak vedeš víc týmů, pak se staneš partnerem, pak přišla role vedoucího partnera a teď zase CE role. Prostě pořád je ta práce trošku o něčem jiném a to mně přijde hrozně super.