Kolik chyb se může skrývat v jednom výpočtu uhlíkové stopy? Na první pohled možná méně, než by se mohlo zdát. Zkušenosti z auditů však ukazují, že i společnosti s dobře nastavenými procesy opakovaně narážejí na stejné problémy bez ohledu na odvětví nebo velikost společnosti. Některé vznikají již při sběru dat, jiné při výpočtech, odhadech nebo při aplikaci metodických požadavků.

Jako auditoři údajů o emisích skleníkových plynů (GHG) pravidelně identifikujeme opakující se nedostatky při přípravě a výpočtech emisních dat. Vzhledem k rozsahu této problematiky jsme připravili sérii čtyř článků věnovaných nejčastějším chybám, se kterými se při auditech GHG reportingu setkáváme. V první části se zaměříme na čtyři oblasti, které patří mezi nejčastější zdroje nepřesností: emisní faktory, matematické operace, jednotky a odhady.

1. Emisní faktory

Použití nevhodných emisních faktorů je něco, s čím se během auditů setkáváme prakticky vždy. Výběr nesprávného faktoru z databáze, chyba při přepočtu faktoru na jiné jednotky nebo použití zastaralých hodnot namísto nejnovějších publikovaných údajů – to jsou chyby, které mohou zásadně ovlivnit výslednou uhlíkovou stopu.

Typickým příkladem zastaralých emisních faktorů jsou národní emisní faktory pro nakoupenou elektřinu. Ty se každý rok mění v závislosti na aktuálním energetickém mixu dané země a mohou zkreslit emise Scope 2 často až o 10 %. Obecně je u emisních faktorů důležité zajistit, aby pocházely ze spolehlivých zdrojů (např. IEA, EEA, DEFRA, AIB, národní inventarizační zprávy apod.), byly geograficky relevantní a konzistentně používané v rámci celého reportu.

Při výběru emisního faktoru se společnosti mohou řídit následujícím kontrolním seznamem:

• pochází z důvěryhodného zdroje,
• je použita nejnovější verze databáze daného zdroje,
• faktor geograficky odpovídá vstupním datům (např. spotřeba elektřiny v ČR je spojena s emisním faktorem pro spotřebu elektřiny v ČR),
• faktor je uveden ve správných jednotkách,
• metodika je v souladu s požadavky GHG Protocolu nebo normy ISO 14064-1:2018.

2. Matematické operace

Nesprávné vzorce, nejednotné zaokrouhlování nebo chybné konverze vstupních dat patří mezi časté problémy při samotném výpočtu uhlíkové stopy. Při zaokrouhlování je nutné brát v úvahu jak vstupní data a emisní faktory, tak i výslednou uhlíkovou stopu.

Zaokrouhlování samotných emisních faktorů, které se na první pohled může jevit jako zanedbatelné a se kterým se setkáváme poměrně často, může vést ke kumulativním odchylkám, které se v konečném výsledku projeví jako významné.

V oblasti výpočtů a konverzí může společnost výrazně snížit riziko chyb zavedením několika praktických opatření, například standardizací metodiky výpočtů napříč celou firmou, využitím automatizovaných výpočetních nástrojů nebo zavedením kontrolních mechanismů založených na principu kontroly více osobami.

3. Jednotky

Záměna nebo nesprávný přepočet jednotek je dalším častým zdrojem chyb. Jednoduchým příkladem je situace, kdy si společnost vypočítá konečné emise, ale výsledek označí nesprávnou jednotkou (např. místo tCO₂eq uvede kgCO₂eq).

Taková chyba může vést k podhodnocení nebo nadhodnocení emisí o tři řády, tedy až tisícinásobně. Právě tyto zdánlivě jednoduché administrativní chyby často způsobují větší odchylky než nesprávný výběr emisního faktoru nebo chybná matematická operace.

Správné používání a konzistentnost jednotek jsou proto klíčové pro přesné výpočty. Společnosti mohou riziko těchto chyb významně snížit zavedením odpovídajících validačních kontrol nebo automatizací přepočtů, například prostřednictvím standardizovaných šablon převádějících jednotky.

4. Odhady

Odhady jsou nedílnou součástí GHG reportingu a ve většině společností se jim nelze zcela vyhnout. Často vznikají v situacích, kdy ke dni přípravy reportu nejsou k dispozici všechna podkladová data nebo když společnost potřebuje začít s přípravou reportu ještě před ukončením vykazovaného období, a část dat (například za poslední jeden až dva měsíce) proto musí být odhadnuta.

Nejčastější chybou bývá způsob, jakým jsou odhady aplikovány. V praxi se setkáváme s tím, že metodika odhadování není harmonizována napříč jednotlivými aktivitami, entitami nebo scope kategoriemi, přestože jsou obdobné situace odhadovány různými způsoby.

Časté jsou také odhady, které nedávají logický ani provozní smysl. Příkladem je lineární rozpočítání spotřeby tepla do celého roku, přestože je spotřeba přirozeně výrazně ovlivněna sezónností.

Významným zdrojem chyb bývá rovněž používání neaktuálních historických údajů bez zohlednění provozních změn, jako jsou změny objemu výroby, obsazenosti budov, počtu zaměstnanců nebo dalších faktorů, které mohou spotřebu ovlivnit.

Pro snížení rizika je vhodné zavést jednotnou metodiku odhadování, zdokumentovat všechny předpoklady a pravidelně zpětně vyhodnocovat přesnost odhadů po získání skutečných dat.

Věděli jste, že…?

Výroba elektřiny je ve srovnání se svým podílem na celkové spotřebě energie mimořádně emisně náročná.

Elektřina představuje přibližně 20 % konečné spotřeby energie, ale podílí se na více než 40 % emisí CO₂ pocházejících z energetického sektoru. To ukazuje, jak důležité je přesné vykazování emisí skleníkových plynů. Protože významná část emisí vzniká právě v energetice, mohou i relativně malé chyby ve výpočtech nebo vykazování emisí v tomto odvětví významně ovlivnit nejen celkovou uhlíkovou stopu energetického sektoru, ale následně také vykazované emise odběratelů elektřiny v kategoriích Scope 2 a Scope 3.

Vyhnout se nejčastějším chybám je důležitým předpokladem pro hladký průběh reportingu uhlíkové stopy, úspěšné ověření vykazovaných údajů a důvěryhodnou komunikaci výsledků.

Pokud řešíte výpočet uhlíkové stopy, přípravu reportingu podle ESRS nebo ověření vykázaných emisí, náš tým vám rád pomůže najít praktická a efektivní řešení. Neváhejte se na mě obrátit s jakýmikoli dotazy.