Při posuzování nároku na osvobození dividend od srážkové daně mohou hrát roli i další transakce v rámci skupiny, nejen činnost společnosti, která dividendy přijímá. Vyplývá to z rozsudku Soudního dvora EU („SDEU“) ze dne 15. října 2026 ve věci C‑203/25 (Neo Group), který upřesňuje výklad pravidla proti zneužívání práva obsaženého ve směrnici 2011/96/EU o mateřských a dceřiných společnostech („směrnice“).
Při splnění určitých podmínek směrnice umožňuje osvobodit dividendy od srážkové daně. Zároveň ale obsahuje pravidlo proti zneužívání, podle něhož lze osvobození odepřít v případě takové operace nebo sledu operací, které nejsou skutečné a jejichž hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů je získání daňové výhody odporující předmětu nebo účelu směrnice.
Zatímco dřívější judikatura se zabývala spíše případy „průtokových společností“ bez skutečné hospodářské činnosti, ve věci Neo Group byla situace odlišná. Pochybnosti o nároku na osvobození totiž vyvolával především širší řetězec transakcí v rámci skupiny, nikoli samotná činnost bezprostředního příjemce dividend.
Litevská společnost Neo Group vyplácela dividendy své kyperské mateřské společnosti Retal Industries a při jejich výplatě uplatnila osvobození od srážkové daně.
V rámci restrukturalizace skupiny došlo ke změně vlastnické struktury. Nově založená kyperská společnost PPH odkoupila podíly v Retal Industries od společnosti se sídlem v Belize s tím, že úhrada kupní ceny byla odložena do roku 2027. Pohledávka na její zaplacení byla následně postoupena fyzické osobě ovládající celou skupinu.
Retal Industries postupně vyplácela dividendy společnosti PPH a prostřednictvím dalších transakcí (zejména půjček, postoupení pohledávek a zápočtů) se prostředky původně pocházející z dividend dostávaly až ke konečnému vlastníkovi skupiny a byly využívány k vypořádání závazku PPH zaplatit kupní cenu.
Podle litevské daňové správy představoval tento řetězec transakcí účelové uspořádání, jehož cílem bylo získat daňovou výhodu v podobě osvobození dividend od srážkové daně v Litvě. Daňová správa proto společnosti Neo Group osvobození odepřela a doměřila jí srážkovou daň.
SDEU v rozsudku upřesnil, jaké okolnosti mohou daňové orgány zohlednit při posuzování možného zneužití práva v souvislosti s osvobozením dividend od srážkové daně. Z rozhodnutí vyplývají tyto hlavní závěry:
Osvobození dividend od srážkové daně lze podle SDEU odepřít i tehdy, pokud mateřská společnost vykonává skutečnou hospodářskou činnost a je skutečným vlastníkem dividend. Při posuzování možného zneužití je totiž třeba zohlednit i další transakce v rámci skupiny, které mohou být součástí účelového uspořádání směřujícího k získání daňové výhody, které odporuje předmětu nebo účelu směrnice.
Na možné zneužití může poukazovat skutečnost, kdy v rámci skupiny postupně dochází k převodům stejných nebo podobných částek. Roli přitom mohou hrát i převody rozložené do delšího období, nikoli jen ty uskutečněné bezprostředně po výplatě dividend. Samotná podobnost částek ani časová návaznost převodů nicméně k prokázání zneužití nestačí a správce daně musí posoudit všechny okolnosti konkrétního případu.
Správce daně se v rámci svého posouzení nemusí omezit pouze na transakce uskutečněné ve státě společnosti vyplácející dividendy. Může zohlednit také transakce v zahraničí, a to jak před výplatou dividend, tak po ní. Relevantní může být rovněž daňová výhoda získaná konečným vlastníkem skupiny. Není tedy rozhodující, ve kterém státě nebo v jaké fázi řetězce tato výhoda vznikla.
K odepření osvobození není nutné prokázat, že společnost vyplácející dividendy o zneužívajícím uspořádání věděla. Postačí prokázat, že o něm věděla nebo mohla vědět alespoň jedna ze společností zapojených do řetězce transakcí nebo osoba, která z něj získala konečnou daňovou výhodu.
Při aplikaci osvobození dividend od srážkové daně by společnosti neměly spoléhat pouze na prokázání skutečné hospodářské činnosti mateřské společnosti a jejího postavení skutečného vlastníka dividend. Rozsudek ukazuje, že pozornost je vhodné věnovat také širšímu uspořádání v rámci skupiny, především pak ekonomickým důvodům jednotlivých transakcí a jejich vzájemné návaznosti. Zejména v případě skupinových restrukturalizací, převodů pohledávek nebo vnitroskupinového financování je proto vhodné mít náležitě zdokumentované hospodářské důvody (valid commercial reasons) jednotlivých transakcí.
Současně je však třeba zdůraznit, že složitější skupinová struktura, následné převody prostředků ani daňová výhoda konečného vlastníka samy o sobě neznamenají zneužití práva. Tyto okolnosti sice mohou být relevantní pro posouzení jednotlivých uspořádání, ale důkazní břemeno nadále nese správce daně, který musí na základě všech relevantních skutečností prokázat splnění podmínek pro odepření osvobození.
Právě posouzení konkrétních okolností bude rozhodující i ve věci Neo Group. SDEU totiž sám neurčil, zda v tomto případě ke zneužití práva skutečně došlo, a tuto otázku ponechal předkládajícímu orgánu.
Tato aktuální judikatura nám ukazuje, že si jako plátci daně v jednání s finančním úřadem již nevystačíme s pouhým potvrzením skutečného vlastníka příjmu, ale při případné kontrole budeme muset být připraveni vysvětlit, že jsme se nestali součástí řetězce transakcí, které naplňují znaky zneužití práva, což dává praktické rovině výplaty dividend úplně jiný rozměr.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
