V nedávné době došlo k významnému posunu ve vztahu k výkladu pravidel pro distribuci vlastních zdrojů kapitálových společností. Změna nastala v otázce použitelnosti řádné účetní závěrky pro rozhodování o rozdělení zisku po uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty od konce účetního období pro její schválení valnou hromadou. Nově se dovozuje, že rozdělovat na základě řádné závěrky lze i po více než 6 měsících od uplynutí účetního období.

Výše uvedený přístup nikdy neplynul z dikce zákona, ale za dob dnes již neplatného obchodního zákoníku byl dovozen v judikatuře. Nejvyšší soud dovodil, že lhůta pro svolání řádné valné hromady ke schválení řádné účetní závěrky je též nejzazší lhůtou, ve které účetní závěrka může podávat reálný obraz účetnictví, a tedy ve které na jejím základě mohou akcionáři kvalifikovaně rozhodovat o rozdělení zisku. Tento závěr, byť kritizovaný, se prosadil do praxe.

Po účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích nadále nebylo jasné, jestli se výše zmíněný soudní výklad prosadí i pro nové právo. Stejně jako řada dalších nevyjasněných otázek i tato se diskutovala poměrně dlouhou dobu, nicméně odborná právnická veřejnost dospěla k závěru, že v novém právu se tento přístup neprosadí. Hlavním argumentem je doplnění pravidel pro výplatu vlastních zdrojů o test insolvence, který obchodní zákoník nevyžadoval.

Vedle limitů pro rozdělování vlastních zdrojů obsažených v úpravě společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti zákon o obchodních korporacích zakotvil i „zlaté“ pravidlo ve vztahu k samotné výplatě, která je plně v kompetenci statutárních orgánů. Je jím zmiňovaný insolvenční test. Zákon odkazuje na definici úpadku podle insolvenčního zákona. V praxi to znamená, že statutární orgán by měl provést ekonomickou úvahu a odpovídající kalkulaci předtím, než zajistí vyplacení prostředků společníkům.

Závěrem lze tedy shrnout, že rozhodnutí o rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů na podkladě řádné účetní závěrky schválené valnou hromadou lze učinit i ve druhé polovině následujícího účetního období bez obav, že se prosadí starší judikaturní výklad. Zákon nijak nezakazuje, a přípustné je tedy rozhodovat o naložení se ziskem i opakovaně, a to až do skončení následujícího účetního období. Z pohledu statutárních orgánů je nicméně vždy na místě naplnění zákonných požadavků na distribuci i provedení insolvenčního testu před samotnou výplatou adekvátně dokumentovat.

Blíže se tomuto tématu budeme věnovat na našem pravidelném webcastu, včetně jeho dopadů a doporučení pro praxi.

Článek je součástí zpravodaje dReport – červen 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky