Na úvod je potřeba vždy vymezit, co je vysvětlovaná proměnná ve výkazu o peněžních tocích – tedy rozhodnout, které položky z rozvahy lze považovat za peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty (dále jen „PP/PE“), jejichž pohyb za hodnocené období výkaz vysvětluje. Například vázané bankovní účty typicky nesplňují definici PP/PE kvůli nemožnosti s finančními prostředky na takovém účtu disponovat v krátkém čase (3 měsíce). Pohledávka může někdy splňovat podmínky pro PP/PE, a byla by tudíž vysvětlovanou položkou. Jindy bude cashpooling představovat zdroj zhodnocení volných prostředků (a pak by byl prezentován v investiční části cash flow) nebo se může jednat o složku pracovního kapitálu (sledovanou v provozním cash flow). Podobně závazek v cashpoolingu může být složkou pracovního kapitálu nebo půjde o závazek z financování účetní jednotky. Splnění podmínek definice PP/PE je kritické pro celý výkaz a musí být vyhodnoceno s jistotou.

Druhým zásadním rozhodnutím v procesu sestavení výkazu o peněžních tocích je volba metody sestavení provozní části cash flow – přímé nebo nepřímé. Zatímco přímá metoda rozdělující jednotlivé platby přijaté i poskytnuté je přesnější, v praxi je s ohledem na nižší pracnost více využívána nepřímá metoda, která vychází z výkazu zisku a ztráty, resp. z hospodářského výsledku před zdaněním upraveného o nepeněžní operace, změnu stavu pracovního kapitálu a s přihlédnutím k přetříděním peněžních toků do jiných částí cash flow (investiční nebo finanční činnost) a k samostatně vykazovaným titulům (platba daně z příjmů právnických osob apod.). Z důvodu častějšího použití v praxi se zaměříme právě na nepřímou metodu v provozní oblasti.

Třetím rozhodnutím je stanovení položek pasiv – závazků, které představují financování společnosti,  jejichž změna (čerpání i splácení) je prezentována v rámci finanční činnosti. Jde typicky o různé půjčky a úvěry, bankovní i nebankovní, například ve skupině, případně již zmíněný cashpooling. Položky, které nebudou prezentovány ve finanční činnosti, budou součástí pracovního kapitálu. U dlouhodobých titulů půjček a úvěrů je finanční charakter obvykle bez pochyby, u krátkodobých titulů nebo revolvingu může vyžadovat hlubší zamyšlení.

V podobném duchu je potřeba vyhodnotit, jak bude v cash flow zohledněno časové rozlišení v aktivech a pasivech, s přihlédnutím k významnosti. Pokud například uvážíme, že v aktivech jsou komplexní náklady příštích období (KNPO), půjde o položky podobné svým charakterem dlouhodobému majetku: výdaj na KNPO je v jiném období než náklad (amortizace KNPO do výsledovky). Podobně v pasivech mohou být dle povahy činnosti účetní jednotky obsaženy výnosy příštích období – půjde v takovém případě vždy o pracovní kapitál, nebo třeba o financování? Cyklus realizace výnosů příštích období může být dlouhý i několik let.

Když se účetní profesionál pustí do sestavování výkazu cash flow, využívá k tomu často softwarové řešení nebo nejrůznější vzory – nástroje dostupné u auditorských a poradenských firem. V případě softwarem navrženého řešení nebo při využití polo-automatizovaného vzoru může nastat problematický moment, kdy není zřejmé, jaký algoritmus výpočtu peněžních toků a zahrnování jednotlivých položek z rozvahy nebo obratové předvahy daný software nebo nástroj používá. Nelze rovněž spoléhat na to, že software či nástroj sestaví cash flow bezchybně nebo bez nutnosti „jemnějšího ladění“. Tedy je potřeba návrh cash flow podrobit kritickému úsudku, kontrole a provést nezbytné doplňující úpravy.

Doplňující úpravy budou nejčastěji souviset jednak s nepeněžními operacemi ve výsledovce, resp. jejich meziroční změnou stavu, jednak se změnou stavu závazků vztahujících se k pořizovanému dlouhodobému majetku (nezaplacené investiční faktury) a také budou souviset s návazností na případné úpravy provedené při sestavování cash flow v minulém období. Některé skutečnosti nelze vyčíst pro potřeby sestavení cash flow přímo z výkazů nebo z přílohy účetní závěrky. Zatímco některé nepeněžní operace je relativně snadné pro cash flow zjistit a vyčíslit (změna stavu rezerv, opravných položek), jiné bude potřeba více analyzovat a bude nutné jít do detailů v účetnictví (např. nerealizované kurzové rozdíly, ocenění nerealizovaných derivátů apod.). Neuhrazené závazky z investiční výstavby bude nejvhodnější zjistit typicky ze saldokonta. Tyto jsou zároveň příkladem, kdy se nezřídka zapomíná na návaznost na úpravu, která se provedla při sestavování cash flow v minulém roce (tj. když byly v rámci výpočtu výdajů na pořízení dlouhodobého majetku vyloučeny v minulém roce nezaplacené investiční faktury, tak pokud byly tyto v běžném období uhrazeny, musím je do výdajů v cash flow letos naopak zahrnout).

Další specifické otázky vznikají, pokud je cash flow za období po přeměně, zejména po fúzi nebo naopak odštěpení, při kterém jsou získány nebo naopak odštěpeny PP/PE na počátku účetního období nebo v jeho průběhu. Výkaz pak obsahuje v úvodu samostatné řádky, které pohyb takových PP/PE zachytí.

Složitějším oříškem může být sestavení cash flow v konsolidované účetní závěrce. V současnosti nejde o povinný výkaz, ale zatím neschválený návrh nové účetní legislativy ho zavádí jako povinný výkaz v rámci konsolidované účetní závěrky. Pokud sestavení takového výkazu není při konsolidaci podporováno samotným konsolidačním softwarem a je řešeno spíše skrze údaje obsažené v reportingovém balíčku, bývá vhodné zaměřit pozornost při získávání informací od účetních jednotek zahrnutých v konsolidaci na externí položky – platby externím subjektům a inkasa od externích subjektů (dodavatelé, odběratelé, banky, finanční instituce apod.), protože ty pak v konsolidaci zůstávají a tvoří jádro konsolidovaného výkazu cash flow.

Šedá je teorie, zelený strom života. Neváhejte se na nás proto obrátit s otázkami k přehledu o peněžních tocích (cash flow).