Novelou zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní byla v loňském roce v České republice zavedena nová vykazovací povinnost v rámci mezinárodní výměny informací, tzv. Country by Country Reporting. Ta ukládá povinnost skupině podniků s konsolidovanými celosvětovými příjmy nad 750 mil. EUR zveřejnit daňovým správám na roční bázi výkaz – tzv. Zprávu podle zemí – shrnující finanční informace o této skupině. Zprávu, která je následně předmětem automatické výměny informací mezi jednotlivými státy, má povinnost za celou skupinu podniků sestavit zpravidla nejvyšší mateřská společnost a vykázat jí daňovému úřadu ve svém státě rezidence.

První Zprávy dle zemí byly skupinami podniků v ČR a ve spolupracujících zemích poprvé vykazovány nejčastěji v prosinci 2017, a to za zdaňovací období roku 2016. Protože se však podávání výkazů vždy řídí legislativou dané země, termíny i dotčená zdaňovací období se mohou různit.

Seznam jurisdikcí, se kterými je pro Českou republiku automatická výměna informací aktivní, byl zveřejněn v únorovém Finančním zpravodaji (2/2018). K první výměně Zpráv podle zemí mezi těmito jurisdikcemi by mělo dojít v červnu 2018. Od tohoto data budou mít daňové správy k dispozici další nástroj k monitorování nadnárodních skupinových transakcí.

V rámci Zprávy podle zemí musí nadnárodní skupiny podniků zveřejnit především následující informace:

• V jakých zemích (jurisdikcích) skupina působí.
• Jakých výnosů dosahuje skupina v jednotlivých zemích se spřízněnými a nespřízněnými osobami.
• Jaké jsou výsledky hospodaření skupiny v jednotlivých zemích před zdaněním.
• Jak vysokou daň zde společnosti odvádějí.
• Jaká je výše základního kapitálu a počty zaměstnanců skupiny v jednotlivých zemích.
• Jak vysoká jsou hmotná aktiva jiná než peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty skupiny v jednotlivých zemích; apod.

Dále musí skupina vyjmenovat pro každou zemi jednotlivé entity, které v ní působí, a specifikovat povahu jejich podnikaní.

Jaký může mít výměna Zpráv dopad na české společnosti?

Dle našich indikací bude správce daně informace uvedené ve Zprávě podle zemí kombinovat především s informacemi získanými z přílohy k daňovému přiznání k převodním cenám a s dalšími jemu dostupnými údaji. Na základě těchto informací pak správce daně vytipuje rizikové subjekty resp. transakce, které mohou být podrobeny detailnějšímu zkoumání.

Za rizikové mohou být považovány různé kombinace vykazovaných skutečností, například vysoké platby za licenční poplatky, úroky či manažerské služby do zemí, kde mají společnosti nízký počet aktiv/zaměstnanců a zároveň vykazují vysoký zisk vs. nízkou míru zdanění. Další skutečností, která zajisté upoutá pozornost finanční správy, může být situace, kdy výrobní závody skupiny (u kterých je možné předpokládat obdobnou činnost) vykazují v jednotlivých zemích při srovnatelném obratu různou míru ziskovosti, a to s ohledem na celkovou míru zdanění apod.

Pro eliminaci rizik doporučujeme společnostem, kterých se otázka Country by Country Reportingu týká, aby věnovaly Zprávě podle zemí dostatečnou pozornost. Pokud jí nemají k dispozici, aby si ji vyžádaly ze skupiny s dostatečným předstihem a ověřily uvedené informace. Doporučujeme provést analýzu reportu „pohledem finanční správy“ – aneb jak mohou uvedené údaje na finanční správu působit a jaké další otázky mohou případně vyvolat.

Následně doporučujeme posoudit závěry analýzy v kontextu podkladů, které společnost v případě daňové kontroly použije k prokazování cenotvorby u skupinových transakcí, resp. s dokumentací převodních cen, má-li ji k dispozici. Z takové revize mohou vyplynout případné oblasti k diskuzi se skupinou, která může některé otázky objasnit, případně dodat dodatečné podklady či danou situaci včas řešit. Takové jednání by mělo rozhodně proběhnout dříve, než přijde finanční úřad na kontrolu.

Článek je součástí zpravodaje dReport – červen 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky