Co je gró vašeho podnikání, co se skrývá pod názvem CityZen?

Zhruba 12 až 15 let jsme vymýšleli technologii, která dokáže vyrobit oblečení z přírodních materiálů a má zajímavé a unikátní vlastnosti. Trvalo to dlouho, protože bavlna je živý materiál – je to něco jako víno. Podle toho, jak svítí sluníčko, vám ta bavlna naroste. Potřebovali jsme, aby ten efekt byl dlouhodobý, a ne že jeden rok funguje a druhý rok už je mizerný. Gró našeho podnikání je tedy to, že vyrábíme oblečení z přírodních materiálů, které děláme trochu chytřejší. Jedna z top vlastností je to, že zajišťujeme nešpinivost trika. Můžete se u oběda něčím polít nebo ušpinit a zároveň to hned setřít. Garantujeme také to, že na vás nebude vidět pot. I v létě se můžete například držet horních madel v autobusu.

Jaká je vlastně technologie? Jak přesně to triko funguje?

Technologie zajistí na oblečení nešpinivý efekt, z vnější strany je to triko vodoodpudivé a z vnitřní strany zachováváme savost, ale nedovolíme, aby ten pot byl na povrchu vidět. Spoustu lidí by napadla otázka, že je tam asi nějaká membrána, že je to neprodyšné. My říkáme, že tam membrána není, je to standardní bavlněné tričko. A když ho dáte proti světlu, je normálně průhledné.

Takže triko, jak říkáte, je prodyšné? Pokud se člověk v létě potí, nebude se v něm takzvaně vařit?

Ne, je to standardní bavlněné triko v gramáži od 135 až 180 a u polokošilí pracujeme s váhou na metr čtvereční 220 až 250 gramů.

Kdy přišla vlastně první myšlenka, kdy vás to celé napadlo? A hlavně proč?

Rádi říkáme, že tři kluci z Chrudimi něco před několika lety vymysleli a celé to vzniklo u piva. Trochu jsme se opili, u toho jsme se ušpinili a řekli si: „Hele, sakra, v 21. století nikdo nevymyslel oblečení, které bude chytřejší než doposud?“

A jaká byla největší překážka během vašeho podnikání? Předpokládám, že jste zkoušeli nejdřív něco vyvíjet, a ne vždy se to povedlo.

Nejtěžší bylo ustát tu bavlnu a tu různorodost. Dnes bavlnu nakupujeme z různých částí světa, takže nejtěžší bylo zvládnout tu technologii a pak uvěřit a rozhodnout se, že už je ten správný okamžik ukončit vývoj a jít na trh. V tomhle jsme byli sebekritičtí a byli jsme věčně nespokojení. Přiznám se, že zejména já. Říct si, že už to stačilo a že už s tím máme jít na trh, bylo opravdu složité. Těžké bylo dát do toho vlastní kapitál, protože vše je financované z vlastních zdrojů, nemáme investora. Zkrátka vzít úspory z rodinných rozpočtů a investovat je do té nejistoty, jestli to obstojí u zákazníka.

A povedlo se vám to podle vás?

Myslím si, že ano. CityZen jsme zapsali do rejstříku 1. září 2018. Začali vyrábět e-shop a odstartovali jsme první marketing. Začátkem roku 2019 jsme se přihlásili do startupové soutěže, kterou jsme 30. května 2019 vyhráli a stali se vítězi.

Jak tedy hodnotíte růst firmy, když srovnáte její úplný začátek a to, kde je teď? Čekal jste ho nebo je pro vás takový růst vlastně překvapením?

Takový růst jsme nečekali, zejména první dva roky. Pak jsme šli do televizní kampaně a skvělému výsledku jsme šli naproti. Měli jsme ohromný strach, protože to stálo nemalé peníze, ale věřili jsme, že to dopadne dobře. A ono se to stalo.

Výhody trika CityZen

• Není vidět pot
• Odolá špíně
• Silně saje a rychle schne

Máte spočítáno nebo alespoň tušíte, kolik nezdařených pokusů bylo před tím, než jste šli s kůží na trh?

Třeba 200. Bylo totiž spoustu slepých uliček. Já si z toho dělám srandu, ale když se tři chlapi rozhodnou dělat oblečení, tak to nevěští nic dobrého.

Ale nakonec to dobře dopadlo. V té hospodě jste dali dohromady dobrý nápad.

Ano, dopadlo to skvěle. Já osobně jsem strojař, druhý kolega je ekonom a třetí technolog. Takže už jen hádky o tom, jaké budou první tři startovací barvy, byly náročné.

A co byly první barvy?

Byla to tepláková modrá, šedivá a vínová. Takže nic moc barvy.

To jsou dobré barvy, ne?

Já v té době nosil pestřejší barvy. Říkal jsem, že svět je pestřejší. Ještě s vědomím, že 80 % textilu nakupují ženy. A my v té době ještě vůbec neměli ženský sortiment, takže jsme to od žen pěkně schytali.

Takže nejdřív jste se zaměřovali pouze na pánské střihy a ty dámské přišly později?

Začínali jsme s jedním pánským trikem ve třech barvách. Pak jsme přidali pánské polokošile a pak teprve po roce přišel dámský sortiment. Ženy jsou prostě složitější.

Jak to prakticky vlastně funguje – můžu triko dát do pračky a starat se o něj běžným způsobem?

Můžete to prát normálně v pračce i s ostatním oblečením, jen nedoporučujeme sušičku, ale spoustu klientů to do sušičky dává a přežije to.

Kde je ta pomyslná hranice té zátěže, když se něčím poleji? Problematické je například červené víno. Kde je ta hranice toho, že to triko to už nesnese?

Zkoušeli jsme různé věci. Přežilo to i savo. Ale to savo je hrozně jednoduché – záleží totiž na viskozitě. Tekutá věc prostě steče, takže kdybych na sobě měl červené víno, tak to není problém. Pokud se ale poleji medem, tak to nesteče, protože je lepivý a musel bych to polít vodou a pak to utřít.

A limit potu je kde?

Ta technologie je postavená na tom, že do poloviny stěny trika vlhkost pustíme a do poloviny ne. CityZen se jmenujeme proto, že slovem „city“ říkáme, pro koho to je určené. Pro městské aktivní lidi – aktivní v práci, v hobby, v životě, ve výchově svých dětí. A nechceme to spojovat s funkčním prádlem na aktivní sport. Pokud si někdo vezme naše oblečení, vezme si na to batoh a v třiceti stupních půjde na Sněžku, tak se s největší pravděpodobností pot začne proznačovat – neboli objevovat na oblečení. Ale bude to o moc méně než na obyčejném triku. A méně smradlavé.

Proč tedy nevyrábíte oblečení pro miminka, která se neustále něčím zašpiní?

Všechna „bodýčka“ jsou bílá nebo z nevýrazné barvy. Je to z důvodu, že se u nich dělá speciální test na lidské sliny, kdy ten oděv dáte na několik hodin do roztoku. Ten sliny simuluje a když to jde do rozboru, nesmí tam nic zůstat. Sliny jsou totiž poměrně agresivní, pomáhají nám trávit. A žádná firma na světě nezvládne zafixovat barvu na bavlně takový způsobem, aby garantovala, že se miminku nedostane nic do organismu, jakmile začne žmoulat rukáv. Z toho důvodu jsou „bodýčka“ s minimálním množstvím barvy a minimálním množstvím chemikálií. Navíc je ta naše technologie drahá a nedávalo by to smysl, za měsíc by z toho dítě vyrostlo a potřebovalo by další.

Chápu. Pojďme na covidové období, pocítili jste ho ve vašem podnikání, zbrzdil váš růst?

Tak jako řadě firem se nám během 48 hodin zastavil obchod. Balancovali jsme, co a jak. Tak jsme začali šít roušky, potažmo respirátory. Bylo to zajímavé, byly jsme jedna z mála firem, která zvládla zajímavou antibakteriální úpravu na bavlněné roušce. A Státní zdravotní ústav, který naše bavlněné roušky testoval, z toho byl až v šoku, co to vše umí. Ale pak přišlo nařízení, že budou pouze respirátory a tím jsme to zabalili.

Co se stalo potom, museli jste s podnikáním přestat?

Pak se byznys standardně rozjel a jako řada firem to zpětně hodnotíme jako pozitivní. Minimálně jsme se tam naučili antibakteriální úpravu, kterou jsme aplikovali na spodní prádlo a dětské oblečení, naučili se online meetingy a dělat rozhodnutí rychle.

A co krize energetická?

To je větší výzva. Výroba textilu je energeticky náročná, potřebujete spoustu páry a spoustu tepla. V Polsku nebo v jiných zemích udělaly vlády opatření na ochranu podniků, u nás se to nestalo a je to škoda. Samozřejmě jsme nechtěli zdražovat, takže jsme si museli ukrojit kus ze své marže, ale nakonec jsme stejně byli donuceni o 100 korun zdražit.

Co vaše světové ambice, jak si vedete v tomto směru?

Myslíme si, že máme světový produkt. Ve světě konkurenci máme, i když to dělá malinko jinak. V té kombinaci savosti a nešpinavosti jsme jediní na světě, ale vůči té expanzi máme respekt a úplně netlačíme na pilu. Myslíme si, že minimálně v Česku a Slovensku máme velkou příležitost. Západní trhy jsou trhy náročné a budovat úplně nový segment oblečení v zahraničí je velmi těžké a finančně náročné.

Přečtěte si na našem blogu i další příběhy českých firem, které byly v letošním ročníku programu Deloitte Technology Fast 50 úspěšné.