Zavařili jste okurky do sklenice, ve které jste předtím pořídili med? Chodíte pro oběd s vlastní krabičkou, kompostujete, z tvrdého chleba namelete strouhanku či po koupání využijete vodu na zalévání a toaletu? Pokud jste se v některé z těchto aktivit našli a nepřijde vám na nich nic světoborného, pak vězte, že uplatňujete principy cirkulární ekonomiky (CE).
Tento abstraktní termín totiž v běžném životě znamená návrat k zásadám, kterými se lidé řídili celá staletí, ač se tak dělo většinou z důvodu nutnosti, a nikoliv dobrovolné skromnosti. Ty spočívaly v opakovaném využívání věcí, pořizování nové věci až po odsloužení té původní či šetření zdroji a neplýtvání. Lidé tak nevědomky udržovali hodnotu produktu v oběhu co nejdéle a vytvářeli mnohonásobně méně odpadu, než je tomu nyní, což jsou právě základní principy oběhového hospodářství.
Surovinová krize a změna klimatu
Schéma vytěžit, vyrobit, rychle spotřebovat a vyhodit je výdobytkem až naší moderní konzumní společnosti. Stále převládající lineární ekonomika přivedla svět na pokraj surovinové krize, kdy více než 90 % všeho, co z planety čerpáme, končí znehodnoceno jako odpad. Za pouhých 50 let se celosvětové využití materiálů téměř zčtyřnásobilo a překonalo růst populace. V roce 1972, kdy byla zveřejněna zpráva Limity růstu, jich svět spotřeboval 28,6 miliard tun. Do roku 2000 spotřeba vzrostla na 54,9 miliard tun a od roku 2019 přesáhla neuvěřitelných 100 miliard tun. Tempo naší spotřeby se navíc neustále navyšuje, tak jako se zvyšuje produkce odpadu, emise uhlíku (70 % všech globálních emisí skleníkových plynů souvisí se zpracováním materiálů, produkcí a používáním výrobků) a celkové negativní dopady na životní prostředí. Jako lidstvo jsme se dostali na takový okraj propasti, že aktivity, jako je zavařování do již použitých sklenic, nás samy o sobě již nezachrání. Jediná cesta je transformace celého ekonomického modelu.
Ač se celosvětový podíl cirkularity dokonce zhoršil (z 9,1 % v roce 2018 na 8,6 % v roce 2020), na mnoha místech planety se již začíná odehrávat kýžená mentální proměna v podobě důrazu na přechod na oběhové hospodářství. Pozitivním příkladem může být Česká republika, kde míra návratnosti materiálů zpět do oběhu dosahuje úctyhodných 14 %. Hybatelem jsou alarmující zprávy od odborníků varující před nedostatkem přírodních surovin, klimatickou změnou či mizející biodiverzitou. Svoji roli hrají i rostoucí ceny materiálů a energií či zájem zejména mladé generace o otázky životního prostředí. V neposlední řadě ke změně nutí lokální a evropská legislativa společně s celosvětovými závazky, jako je např. Pařížská dohoda a cíl udržet nárůst globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a snažit se, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.
Co se týče prevence vzniku odpadu, až 90 % environmentálního dopadu produktu je determinováno již při samotném designu. Z tohoto důvodu se zavádí tzv. ekodesign, který lze definovat jako systematický proces návrhu a vývoje produktu, který vedle klasických funkcí klade důraz i na minimalizaci dopadu produktu na životní prostředí během jeho celého životního cyklu.
Cirkulace produktů a materiálů znamená snahu o udržení materiálu v co nejvyšší kvalitě v uzavřeném cyklu, ať už v podobě samotného produktu (znovupoužití), jeho komponentů či suroviny (recyklace/upcyklace), které mohou být opětovně využity ve výrobě a ušetří tzv. „virgin“ materiál. Uzavřené cykly rozlišujeme na technické a biologické. V technických cyklech kolují materiály, které jejich uživatelé během používání nespotřebovávají, jedná se např. o kov, dřevo či plast, a které mohou být znovu použity, opraveny či zrecyklovány. Naproti tomu v biologických cyklech koluje pouze biodegradabilní materiál, a to ideálně skrze kompostování či anaerobní rozklad.
Poslední neméně důležitý pilíř CE se věnuje obnově přírody. Při přechodu na oběhové hospodářství bude potřeba méně nerostných surovin a tím pádem méně půdy nutné pro provoz dolů a lomů. Cíl CE je ten, aby půda byla využívána pro regenerativní zemědělství a obnovitelné zdroje energie spíše než pro těžbu surovin.
Oběhové hospodářství ale přináší slibné výsledky i na makroekonomické úrovni. Přechod od lineární k CE znamená posílení konkurenceschopnosti Evropy, snížení závislosti na dovozu primárních surovin, ušetření nákladů či vytvoření nových pracovních míst, čehož si jsou odpovědné instituce EU dobře vědomy, a proto přišly s klíčovými dokumenty podporujícími tuto ekonomickou transformaci – za všechny zejména Akční plán pro cirkulární ekonomiku a Green Deal, jež jsou následně promítány do lokálních jurisdikcí.
Cirkulární ekonomika v praxi
Česká republika patří mezi nejvíce industriální země EU (až 65 % emisí CO2 pochází v rámci průmyslu EU ze zpracování základních čtyř materiálů, kterými je ocel, plasty, hliník a cement. Za pozornost stojí i výroba plastů) a tím i k největším emitentům CO2. Mezi odvětví s velkou zátěží nicméně spadá i zemědělství, stavebnictví, oděvní průmysl apod. Aplikováním konceptu CE v průmyslu lze snížit emise až o polovinu a výrazně ušetřit finanční výdaje.
Jednou z cest, jak se k těmto cílům přiblížit, je cirkulární zadávání
Cirkulární zadávání oproti běžnému veřejnému zadávání neklade důraz výhradně na cenu dodávky, ale na ušetření nákladů v dlouhodobém horizontu, a to skrze:
Rádi vám pomůžeme
Uvedená řešení lze aplikovat i bez cirkulárního či jinak zodpovědného zadávání, důležité je správné provedení, aby se předešlo greenwashingu, na což v Deloitte klademe velký důraz. Obraťte se na nás a pomůžeme vám s výpočtem životního cyklu produktu LCA, odpadovým skenem, zmapováním vašeho dodavatelského řetězce či nastavením cirkulární strategie. Prospějete nejen planetě, ale pomůžete tak i svému byznysu ušetřit náklady na surovinách a energiích.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
