Daň byla zavedena pro sladké nealkoholické nápoje s obsahem cukru více než 5 g na 100 ml obsahu tekutiny – zde tvoří daň 18 pencí (cca 5 Kč) za litr tekutiny. Pro nápoje přesahující 8 g cukru (např. Coca-Cola) na 100 ml obsahu tekutiny se uplatní dokonce 24 pencí (cca 7 Kč) na každý litr nápoje. Nová daň by měla podle odhadů zvýšit fiskální příjem až o 240 mil. liber (cca 7 mld. Kč) ročně, který by měl být následně distribuován na programy podpory fyzické aktivity a vyvážené stravy školáků. Britská vláda oznámila plán uvalení této daně již začátkem roku 2016, aby výrobci měli možnost snížit obsah cukru ve svých výrobcích. Podle propočtů tamního ministerstva financí způsobí zavedení daně snížení spotřeby až o 45 mil. kg cukru ročně ve slazených nápojích a v konečném důsledku dojde až u 50 % všech nápojů ve Velké Británie ke snížení obsahu cukru.

Uvedená daň se netýká výrobců sladkých potravin, jako jsou např. koláče a pečivo. Daň byla částí veřejnosti ve Velké Británii přijata jako správný krok, odpůrci argumentují jejím selektivním uvalením jen na omezenou složku problematické stravy a naopak volají po stimulaci ke konzumaci zdravé stravy jejím zlevněním.

Obdobně koncipovanou 10% daň zavedlo již v roce 2014 Mexiko, a to jako součást řešení problémů zvýšené obezity populace (statistiky uváděly, že až 70 % populace mělo nadváhu nebo obezitu). Rok po uvalení daně došlo ke snížení konzumace slazených nápojů o 12 %, nejvíce se na redukci podílely nízkopříjmové domácnosti. Závěry výzkumu též potvrdily, že snížení spotřeby slazených nápojů doprovázelo zvýšení konzumace nápojů, které dani nepodléhaly, především v podobě balené vody. Dalším úspěšným případem je situace v Maďarsku, kde po uvalení tzv. „fat tax“ došlo u 40 % výrobců k poklesu množství používaných nezdravých ingrediencí a prodej produktů kategorizovaných jako nezdravé poklesl o 25 %.

Statistici se shodují, že vliv zavedení těchto regulačních opatření se projeví až v dlouhodobém horizontu, a to ve snížení obezity a nemocí způsobených nadměrnou konzumací cukru. Maximálního ekonomického a medicínského efektu může dané opatření dosáhnout pouze v případě, že bude implementováno na úrovni celé EU např. v podobě směrnice nebo nařízení. V opačném případě se mohou některé státy dostat do obdobné pozice jako Dánsko, které obdobnou daň zrušilo v roce 2013, a to z důvodu, že Dánové na zdražení vybraných potravin a nápojů reagovali jejich nákupem v Německu a dalších okolních státech, čímž došlo k potlačení očekávaného zdravotního i fiskálního dopadu daně. Česká republika podle dostupných informací zatím se zavedením obdobné daně nepočítá.

Článek je součástí zpravodaje dReport – září 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.