Účastníci dlouhodobého investičního produktu mají možnost za své vklady nárokovat odpočet ze základu daně až do výše 48 000 Kč. Zákon dále umožňuje daňové osvobození příspěvků zaměstnavatele, a to až do roční výše 50 000 Kč. Tento roční limit však bude platit pro všechny produkty spoření na stáří, včetně těch existujících, jako je například penzijní připojištění se státním příspěvkem, doplňkové penzijní spoření nebo soukromé životní pojištění.

Nárok na odpočet bude nutné prokázat pomocí smlouvy o sjednaném dlouhodobém investičním produktu a potvrzením o výši příspěvku účastníka vydaným společností, která produkt poskytuje.

Aby byla zachována daňová podpora, musí k výplatě peněžních prostředků z DIPu dojít až po více než 10 letech od založení produktu, nejdříve však v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku.

Zákon též pamatuje na ostatní situace, jako je například zánik produktu. V případě, že bude produkt zrušen ze strany poskytovatele (např. úpadkem společnosti), daňová podpora může být zachována, ale pouze v případě, že vyplacené prostředky budou do jednoho měsíce reinvestovány do jiného DIPu.

V případě nesplnění podmínek bude třeba dodanit daňový odpočet, který byl čerpán v posledních 10 letech před výplatou, jakožto ostatní příjem dle § 10 ZDP. Současně případné příspěvky zaměstnavatele bude nutné dodanit jako příjmy ze závislé činnost dle § 6 ZDP. I zde platí, že dodanění se týká pouze příspěvků za posledních 10 let před výplatou, avšak upozorňujeme, že v případě dodanění příspěvků zaměstnavatele automaticky vzniká povinnost podat daňové přiznání.

Vedle daňové podpory přináší DIP také flexibilitu ohledně typu investic. V rámci nabídky konkrétního poskytovatele DIPu si účastník může sám zvolit, jestli své vložené prostředky investuje například do akcií veřejně obchodovaných společností, nástrojů peněžního trhu, ETF, nebo podílových fondů.

V rámci DIPu je při zachování daňových zvýhodnění, která jsou spojená s vložením prostředků, možné s jednotlivými tituly obchodovat a generovat kapitálové příjmy. Je však nutné si uvědomit, že pro tyto příjmy a transakce budou předmětem standardního zdanění.

Domníváme se, že tato skutečnost investování prostřednictvím DIPu zkomplikuje. Například může dojít k situaci, kdy účastník realizuje zisk z prodeje cenného papíru, který nebude daňově osvobozen. Účastník bude mít povinnost tento příjem dodanit, avšak pro tento účel nebude moci použít prostředky spojené s prodejem, neboť by extrakce těchto prostředků z DIPu vedla k ztrátě daňového zvýhodnění.

I v případě pasivního investování existuje v delším horizontu riziko, že ve spojitosti s kapitálovými příjmy, které jsou drženy v rámci DIPu, může účastníkovi vzniknout povinnost podat daňové přiznání. Jedná se zejména o situaci, kdy účastník investuje do titulů, jejichž kapitálové příjmy nepodléhají srážkové dani v ČR (tedy například dividendové akcie zahraničních společností). Pokud by například hrubá roční výše těchto zahraničních dividend překročila částku 20 000 Kč, účastník by svého zaměstnavatele již nemohl požádat o roční zúčtování a z titulu existence těchto dividendových příjmů by mu vznikla povinnost podat daňové přiznání.

Možnost se zabezpečit na stáří prostřednictvím DIPu je jistě vítaná alternativa k existujícím produktům. Účastníci by však měli patřičně zvážit výběr jednotlivých investic a mít v rámci investiční strategie na zřeteli, že i bez předčasného výběru peněžních prostředků může dojít k situaci, kdy jednotlivé transakce provedené v rámci DIPu ovlivní jejich daňovou situaci.