COVID-19  Deloitte živě 

Kolektivní imunizace vakcínami proti covid-19 je teď jedinou cestou z pandemie, shodli se přední čeští vědci

Přesně před rokem jsme sledovali zprávy z čínského Wu-chanu, které se pod vlivem masivního rozšíření koronaviru ocitlo v karanténě, a z dalších států, u nichž se během ledna postupně objevovaly první případy nákazy. Ani dalších 12 měsíců nepomohlo k tomu, aby se svět zmátořil, zbavil se restrikcí a začal zase normálně fungovat, ba naopak, přicházejí další vlny pandemie. Světlem na konci tunelu je plošná vakcinace, která už v minulosti vymýtila hned několik nákaz. Očkování proti covid-19 ale budí velké vášně. Některé z obecných mýtů proto vyvraceli přední čeští lékaři a vědci v rámci další debaty Neuron Online Clubu.

Odpírání vakcinace: fenomén dnešní doby

„Vakcíny jsou s námi 200 let, antivakcinační názory 150 let,“ připomněl profesor Julius Lukeš, ředitel Parazitologického ústavu Akademie věd a člen Vědecké rady Nadačního fondu Neuron v rámci online debaty, jejíž přenos se uskutečnil ve spolupráci s Deloitte. Proč ale dochází k odmítání vakcinace, když minulost ukázala, že proočkovanost populace dává smysl, protože se díky ní podařilo vymýtit spoustu závažných onemocnění?

Profesor Julius Lukeš má odpověď: „Mezi 40. a 80. lety minulého století bylo málo protestů proti vakcinaci, protože lidé měli tu bezprostřední zkušenost s tragédií chorob. Ve chvíli, kdy tyto choroby vymizely z populace, objevily se pochybnosti, jestli vakcinace je řešení, zdálo se, že je to něco zbytečného, co lidstvo nepotřebuje.“

Historický exkurz vakcinací: tři klíčová jména, tři klíčové vakcíny

Edward Jenner (1749 – 1823): zavedl první vakcínu proti pravým neštovicím
Louis Pasteur (1822 – 1895): objevitel vakcíny proti sněti slezinné a vzteklině
Jonas Salk (1914 – 1995): objevil vakcínu proti dětské obrně

Zdroj: Prezentace profesora Julia Lukeše v rámci live streamu Neuron Online Clubu

Psychiatr Cyril Höschl doplňuje, že odpíračství vakcín je stejně staré jako lidstvo samo a připomíná, že v novodobé historii ho odstartoval článek britského lékaře Andrewa Wakefielda, který v roce 1998 vyslovil hypotézu, že u 8 dětí se rozvinul autismus poté, co dostaly vakcínu MMR (očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám). Přestože se následně opakovaně ukázalo, že tyto závěry nejsou podložené a sám Wakefield byl navíc usvědčen z podvodu, tento názor přetrvává dodnes. „Článek byl následován antivakcinačním hnutím, poklesem proočkovanosti na tuto trojkombinaci a znovu nástupem spalniček. Dříve téměř vymýcené infekce se začaly vracet do školních populací, což byl důsledek právě tohoto nešťastného článku,“ připomíná profesor Cyril Höschl.

Proč byl vývoj vakcíny covid-19 tak rychlý?

A tím se dostáváme do současnosti, k očkování proti covidu-19 a ke spoustě otázek, které jej provázejí. Jak je možné, že se vývoj vakcíny, běžně trvající deset let, podařilo stáhnout do jednoho roku?

Profesor Julius Lukeš připomíná, že bylo potřeba začít jednat rychle, proto první studie byly navrženy bezprostředně poté, co byla známá kompletní sekvence viru, tzn. písmenka, z kterých je virus poskládaný, a to se stalo již v lednu 2020. Následovala preklinická fáze – pokusy na myších, které se udělaly řádově v měsících. „A pak je klíčové, že produkce vakcín začala ihned, ještě před jejím schválením. Firmy riskovaly, že jejich vakcína nebude schválena a že všechno, co vyrobili, budou muset vyhodit. To se naštěstí neděje, ukázalo se, že vakcíny jsou kvalitní, risk se vyplatil,“ říká profesor Julius Lukeš a doplňuje, že „klinické fáze se překrývaly, počet lidí, kteří byli testováni ve 3. fázi, byl vyšší než u jiných fází v běžném režimu, takže problémy, kdyby byly, by se už dávno objevily před mnoha měsíci.“

Proces vývoje vakcíny: od studie až po produkci

Roky trvá, než se navrhne studie, stejně tak pre-klinické studie (testování na myších). Obojí může trvat až pět let. Potom se vstupuje do první fáze testování na lidech, do tří klinických fází. První fáze je velmi opatrná, probíhá na malém vzorku lidí (100) a trvá rok. V druhé fázi se do testování zapojí více než 100 lidí a trvá dva roky, stejně jako poslední, třetí fáze, kdy se látka testuje na vzorku více než 1000 lidí. Až rok pak trvá posouzení a schvalování. Teprve až poté firmy začínají produkovat příslušnou vakcínu. V případě covidu-19 byly studie navrženy ihned (ještě v lednu 2020). Pokusy na myších se udělaly řádově v měsících. Jednotlivé fáze testování na lidech se překrývaly. Další rozdíly: počet testovaných lidí ve třetí fázi byl několikanásobně vyšší, než je běžné, a již v tuto chvíli začala produkce vakcíny.

Zdroj: Prezentace profesora Julia Lukeše v rámci live streamu Neuron Online Clubu

Ano, abychom byli fér, nevíme například, jak dlouho imunita po očkování vydrží, protože teď to prostě vzhledem k času ani vědět nemůžeme. Co ale víme, je to, že onemocnění covid-19 dokáže napáchat v lidském organismu velké škody, může skončit smrtí. Víme i to, že při vývoji nových vakcín byly dodrženy standardní postupy, stejně tak, že lidské i ekonomické ztráty každým dnem narůstají. A že tedy jinou cestu než kolektivní imunizaci vakcínami momentálně nemáme.

A teď k dalším faktům. „Prožíváme období nejhorší pandemie od druhé světové války a každá pandemie se dá sledovat různými způsoby. K 6. prosinci 2020 zemřelo v České republice o 14 tisíc více lidí než kdykoliv za posledních 10 let. Velmi pravděpodobně poprvé od druhé světové války poklesne průměrná doba dožití. To jsou velmi vážné a pochmurné věci. Naštěstí se ale ukazuje světlo na konci tunelu a tím je jednoznačně vakcinace,“ podotýká docent Jan Konvalinka, prorektor pro vědeckou činnost na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, který moderoval online debatu lékařů a vědců na téma Není vakcína jako vakcína.

Promořování je vykoupeno smrtností

Promořovat a vsadit na dlouhodobou imunitní odpověď, nebo nepromořovat a jít cestou nákladné imunizace, to je to, oč teď běží. „Když se budeme promořovat a virus necháme v populaci řádit, tak aby se co nejvíce lidí nakazilo a tím údajně získali imunitu, musíme počítat s tím, že smrtnost toho viru je v naší populaci zhruba 1 %. Na 10 milionů obyvatel, kdybychom to pořádně promořili, by nám umřelo 100 tisíc lidí,“ vypočítává profesor Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky. A připomíná, že zatím vůbec není jasné, jak dlouho imunita získaná onemocněním vydrží. V potaz je potřeba brát i fakt, že ne u všech jedinců onemocnění probíhá bezpříznakově nebo jen s mírnými obtížemi. „Tento virus je jeden z těch zákeřných patogenů, který se umí bránit imunitnímu systému a který vyřazuje některé zbraně imunitního systému. Je docela pravděpodobné předpokládat, že obrana, kterou získáme očkováním, bude lepší, nebo dokonce mnohem lepší, než po prodělání virové infekce,“ doplňuje profesor Václav Hořejší.

Hlavní epidemiolog Petr Smejkal z Institutu klinické a experimentální medicíny k tomu na vysvětlenou dodává, že kolektivní imunita se navíc odhaduje jen velmi těžko. „Souvisí s bazálním reprodukčním číslem, tzn. kolik člověk bazálně, bez jakýchkoliv opatření, nakazí dalších lidí. Z toho se dá vyselektovat, jakou imunitu potřebujeme. U covidu to bazální reprodukční číslo je 2-3, takže nám snad bude stačit 75 %.“

Imunitní systém se aktivuje ihned po vakcinaci

Podle profesorky Anny Šedivé, primářky Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, teď spoléháme na kombinaci obojího. „Tedy na lidi, kteří překonali infekci, a na ty, kteří jsou a budou vakcinováni. Tak získáme jako společnost obranu.“

Jak dlouho imunita po očkování vydrží? „Data samozřejmě v tuto chvíli ještě nemáme, uplynulo několik málo týdnů po skončení klientského testování 3. fáze. To, jestli to vydrží rok, dva nebo deset let, to budeme vědět až za ten rok, dva nebo deset,“ doplňuje molekulární biolog Václav Hořejší.

Imunoložka a mikrobioložka Anna Šedivá k tomu dodává, že cesta vakcinačního působku je přímočará, což znamená, že imunitní systém se po vakcinaci hned účastní. „Buňky předají informace dále a začne výroba protilátek. Zároveň se aktivují další složky, které vytvoří odpověď a dlouhodobé paměťové buňky. Je už prokázáno, že očkování vydrží minimálně 8 měsíců, domníváme se ale, že vydrží několik let, jak jsme se to naučili na předchozí SARS infekci.“

Proočkovat celou populaci se z ekonomického pohledu vyplatí

„Jestli se nám vakcinace vyplatí? Ano, vyplatí se nám strašně moc,“ říká docent Filip Matějka, ekonom a člen profesorského sboru CERGE-EI, a přidává pár základních čísel. „Očkovat jednoho člověka může stát řekněme 1000 korun. Proočkovat celou Českou republiku pak 10 miliard. Když to uděláme o tři měsíce později a budeme žít v této situaci i nadále, bude nás to stát pravděpodobně půl bilionu korun, což je 50x tolik. To je 200 tisíc na jednu čtyřčlennou rodinu. Zavření škol zase bude mít dopady na budoucí platy. Stále více a více lidí má depresi. Ignorujeme prevence nemocí.“

S každým dalším lockdownem se pochopitelně náklady jen dále kumulují. A pak je tady další výrazný efekt, který souvisí s tím, že Česká republika se ve srovnání s ostatními zeměmi pohybuje v horním spektru, pokud jde o množství nakažených lidí a úmrtí. Ekonom Filip Matějka přidává další argumenty: „Pokud se z toho vyhrabeme o tři měsíce později než země kolem nás, nezískáme tzv. odloženou poptávku. Všichni se už těší, až budou moct někam vyrazit. Najednou se něco otevře pořádně, můžete jet třeba do Berlína, ale nemůžete do Prahy. Lidé začnou nakupovat daleko více a zatím to vypadá, že budeme pozadu. Spousta investorů má plány, které ale nemůže dotáhnout. A začne je dotahovat tam, kde bude otevřeno. Můžeme tím přijít o strašně moc.“

Co by tedy teď Česku prospělo? Rychle se proočkovat, vsadit na solidaritu a nevěřit všemu, co se šustne v diskuzích na sociálních sítích. „Naším úkolem ale není začít frontálně bojovat s nesmysly a tím posilovat jejich agresivitu a souboj na nesprávném místě, ale překládat validní informace, nic nezamlčovat a doufat, že v populaci se rozšíří to rozumnější,“ myslí si Cyril Höschl, psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví.

Upozornění: Článek vzniknul na základě live streamu Neuron Online Clubu, který se vysílal 13. ledna 2021 ze studia Deloitte. Pracuje s informacemi známými k tomuto datu.

Lidé  Deloitte živě 

Klíčem k nalezení zdravé motivace je samotný cíl práce. Důležitý je i smysl pro disciplínu a nastavení pravidel

Pracujete průběžně na svých soft skills a hard skills, abyste zvyšovali svou profesní úroveň, práce vám šla od ruky a nové výzvy pro vás nebyly žádný problém? Pak jistě víte, že základními stavebními kameny úspěchu jsou dobrá motivace a produktivita. Prokrastinace však může být na cestě k jejich dosažení mimořádně náročnou překážkou. Každý člověk si přitom musí najít ty správné, individuální způsoby, jak svou tendenci odkládat povinnosti překonat. V rámci našeho únorového online MeetUpu jsme si s účastníky povídali, jaké metody hledání motivace a zvyšování produktivity existují a jaké pomáhají přímo jim samotným. 

2. 3. 2021
COVID-19  Daně 

OECD vydala aktualizovanou verzi manuálu pro posouzení mezinárodních daňových aspektů v návaznosti na protiepidemická opatření

Aktualizovaná verze shrnuje závěry a doporučení uvedené v původní verzi publikované na jaře minulého roku. Současně doplňuje příklady, jakým způsobem různé země přistupují v rámci aktuální situace a restriktivních opatření k naplnění podmínek vzniku stálých provozoven, určení daňového rezidenství a zdanění zaměstnanců. 

17. 2. 2021
Deloitte živě 

Bleskurychlé počítání inseminačních dávek nebo inventura za zvuku rockové hudby. Auditoři se při práci nenudí

Pokračujeme v našem seriálu, v němž nás naši auditoři nechávají nahlédnout do leckdy nečekaných zákoutí jejich práci. Na první pohled rutinní inventury jim občas připraví zážitky, které opravdu stojí za to. Tentokrát se podíváme, jak se měří množství obilí v sýpce z roku 1977 nebo v jakých podmínkách se počítají inseminační dávky spermatu chovných býků. Ano, i taková je práce auditora. 

16. 2. 2021