Novinky v judikatuře Evropského soudního dvora 

Zneužití práva a osvobození dividend očima SDEU 

Soudní dvůr EU („SDEU“) se ve věci Nordcurrent Group (C-228/24) zabýval výkladem obecného pravidla proti zneužití („GAAR“) podle článku 1 odst. 2 a 3 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech („Směrnice“) ve vztahu k osvobození dividend od daně. 

Litevská mateřská společnost inkasovala dividendy od britské dceřiné společnosti, která v minulosti vykonávala ekonomickou činnosti, avšak ta byla v průběhu času fakticky převzata její mateřskou společností. Litevská daňová správa odmítla uplatnit osvobození dividend plynoucích z této britské společnosti s odkazem na to, že v obdobích, ve kterých bylo osvobození dividend zpochybněno, se jednalo o „uspořádání bez ekonomické podstaty“, kdy britská společnost měla pouze jednoho zaměstnance, nedisponovala již žádnými prostory pro své podnikání v Británii a výnosy společnosti plynuly pouze ze služeb poskytnutých mateřské společnosti. 

SDEU v rozsudku konstatoval, že pravidlo GAAR podle Směrnice umožňuje členským státům odmítnout osvobození od daně z dividend, pokud jsou splněny dva kumulativní prvky: (i) existence neopodstatněného uspořádání a (ii) daňová výhoda. 

Klíčové přitom je, že při posuzování „neopodstatněnosti“ musí správce daně zohlednit veškeré okolnosti konkrétního případu, včetně vývoje struktury v čase – nikoli pouze situaci k okamžiku výplaty dividend. SDEU poukázal na skutečnost, že výnosy britské dceřiné společnosti podléhaly vyšší sazbě daně z příjmů než v případě, kdy by byly realizovány přímo litevskou dceřinou společností. Soud navíc dále potvrdil, že ke zneužití může dojít i tehdy, pokud dceřiná společnost není „průtokovou“ entitou a vykonávala vlastní hospodářskou činnost. 

Rozsudek tak rozšiřuje aplikační rámec pravidla GAAR ve vztahu ke Směrnici i na případy, kdy se ekonomická realita struktury mění v čase. Zároveň přináší důležité vodítko pro daňové orgány i poplatníky – odmítnutí osvobození od daně není možné bez komplexního posouzení okolností a dopadů daného uspořádání, včetně těch přeshraničních. 

 Zdanění zisku amerického fondu v Rakousku 

SDEU posuzoval, zda je v rozporu s volným pohybem kapitálu vnitrostátní úprava, která neumožní vrátit zahraniční právnické osobě (PO) daň z příjmu z kapitálového majetku (jak podle vnitrostátní úpravy náleží rezidentní PO), pokud má tato zahraniční PO stejné vlastnosti jako rezidentní daňově transparentní entita, přestože nemá právní subjektivitu.  

Podstatou sporu bylo, zda americký fond může požadovat vrácení celé srážkové daně (již dříve byl podílníkům vrácen rozdíl ve zdanění na základě smlouvy zamezující dvojímu zdanění mezi Rakouskem a USA), když jeho zisky byly okamžitě rozděleny mezi podílníky a byly fakticky naplněny znaky rakouského daňově transparentního fondu kolektivního investování. 

SDEU připomněl, že srovnatelnost přeshraniční situace s vnitrostátní situací se musí posuzovat s ohledem na cíl, předmět a obsah dotčených vnitrostátních ustanovení. Rakouský soud došel k závěru, že americký fond (rakouský nerezident) naplňuje znaky investičního fondu, a proto by měl být z rakouského pohledu daňově transparentní, a to i přes svou právní subjektivitu. SDEU uzavřel, že rozdíl v právní subjektivitě není nutně překážkou ve srovnání popsaných subjektů a že není v rozporu s právem EU neumožnit americkému fondu vrácení daně, jelikož jeho zisk byl rozdělen a vyplacen přímo podílníkům, díky čemuž neplatil žádnou federální daň a zisk byl daněn na úrovni podílníků. 

OECD potvrdila pokračování prací na Pilíři I a II 

Dne 11. dubna 2025 vydala OECD stručné prohlášení, v němž shrnula zasedání Inkluzivního rámce (Inclusive Framework on BEPS) v Kapském Městě. Členské státy se shodly na důležitosti zajištění stability a právní jistoty v mezinárodním daňovém systému, zejména s ohledem na implementaci Pilíře II a probíhající vyjednávání o Pilíři I. Jednání tak budou dále pokračovat. Prohlášení je dostupné na webu OECD.  

V souvislosti s Pilířem II v České republice stále čekáme na schválení důležité novely zákona o dorovnávacích daních, která mimo jiné navrhuje posunout lhůtu pro podání přiznání za první vykazované období z října 2025 na červen 2026, jak jsme vás již informovali v článku Připravovaná novela zákona o dorovnávacích daních se v legislativním procesu zpožďuje. 

S Pilířem II na úrovni Evropské unie také souvisí přijetí směrnice „DAC 9“ Radou EU (ECOFIN) dne 14. dubna 2025. Ta má za cíl usnadnit společnostem plnění povinností souvisejících s dorovnávací daní prostřednictvím podání pouze jednoho daňového přiznání centrálně za celou skupinu. Toto přiznání by mělo nahrazovat povinnost podávat samostatná přiznání v každé zemi, kde skupina působí. Směrnice vstoupila v účinnost 7. května 2025 a do vnitrostátního práva musí být zahrnuta do konce roku 2025.  

Co se týče Pilíře I, implementace komplexních pravidel pro alokaci zisků nadnárodních, zejména technologických společností (Amount A) je stále ve velmi rané fázi. Pokud jde o zjednodušující pravidla pro převodní ceny (Amount B), vývoj je rovněž zatím velmi omezený. OECD zveřejnila 24. února 2025 konsolidovanou zprávu k Amount B, avšak k reálné implementaci zatím přistoupilo jen minimum států. Dle neoficiálních zpráv z finanční správy zatím v České republice intenzivní diskuse ohledně možné implementace Amount B neprobíhají. 

Výběr novinek zahraniční legislativy a judikatury 

Lucembursko se chystá podpořit startupy 

Lucemburská vláda předložila návrh zákona, který zavádí daňový odpočet pro lucemburské daňové rezidenty, kteří investují do mladých inovativních firem. Cílem návrhu je podpořit přístup těchto firem k financování během prvních let jejich činnosti. 

Daňový odpočet je určen pro přímé peněžní investice do akcií společností s daňovou rezidencí v Lucembursku nebo v zemích Evropského hospodářského prostoru, které mají stálou provozovnu v Lucembursku, jsou mladší pěti let, mají méně než 50 zaměstnanců a jejich rozvaha nebo obrat nepřesahuje 10 milionů eur. Tato kritéria se vztahují i na celou skupinu, pokud je společnost její součástí. 

Startup bude považován za inovativní, pokud má ke konci příslušného účetního období alespoň dva zaměstnance na plný úvazek a pokud minimálně 15 % jeho provozních výdajů bylo vynaloženo na výzkum a vývoj alespoň v jednom ze tří účetních období předcházejících daňovému roku, za který je uplatňován daňový odpočet.  

Lichtenštejnsko rozšiřuje svou síť smluv v oblasti dvojího zdanění 

Lichtenštejnská vláda schválila dvě nové smlouvy o zamezení dvojího zdanění, čímž rozšířila okruh států, s nimiž má uzavřeny tyto dvoustranné dohody, o Chorvatsko a Irsko. Lichtenštejnsko má v současnosti účinné smlouvy s 30 státy (včetně České republiky) nebo se nachází ve fázi jejich vyjednávání. V poslední době se Lichtenštejnsko stává atraktivní jurisdikcí pro struktury správy majetku podobné českým svěřenským fondům. Rozšířením své sítě smluv o zamezení dvojího zdanění Lichtenštejnsko svou daňově jurisdikční atraktivitu dále posiluje.  

Francie může zdanit celý plat generálního ředitele i při výkonu části práce ze zahraničí 

Francouzský soud uzavřel, že mzda generálního ředitele francouzské společnosti podléhá zdanění výhradně ve Francii, a to i přesto, že dotyčná osoba strávila většinu roku ve Spojeném království. Ředitel, který se i přes pobyt ve Spojeném království kvalifikoval jako francouzský daňový rezident, se domáhal, aby jeho mzda za dobu pobytu mimo Francii nepodléhala ve Francii zdanění podle článku 15 smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi Spojeným královstvím a Francií. 

Soud však rozhodl, že na výkon činnosti ředitele je třeba nahlížet tak, jako by byl vykonáván na území Francie po celou dobu, a to z toho důvodu, že místo skutečného vedení společnosti se nacházelo v Paříži, kde ředitel pravidelně pobýval a komunikoval se zaměstnanci pařížské centrály. Skutečnost, že se ředitel zdržoval podstatnou část zdaňovacího období ve Spojeném království a pobýval tam i z pracovních důvodů, soud nepovažoval za relevantní a přiznal Francii právo zdanit mzdu ředitele v plném rozsahu. 

Italský soud přiznal osvobození od srážkové daně na základě „look-through“ přístupu 

Italský nejvyšší soud ve svém rozhodnutí potvrdil aplikaci tzv. „look-through“ přístupu ve vztahu k uplatnění podmínek pro osvobození úroků od italské srážkové daně. 

V posuzovaném případě šlo o úroky z úvěru vyplácené italskou společností její mateřské společnosti se sídlem v Lucembursku. Tato mateřská společnost úvěr financovala z prostředků získaných od svého akcionáře, kterým byl lucemburský investiční fond. Úroky byly v letech 2015 a 2017 vypláceny lucemburské společnosti bez italské srážkové daně na základě směrnice EU o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků („Směrnice“). 

Během daňové kontroly italská finanční správa dospěla k závěru, že lucemburská mateřská společnost nebyla skutečným vlastníkem úroků, a tudíž nebylo možné osvobození dle Směrnice uplatnit. Italská společnost tedy dodatečně zdanila úroky srážkovou daní ve výši 10 % podle italsko-lucemburské smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zároveň podala žádost o vrácení této daně s odkazem na zvláštní ustanovení italského zákona o daních z příjmů, které umožňuje osvobození úroků od srážkové daně, pokud jsou vypláceny vybranému okruhu věřitelů – například bankám, pojišťovnám se sídlem v EU a vybraným zahraničním institucionálním investorům. Daňový subjekt v žádosti argumentoval, že skutečným vlastníkem úroků je právě takovýto zahraniční institucionální investor (lucemburský investiční fond) a že byly splněny podmínky pro osvobození. Italská finanční správa na žádost nijak nereagovala („mlčky ji zamítla“) a daňový subjekt se následně domáhal vrácení daně soudní cestou.  

Nejvyšší soud uznal, že „look-through“ přístup, tedy posouzení skutečného vlastníka příjmu napříč strukturou ve vztahu k podmínkám pro přiznání osvobození dle italského zákona, je přípustný. Rozhodl, že lucemburský fond, přestože nebyl přímým příjemcem úroků, byl skutečným vlastníkem příjmu a splnil podmínky pro osvobození dle italské legislativy. 

Tento případ může být inspirací i pro české daňové subjekty, neboť koncept skutečného vlastnictví a (ne)aplikace „look-through“ přístupu je v poslední době rovněž v centru pozornosti české finanční správy, zejména v oblasti licenčních poplatků a sublicenčních smluv.