Ústavní soud se ztotožnil s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci rovného odměňování zaměstnanců České pošty. Nejvyšší soud dovodil, že i nadále platí, že advokát odpovídá za škodu způsobenou vadnou formulací petitu žaloby, jež byla v důsledku toho zamítnuta. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou schvalování nabytí vlastních akcií valnou hromadou. Nejen o tom jsou říjnové Legal News.
Klíčovým rozhodnutím je nález Ústavního soudu, který potvrzuje rozsudek Nejvyššího soudu ve věci rovného odměňování zaměstnanců České pošty (I. ÚS 2820/20). Ústavní soud dospěl k závěru, že aplikace ustanovení zákoníku práce, která nedovolují rozdílné odměňování na základě geografických kritérií, nejsou v rozporu s ústavou. Je plně v dispozici zákonodárce, jaká kritéria pro výjimku ze zásady rovného odměňování do zákona vloží. Pokud chce zohlednit i kritéria geografická, je třeba změnit zákon.
Ohledně schvalování nabytí vlastních akcií valnou hromadou rozhodoval Nejvyšší soud pod sp. zn. 27 Cdo 3349/2020. Dovodil, že je-li takové usnesení valné hromady přijato dodatečně, hledí se na něj, jako by přijato nebylo. Nabytím se pak v tomto kontextu nemyslí jen striktně vzato nabytí vlastnického práva, nýbrž i započetí právně závazné fáze tohoto procesu, například veřejný návrh.
Nejvyšší soud se opět vyjádřil k otázce práva akcionářů na informace (sp. zn. 27 Cdro 3812/2019), když potvrdil, že k jeho realizaci má v zásadě docházet na valné hromadě. Pokud se tedy tázající akcionář valné hromady nezúčastní, není představenstvo povinno otázku zodpovědět ostatním přítomným akcionářům. Následně je možné otázku zodpovědět jen tehdy, je-li splněna podmínka její složitosti.
Ve věci odpovědnosti advokáta za škodu dovodil Nejvyšší soud (sp. zn. 25 Cdo 3471/2020), že i nadále platí, že advokát odpovídá za škodu způsobenou tím, že vadně formuloval petit žaloby, jež byla v důsledku toho zamítnuta. Nezáleží pak na tom, že šlo o žalobu v řízení o soudním prodeji zástavy, které je teprve prvním krokem v realizaci zástavního práva věřitele.
Nejvyšší soud se zabýval též otázkou promlčení náhrady škody za situace, kdy tato škoda byla v promlčecí lhůtě uplatněna pouze v rámci trestního oznámení, avšak nikoli civilní žalobou (sp. zn. 21 Cdo 709/2021). Civilní žaloba byla podána až po uplynutí promlčecí lhůty, a to na základě výsledků prověřování trestního oznámení, které nevyústilo v obvinění podezřelé. Za takové situace Nejvyšší soud dovodil, že nárok byl uplatněn včas a k jeho promlčení nedošlo, jelikož civilní řízení je v tomto ohledu „pokračováním“ řízení trestního, které skončilo odložením věci.
Ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 836/2021 Nejvyšší soud navazuje na svou judikaturu ve věci odškodnění majetkové újmy z titulu předsmluvní odpovědnosti (zejména sp. zn. 29 Odo 1166/2004). Soud zopakoval, že v režimu starého občanského zákoníku touto újmou jsou zejména neobvyklé náklady spojené s jednáním o smlouvě, například na žádost druhé smluvní strany. Spadají sem pak i například náklady spojené se zahájením kroků k realizaci projektu, se kterými byla druhá smluvní strana srozuměna. Nový občanský zákoník již obsahuje vlastní úpravu odškodňování z titulu předsmluvní odpovědnosti.
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3470/2019 dospěl k závěru, že újmu na zdraví způsobenou nutnou obranou není povinné nahradit. Pro tento závěr není rozhodující ani předchozí podmíněné zastavení trestního stíhání ohledně totožného jednání (skutku), kterým není civilní soud vázán.
V advokátní kanceláři Deloitte Legal pečlivě analyzujeme aktuální rozhodnutí soudů, novou judikaturu a legislativu. Pokud máte zájem s námi některý judikát nebo právní novinku prodiskutovat, neváhejte nás kontaktovat.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
