Právo

Legal News [srpen 2026]: Pět důležitých rozhodnutí Nejvyššího soudu, která by vám neměla uniknout

Srpnový výběr judikatury Nejvyššího soudu přináší významné závěry z oblasti civilního procesu, práva obchodních korporací i pracovního práva. Nejvyšší soud vyjasnil postup soudu při rozporných znaleckých posudcích, připustil protinávrhy společníků na valné hromadě a potvrdil, že změna právní formy společnosti nebrání obnovení účasti převodce po odstoupení od smlouvy o převodu podílu. Zabýval se také podmínkami doručení právního jednání členovi statutárního orgánu jako fyzické osobě a upřesnil požadavky na vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru.

Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 16. června 2026, sp. zn. 22 Cdo 959/2026, řešil otázku, jak má soud postupovat, má-li k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry, z nichž jeden byl předložen účastníkem řízení podle § 127a občanského soudního řádu (OSŘ) a druhý byl vyžádán soudem. V projednávané věci se obchodní společnost domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k rekreační chatě a souvisejícímu pozemku. Spor se soustředil především na stanovení výše přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl. Odvolací soud dokazování doplnil dvěma znaleckými posudky s odlišnými závěry ohledně hodnoty nemovitostí, vyslechl však pouze jednoho znalce a druhý posudek bez dalšího označil za nepoužitelný, aniž by znalce vyslechl. Na tomto základě pak změnil rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Zdůraznil, že znalecký posudek předložený účastníkem, splňuje-li podmínky § 127a OSŘ, má stejné důkazní postavení jako posudek vyžádaný soudem. Jsou-li mezi posudky podstatné rozpory, musí soud zpravidla vyslechnout oba znalce a jejich závěry vzájemně konfrontovat. Teprve pokud rozpor nelze odstranit, přichází v úvahu revizní znalecký posudek. Soud proto nemůže bez výslechu jednoho ze znalců jeho závěry předem odmítnout a opřít rozhodnutí pouze o druhý posudek.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. května 2026, sp. zn. 27 Cdo 306/2025, řešil dosud v judikatuře neřešené otázky, zda může společník společnosti s ručením omezeným na valné hromadě uplatnit protinávrh k navrženému usnesení a jak vymezit pojem „záležitost uvedená v pozvánce“ ve smyslu § 185 zákona o obchodních korporacích (ZOK), V posuzovaném případě byla valná hromada svolána ke schválení převodu podílů dvou společníků na třetí osobu. V průběhu jednání však jiný společník uplatnil své předkupní právo a navrhl převod podílů na sebe. Valná hromada tento návrh schválila. Menšinový společník se domáhal vyslovení neplatnosti usnesení s tím, že valná hromada rozhodla o záležitosti, která nebyla uvedena v pozvánce. Soudy nižších stupňů jeho návrhu vyhověly. Nejvyšší soud však jejich rozhodnutí zrušil. Dospěl k závěru, že společník společnosti s ručením omezeným může na valné hromadě uplatňovat návrhy i protinávrhy, a to i bez zvláštní zákonné úpravy. Současně zdůraznil, že přijaté usnesení se může odlišovat od návrhu předpokládaného svolavatelem, pokud stále spadá do záležitosti uvedené v pořadu jednání. Při posouzení je třeba zohlednit obsah pozvánky i konkrétní okolnosti případu a zkoumat, jaké rozhodnutí mohli společníci rozumně očekávat. V dané věci všichni věděli o jednáních ohledně budoucího nabyvatele podílů a existenci předkupního práva, tedy mohli racionálně předpokládat i variantu převodu podílů na stávajícího společníka. Nejvyšší soud rovněž připomněl, že absence návrhu usnesení v pozvánce představuje porušení § 184 odst. 1 ZOK, sama o sobě však nemusí vést k neplatnosti usnesení, pokud nejsou splněny podmínky pro takový zásah do korporačních poměrů podle § 260 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 29. června 2026, sp. zn. 27 Cdo 169/2025, řešil otázku, zda změna právní formy společnosti ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost brání odstoupení od smlouvy o převodu podílu a obnovení účasti převodce ve společnosti. V posuzované věci převedl společník svůj podíl, nabyvatel však neuhradil většinu kupní ceny. Mezitím se společnost přeměnila na akciovou společnost a původní podíl se transformoval do akcií. Převodce následně od smlouvy odstoupil a tvrdil, že se opět stal společníkem (akcionářem). Nejvyšší soud uzavřel, že změna právní formy společnosti nepřerušuje kontinuitu podílu, ale pouze mění obsah práv a povinností s ním spojených. Ani následná přeměna společnosti proto nebrání tomu, aby převodce od smlouvy o převodu podílu účinně odstoupil a jeho účast ve společnosti se obnovila.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. dubna 2026, sp. zn. 29 Cdo 1923/2024, posuzoval dosud neřešenou otázku, zda se právní jednání určené fyzické osobě, která je současně členem statutárního orgánu společnosti, považuje za doručené i této osobě jen proto, že bylo doručeno společnosti. V projednávané věci byla součástí smlouvy o zápůjčce také dohoda o přistoupení jednatele k dluhu společnosti. Klíčovou otázkou bylo, zda akceptace této dohody byla jednateli řádně doručena, když se dostala pouze do dispoziční sféry společnosti prostřednictvím jiného jednatele. Nejvyšší soud uzavřel, že samotné doručení písemnosti společnosti neznamená bez dalšího její doručení konkrétnímu jednateli jako fyzické osobě. Právní jednání je vůči členovi statutárního orgánu účinné pouze tehdy, pokud měl objektivní možnost se s ním seznámit. Na tomto závěru nic nemění ani povinnost jednatele vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře, protože při doručování právních jednání určených přímo jemu nevystupuje ve funkci člena orgánu společnosti, ale jako samostatná fyzická osoba.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. července 2026, sp. zn. 21 Cdo 195/2026, řešil otázku, jak konkrétně musí zaměstnavatel vymezit důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zaměstnavatel vytýkal zaměstnankyni dlouhodobé nevhodné chování na pracovišti, soudy nižších stupňů však považovaly popis skutků za příliš obecný. Nejvyšší soud zdůraznil, že účelem § 60 zákoníku práce není vyžadovat úplný popis všech okolností, ale zajistit, aby důvod rozvázání pracovního poměru nebylo možné zaměnit s jiným a aby jej nebylo možné dodatečně měnit. Není proto vždy nutné uvádět přesná data, identifikaci všech dotčených osob či další podrobnosti, pokud je zřejmé, jaké jednání je zaměstnanci vytýkáno. Současně Nejvyšší soud připomněl, že v zásadě každé právní jednání je třeba vyložit podle obecných interpretačních pravidel. K závěru o neplatnosti lze proto dospět až tehdy, nelze-li ani výkladem zjistit, z jakého důvodu byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Nejvyšší soud proto zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení.