Za škodu způsobenou správcem daně odpovídá za podmínek stanovených zákonem stát. Jde o objektivní odpovědnost, které se nemůže zprostit. Právo na náhradu škody je soukromoprávním nárokem, který se uplatňuje u civilního soudu. Základními podmínkami pro vznik odpovědnostního vztahu jsou: (i) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi prvními dvěma podmínkami, přičemž tyto tři podmínky musí být splněny kumulativně, jinak není odpovědnost státu dána.

Nezákonným rozhodnutím v oblasti daní je pravomocné, resp. předběžně vykonatelné rozhodnutí vydané správcem daně, které bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. Nezákonnost rozhodnutí je tak zjištěna již před podáním žaloby o náhradu škody v rámci daňového řízení, resp. navazujícího soudního řízení správního. V praxi se nejčastěji setkáváme s nesprávně stanovenou daní, ale může jít např. také o zrušený zajišťovací příkaz nebo exekuční příkaz.

Co může být nesprávným úředním postupem?

Nesprávným úředním postupem je jakákoli činnost spojená s výkonem pravomocí správce daně, pokud při ní nebo v jejím důsledku dojde k porušení předepsaných pravidel. Je jím také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, resp. ve lhůtě přiměřené. Podmínku nesprávného úředního postupu tak můžou naplnit různorodá jednání, opomenutí nebo nečinnost správce daně. Např. může jít o nepředepsání úroků hrazených správcem daně na osobní daňový účet daňového subjektu, poukázání přeplatku na nesprávný bankovní účet daňového subjektu, neoprávněné vedení daňové exekuce, nezákonnou daňovou kontrolu, průtahy v řízení při správě daní nebo nepřiměřenou délku kontrolního postupu.

Posouzení, zda konkrétní jednání, opomenutí nebo nečinnost správce daně je nesprávným úředním postupem, přísluší civilnímu soudu v rámci projednání žaloby o náhradu škody. Do lepší procesní pozice se dostane daňový subjekt, který ještě před podáním žaloby o náhradu škody uspěje ve správním soudnictví s žalobou na nezákonný zásah nebo s žalobou na nečinnost. Rozhodnutím správního soudu je totiž civilní soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Újma může být majetková i nemajetková

Vzniklou újmou může být jak majetková újma (škoda), tak i nemajetková újma. Škoda může mít různou podobu, a to v závislosti na typu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a na podnikatelské činnosti daňového subjektu. V oblasti daní nejčastěji řešíme ušlý zisk a zmařené investice nebo obchody. Škodou také může být úrok z úvěru, který byl daňový subjekt nucen sjednat za účelem úhrady nezákonně doměřené daně, nebo škoda vzniklá na majetku a zásobách či vzniklá nedobytností pohledávky.

Nemajetková újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu měřitelnou v penězích, např. jeho důstojnost, čest či dobrá pověst. Zvláštním druhem nemajetkové újmy je nejistota, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Na rozdíl od jiných druhů újmy není třeba vznik této nemajetkové újmy prokazovat. Podle aktuálního rozsudku Nejvyššího soudu je možné se tohoto nároku domáhat nově i v případě nepřiměřené délky daňové kontroly, čímž Nejvyšší soud posunul dosavadní judikaturu.

Určitou těžkostí v praxi je skutečnost, že příčinnou souvislost musí daňový subjekt v civilním řízení prokázat. Stejně tak musí prokázat i vznik škody a její výši. Důkazním prostředkem může být jakýkoliv přípustný důkazní prostředek, např. listiny, svědecké výpovědi nebo znalecké posudky. S ohledem na složitost a možnou délku daňového řízení, které uplatnění nároku na náhradu škody předchází, se v praxi osvědčuje aktivní zajišťování důkazních prostředků již v rámci daňového řízení a využívání institutů veřejného práva, jakými jsou například žaloba na nezákonný zásah nebo žaloba na nečinnost.

Nárok na náhradu škody je třeba uplatnit nejdříve mimosoudně u Ministerstva financí v promlčecí lhůtě 3 let, resp. 6 měsíců v případě nemajetkové újmy. Ministerstvo je povinno uplatněný nárok posoudit ve lhůtě 6 měsíců. Pokud není daňový subjekt ministerstvem plně uspokojen, může se domáhat svého nároku u civilního soudu. Návrh na zahájení soudního řízení o náhradu škody je sice zpoplatněn, ale na rozdíl od běžných sporů o peněžité plnění je soudní poplatek zanedbatelný.

Specifikem nároků na náhradu škody v oblasti daní je možnost dosáhnout v některých případech paušálního odškodnění již v rámci daňového řízení, a to formou úroků hrazených správcem daně. Jejich výhodou je skutečnost, že daňový subjekt nemusí prokazovat vznik škody a její výši ani příčinnou souvislost. Nárok na úrok vzniká dokonce i v případě, že daňovému subjektu žádná škoda nevznikla. Vyplacení úroku lze požadovat až 6 let zpětně.