Právo 

Nejdříve pochopit a až pak regulovat

Právní předpisy někdy nahání hrůzu. Vyvolávají apriorní averzi a vytváří enormní náklady na dodržování. Pravidla bývají duplicitní nebo dokonce protichůdná. Jsou oblasti, kde se veřejná regulace vymkla kontrole, kde dostupné kapacity firem nebo současné technologie ani reálně neumožňují dodržení všech předepsaných norem. Regulace také nebývají adekvátní rizikům, před nimiž mají chránit. A jiná, zásadnější rizika neřeší.

S tím vším máme rozsáhlou zkušenost. Britský Locomotive Act z roku 1861 požadoval, aby „lokomotivy“ (mechanicky poháněné stroje) byly doprovázeny dvěma osobami a nepřekročily 10 mil za hodinu. Regulace pak ještě přitvrdila, když Red Fleg Act z roku 1865 navíc požadoval třetí osobu s červenou vlajkou varující aspoň 60 yardů před blížícím se vozem (a snížil maximální rychlost na 4 míle za hodinu). Zákon byl zrušen o tři roky později.

Podobných epizod bychom v naší historii regulací našli hodně. Znamenají, že tehdy stát neměl nový byznys regulovat? Ne, měl, ale měl předtím lépe pochopit technologii, která nastupovala. Tu chybu často opakujeme i dnes, s tím rozdílem, že se nástup nových technologií neporovnatelně zrychlil a o to více se rozevírají nůžky mezi potřebou regulace a jejím reálným stavem.

Tradiční způsob regulace se přežívá a veřejná správa – my všichni – stojíme na prahu revoluce v regulaci. Musíme společně najít nové, rychlejší a bezpečnější formy regulace podnikání, které nebudou inovace brzdit a které budou efektivně regulovat nová rizika a internalizovat nové externality.

Na začátek je třeba provést inventuru stávající regulace. Naštěstí na to už máme nástroje. Deloitte provedl datovou a textovou analýzu US Kodexu federálních nařízení 2017 – z 217 000 paragrafů identifikoval 18 000 paragrafů s obdobnými pasážemi. Podobná cvičení nám umožňují efektivní eliminaci duplicit a konfliktů v právním řádu. Právní řád je také možné zpřehlednit paralelním převáděním do regulatorních šablon, jak se o to v Česku pokusila Hospodářská komora s Právním elektronickým systémem.

Inventura stávajících předpisů ale nebude stačit. Potřebujeme začít používat nástroje adaptivní regulace, s použitím nových technologií a poznatků psychologie a sociologie, prediktivní analytiku a crowdsourcing k identifikaci pravděpodobného porušování předpisů nebo k pochopení potřeby pro změnu regulace, a chatboty k vysvětlování právních povinností uživatelům, čímž dojde k ušetření omezené kapacity úředníků na náročnější činnosti. Je třeba rychleji zapracovávat zkušenosti s regulacemi. Potřebujeme využívat regulatorní laboratoře a inkubátory, kde se v kontrolovaném prostředí testují nové výrobky, služby a business modely bez dodržování veškeré současné regulace či s použitím regulace nové.

Potřebujeme, aby inovace, které úředníkům přidělávají práci, úředníci začali používat k zefektivnění veřejné správy. Regulátor může fungovat lépe a přitom podporovat inovaci, a to při zajištění ochrany ústavních práv a svobod.

Těším se na debatu kolem desátého ročníku Zákona roku příští rok. A na revoluci regulací, do které právě vstupujeme.

(Článek vyšel také jako komentář v rubrice Leader‘s Voice, HN 5. 11. 2018)

Článek je součástí zpravodaje dReport – prosinec 2018, Právní novinky.

Zákon roku Právní regulace Inventura stávajících předpisů dReport zpravodaj