V jaké situaci Nejvyšší správní soud rozhodoval?

Zahraniční investor se rozhodl převzít skupinu společností včetně české operativní entity. Na pořízení celosvětové skupiny si tento zahraniční investor vzal úvěr od nezávislého konsorcia bank. V České republice potom převzetí proběhlo tak, že se zde založila holdingová společnost, která načerpala úvěr, z nějž následně pořídila českou operativní entitu. V dalším kroku proběhla fúze mezi holdingem a operativní entitou, jejímž výsledkem bylo přenesení úvěru, resp. jeho stlačení na samotnou operativní entitu.

Celý spor pak byl veden o uznatelnost úroku z úvěru na pořízení operativní entity, který od rozhodného dne fúze nesla samotná entita.

Jednalo se o zneužití práva?

V uvedeném postupu shledal správce daně zneužití práva, kdy podle jeho názoru bylo jediným cílem celé transakce na území České republiky dosáhnout daňové výhody ve formě uznatelnosti úroků z úvěru, které snižovaly zisk operativní entity. Zneužití práva má však v kontextu rozhodnutí správních soudů dva prvky, a to objektivní a subjektivní. Objektivní prvek přitom spočívá v tom, že navzdory formálnímu splnění podmínek nebyl naplněn účel dané právní úpravy, subjektivní prvek se potom hodnotí v kontextu záměru subjektu získat výhodu umělým vytvořením podmínek pro její dosažení. Aby bylo možné dospět k závěru, že se jedná o zneužití práva, musí být naplněny oba tyto prvky současně.

Soudy řekly: ne!

V prvním kole rozhodoval o kauze Krajský soud v Praze (čj. 55 Af 4/2020-137 ze dne 27. 9. 2022). Ten sice potvrdil objektivní prvek zneužití práva, ale subjektivní prvek v daných transakcích neviděl. A jeho názor potvrdil nyní i Nejvyšší správní soud. Rozhodujícím faktorem pro ekonomickou racionalitu (resp. vyloučení zneužití práva) byl především požadavek nezávislé banky, která celý projekt financovala. Podle soudu je zcela racionální, že banka chce mít jistotu splácení dluhu, a proto vyžaduje stlačit dluh na úroveň operativní entity. Operativní entita nejenže hradí dluh ze svých výnosů a majetku, což dává bance jako věřiteli vyšší zajištění průběžného splácení, ale i v případě, že operativní entita vstoupí do insolvence, má banka možnost přímého uspokojení z financovaných aktiv, a bude tak mít silnější postavení zajištěného věřitele.

Podle soudu je tedy zcela ekonomicky racionální, že banka podmínila poskytnutí úvěru tím, že jeho část bude přenesena na provozní entitu. A je také ekonomicky racionální, že na tento požadavek investiční skupina přistoupila, neboť bez bankovního financování by nemohla akvizici realizovat buď vůbec, nebo jen za méně výhodných podmínek. Nejvyšší správní soud za těchto okolností subjektivní prvek zneužití práva neshledal a potvrdil uznatelnost úroků z takového financování.

Pokud vás tato problematika zajímá, podrobnější informace naleznete v nejbližším vydání našeho dReport zpravodaje.