Výbor pro interpretace účetních standardů IFRS (Výbor) je interpretačním orgánem Rady pro mezinárodní účetní standardy (Rada), který s Radou spolupracuje při podpoře uplatňování účetních standardů IFRS. 

Rozhodnutí (agenda decisions) představují způsob, jak se vyjádřit k tomu, proč není nutná změna požadavku účetního standardu IFRS či jeho interpretace. Často obsahují vysvětlující informace, které mají poskytnout návod pro jednotné uplatňování účetních standardů IFRS. Rada očekává, že účetní jednotky včas provedou změny účetních zásad, nejsou-li v souladu s rozhodnutím Výboru. 

Publikace Compilation of Agenda Decisions—Volume 12 obsahuje celkem čtyři rozhodnutí, jejichž shrnutí uvádíme níže. Úplné znění těchto rozhodnutí je k dispozici zde. 

Poskytnuté záruky za závazky jiných účetních jednotek 

(IFRS 9 Finanční nástroje, IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky, IFRS 17 Pojistné smlouvy a IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva) 

Publikováno v dubnu 2025 

Výbor pro interpretace IFRS se zabýval tím, jak by účetní jednotky měly účtovat o zárukách vydaných za závazky jiných účetních jednotek, jako jsou společné podniky a přidružené nebo dceřiné společnosti. Výbor přezkoumal faktické situace týkající se záruk vydaných v individuálních účetních závěrkách, kdy se účetní jednotka zavazuje provést platby, pokud zaručená strana nesplní smluvní závazky.  

Výbor objasnil, že účetní standardy IFRS nedefinují „záruky“ a neexistuje žádný standard, který by se vztahoval na všechny záruky. Účetní jednotky musí naopak posoudit konkrétní podmínky každé záruky a na základě svého úsudku určit použitelný standard. Mezi potenciálně vhodné standardy patří následující: 

• IFRS 9 pro smlouvy o finančních zárukách, i když existují rozdíly v interpretaci klíčových pojmů, jako např. „dluhový nástroj“. 

• IFRS 17 pro pojistné smlouvy, pokud záruka zahrnuje významné pojistné riziko. 

• IFRS 15, pokud se záruka týká smlouvy o výnosech se zákazníkem. 

• IAS 37 pro rezervy, podmíněné závazky nebo aktiva, na které se nevztahují jiné standardy. 

Výbor dospěl k závěru, že současné účetní standardy IFRS poskytují dostatečný základ pro účtování vydaných záruk. Zdůraznil, že účetní jednotky musí posuzovat každou záruku na základě konkrétních skutečností a okolností, a rozhodl se nepřidávat nový projekt tvorby standardu. Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) zváží řešení výkladu pojmu „dluhový nástroj“ v rámci budoucích konzultací k programu jednání. 

Účtování výnosů ze školného 

(IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky) 

Publikováno v dubnu 2025 

Výbor posuzoval žádost týkající se nejistoty, jak by měly vzdělávací instituce vykazovat výnosy ze školného v souladu s IFRS 15. Popsaná situace se týkala běžného akademického roku trvajícího 10 měsíců s dvouměsíční letní přestávkou, během níž se zaměstnanci věnují různým činnostem nesouvisejícím s výukou nebo čerpají dovolenou. 

Zásadní otázkou bylo, zda by výnosy ze školného měly být vykazovány rovnoměrně během 10měsíčního akademického roku, za celé 12měsíční účetní období, nebo za jiné časové období.  

Výbor nezjistil žádné rozdíly v praxi a rozhodl, že případné rozdíly v obdobích uznání výnosů vyplývají ze specifických skutečností a okolností, nikoli z nejednotného uplatňování IFRS 15. Výbor proto dospěl k závěru, že jsou stávající pokyny dostačující, a rozhodl se v této záležitosti nepokračovat v tvorbě dalších standardů. 

Klasifikace peněžních toků souvisejících s výzvami k úhradě variační marže u smluv typu „Collateralised-to-Market“ 

(IAS 7 Výkaz peněžních toků) 

Publikováno v únoru 2025 

Výbor obdržel dotaz, jak má účetní jednotka ve výkazu peněžních toků vykazovat peněžní toky související s úhradami variační marže provedenými na základě smluv o koupi nebo prodeji komodit za předem stanovenou cenu a v určitém budoucím termínu. 

Tyto smlouvy mohou být využívány k různým účelům, jako je zajišťování (hedging), obchodování nebo nákup komodit. Obvykle mají splatnost až tři roky, mohou být vypořádány fyzicky nebo peněžně a jsou obvykle zúčtovány centrálně a „zajištěny na tržní hodnotu“ (angl. collateralised to market), což znamená, že v průběhu trvání smlouvy protistrany denně odesílají či přijímají platby na základě změn reálné hodnoty smlouvy (platby z titulu výzvy k úhradě variační marže). 

Výbor dospěl k závěru, že tato problematika není v praxi příliš rozšířená a že nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v přístupu. Z toho důvodu Výbor konstatoval, že stávající pokyny v účetních standardech IFRS jsou dostačující, a rozhodl se v této záležitosti nepokračovat v tvorbě dalších standardů. 

Účtování nehmotných aktiv z výdajů souvisejících s klimatem 

(IAS 38 Nehmotná aktiva)  

Publikováno v dubnu 2025 

Výbor posoudil žádost, zda by nákupy uhlíkových kreditů a výdaje na činnosti výzkumu a vývoje související s iniciativami účetní jednotky v oblasti klimatu měly být uznány jako nehmotná aktiva podle IAS 38. Účetní jednotka se zavázala ke snížení svých emisí uhlíku do roku 2030 a přijala opatření, jako je vytvoření plánu přechodu, nákup uhlíkových kreditů a investice do inovačních programů zaměřených na snižování emisí. 

Vzhledem k probíhajícímu výzkumu IASB, který se týká mechanismů stanovení cen znečišťujících látek (angl. pollutant pricing mechanisms, PPM) a zahrnuje i systém uhlíkových kreditů, se Výbor otázkou účtování nákupu uhlíkových kreditů nezabýval. Zaměřil se pouze na otázku účtování výdajů na výzkumné a vývojové činnosti a nezjistil žádné významné rozdíly v praxi. Výbor dospěl k závěru, že tato otázka nemá široký dopad, a rozhodl se projekt tvorby standardu do pracovního plánu nezahrnout, přestože vzal na vědomí pokračující výzkum IASB v oblasti mechanismů stanovení cen znečišťujících látek. 

Zdroj: Compilation of Agenda Decisions (Volume 12)